Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Mám to z dobrého zdroje. Od bývalého člena speciálních britských jednotek SAS, který se živil tím, že dostával lidi ze zajetí mexických drogových gangů. Když mi popisoval, jak se chovat v případě únosu, zdůrazňoval: nevyskakovat si, nehysterčit, ale zároveň se neponižovat a nepodlézat. Pokud tváří v tvář násilníkovi dáte najevo, že chcete bojovat za svou důstojnost, bude ji podvědomě respektovat. Pokud z ní ochotně slevíte, probudí to v něm touhu tlačit vás níž a níž do bahna ponížení.
Lekce, kterou by si měla vzít k srdci i Evropa poté, co musela během Mnichovské bezpečností konference spolknout ponížení slovní i faktické. To první z úst amerického viceprezidenta J. D. Vance, jehož projev vyzněl jako obžaloba EU za zločiny vojenské slabosti, cenzury a oklešťování demokracie. To druhé ve chvíli, kdy Američané evropským partnerům řekli, že s nimi u vyjednávacího stolu při rozhovorech o míru na Ukrajině nepočítají.
Kovboj v klubu
Stojí za to si připomenout, z jakých kořenů Mnichovská bezpečnostní konference vzešla. Původně šlo o úzký, neformální kroužek politiků a stratégů ze Spojených států a západní Evropy. Šlo o to, dostat je k legendárnímu modrému baru v hotelu Bayerischer Hof, aby si mohli říct: Máme možná odlišné zájmy, ale dokážeme je sladit. Jsme členové jednoho klubu.
J. D. Vance do Mnichova přijel, aby vstupenku do tohoto klubu teatrálně roztrhal. Obrazně řečeno, nakráčel dovnitř, nohy v kovbojských botách si položil na stůl a odklepl popel z doutníku do parádního porcelánu.
To vše by se dalo chápat jako budíček pro Evropu, která se ani tři roky poté, co má útočící ruskou armádu za zády, neprobudila do nové reality. Kontinent nedělá pro svou obranu zdaleka dost, v tom má americký viceprezident pravdu. Jak podotkla analytička Jessica Berlin: za evropskou neschopnost pomoci Ukrajině opravdu nemůže Trump.
Něco jiného je, když pozvaný host začne v opilosti napadat další členy klubu a hostiteli svádět manželku. Pak je třeba vykázat ho do patřičných mezí.
Ne, Evropa a její údajné cenzorské zásahy nejsou větší nebezpečí pro kontinent než Rusko nebo Čína, jak prohlásil Vance. Je to nesmysl z jakéhokoliv hlediska – leda snad, že by ho pronesl obchodní cestující firem X nebo Meta, které mají pocit, že jim pokusy EU regulovat svět sociálních sítí kazí podnikání.
A obtěžování manželky hostitele? I tak by se dal označit bezprecedentní způsob, jakým se Vance naboural do kampaně v Německu sotva týden před volbami. Připomeňme: kromě výzvy, aby středové strany koukaly spolupracovat s AfD, si Vance našel čas na setkání s předsedkyní strany, jejíž nejvlivnější politik Björn Höcke smí být z rozhodnutí soudu nazýván fašistou. Na rozhovor s úřadujícím kancléřem Vance čas neměl. Další z Trumpových dvořanů, Elon Musk, už dříve označil AfD za jedinou naději Německa, podobně jako před několik dny význačný ruský fašista Alexandr Dugin.
Česko první na řadě
Proč by nás vůbec měl americký zásah do voleb u sousedů zajímat? Není z českého hlediska jedno, za jakou německou stranu se pere viceprezident USA nebo nejbohatší muž světa?
Není. Jestli by jedna jediná země dostala bolavou facku v důsledku naplňování programu AfD, pak by to bylo Česko.
Za prvé facku ekonomickou. Vystoupení Německa ze Schengenu, které AfD požaduje, by mělo na Česko dopady okamžité a přímé. Vystoupení Německa z eurozóny a EU by zase pomohlo dorazit stagnující německou ekonomiku. I když se občas necháme zmást náklady, které Německo muselo vynaložit na udržení eurozóny při životě, celkově vzato málokterá země tolik profituje z fungování evropského ekonomického systému, jako právě Německo. Není třeba připomínat, že hroutící se německé hospodářství by s sebou stáhlo i to české.
Za druhé jde o facku bezpečností. AfD chce vystoupit z NATO a dává otevřeně najevo, že splnění všech požadavků Kremlu je její hýčkanou prioritou, zatímco „zlodějský režim na Ukrajině“ by měl dostat za uši. Už zmiňovaný Björn Höcke by v pozici kancléře na „první zahraniční cestu vyrazil do Moskvy“. A opravdu mohou Češi neznejistět, když ten samý politik říká, že bychom neměli Adolfa Hitlera vnímat jako „absolutní zlo, protože jeho příběh není černobílý“? Když jiný politik AfD velebí vládu Reinharda Heydricha v protektorátu Čechy a Morava? Když bývalý předseda strany označuje nacistické zločiny za „pouhé ptačí hovínko“ na velkolepých německých dějinách?
Čeští apologeti Vanceovi nadšeně aplaudují, protože prý „jede vohně“. Možná by mohli vzít v potaz, že si současná americká administrativa za spojence v Evropě vybrala formaci, které jde výslovně proti nejpragmatičtějším zájmům České republiky.
A konečně, snad by nás mohla pohoršit i intelektuální stránka věci. Jak si Vance s ohledem na výše popsaný program AfD představuje její spolupráci dejme tomu s CDU/CSU? Proč se schází s předsedkyní zčásti protiamerické strany, která sama označila Německo za „otroka USA“? Pokud hledá spojence proti Číně, proč v řadách AfD, jejíž vedení pěstuje úzké vztahy s Pekingem?
Vraťme se na začátek. Pokud si chce Evropa získat respekt a ústupky Trumpova Washingtonu, nepomůže poníženost ani prolévání ublížených slzí. Pomůže jedině síla. Síla splnit už konečně domácí úkoly na poli vlastní obrany. A také síla rázně odmítnout nesmyslné ponižování. I kdyby kovbojové na koze jezdili.
