Článek
Elon Musk, údajně druhý nejbohatší člověk světa a vlastník sociální sítě X, se stane také „ministrem pro efektivitu vlády“ Spojených států. Tak to oznámil zvolený prezident Donald Trump.
Uvozovky jsou namístě, protože se pravděpodobně nebude jednat o ministerstvo v pravém smyslu slova. Ale o úřad, který „bude poskytovat poradenství a pokyny mimo vládu“, jak se Trump vyjádřil.
Polooficiální název „ministerstvo pro efektivitu“ budí dojem, že půjde o něco mezi Georgem Orwellem a epizodou seriálu Jistě, pane ministře. Který Trump možná nezná, ale to je teď vedlejší. S Muskovým posunem k centru státní moci se totiž pojí vážné a potenciálně nebezpečné paradoxy.
Dvojrole byznysmena a jakéhosi výkonného auditora vládních institucí nabízí řadu příležitostí ke střetu zájmů. Na domácím i na globálním poli podnikání i politiky. Trump ale tiše, anebo spíš nahlas předpokládá, že o žádnou dvojroli nejde. Že je to jedno a totéž, že co je dobré pro Elona Muska a jeho byznys (a ego), je dobré i pro občany USA a potažmo svět. Takové pravidlo samozřejmě neplatí – velmi úspěšný Musk je zároveň velmi kontroverzní postavou.
Když se „nikým nevolený“ Musk kupříkladu účastní Trumpova telefonátu se Zelenským, je přítomen jako Trumpův nastávající „ministr“ i jako vlastník Starlinku, který má pod palcem knoflík k satelitní komunikaci ukrajinské armády. Jaké a čí zájmy, notabene když Trump tvrdí, že válku ukončí raz dva, vlastně zastává?
Více k tématu:
Nejpozoruhodnější, minimálně z evropského pohledu, se zdá situace kolem X. To tu ještě nebylo: Šéf sice zdaleka ne největší, ale jako informační kanál podstatné sociální sítě bude neformálním vlivným členem administrativy Spojených států. Respektive je velkým sponzorem a důvěrníkem prezidenta, který byl z tehdy ještě Twitteru kvůli nepřístojnostem vyloučen.
Svět si na excentriky Muska i Trumpa do značné míry zvykl, proto to celé může vypadat jako pokračování běžného provozu. Ne. Stačí si představit, že by sociální síť nebo podobně podstatné médium vlastnil dejme tomu klíčový poradce francouzského prezidenta. Nebo „ministr“ Joea Bidena. Asi bychom se, a ze všech nejvíc „arbitr fake news“ Trump, tomu dost divili. A střet zájmů by byl na tapetě od rána do večera. Ale duo Trump–Musk se bere pomalu jako nový standard.
X se etabloval jako komunikační kanál oficiálních sdělení politiků a institucí. Čerpají je z něj tradiční média – a také kvůli tomu sem své proklamace i relevantní rychlé informace zavěšuje leckdo, od členů vlád přes kandidáty ve volbách až po hasiče nebo policii. Tenhle informační prostor patří Elonu Muskovi. A Elon Musk má možnost, a jako majitel i právo, přizpůsobovat ho svému vlastnímu uvážení.
V praxi nejde o nic jiného, než kolik uživatelů, kde, kdy a na jak dlouho nějakou informaci zaznamená. Nebo o to, jaké tweety se na síti objeví a jaké síť neakceptuje. O to, jaké účty a proč budou blokovány a jaké ne. A tak dále.
Tohle všechno samozřejmě platilo už předtím, než Musk začal podporovat Trumpa v kampani a než ho Trump přibral do týmu. Že veřejní činitelé skrze X informují občany o své agendě, která se Muskovi zrovna nemusí hodit do krámu, neslo stopy paradoxu už dřív. Ale teď je to opravdu nápadné.
X v sobě zahrnuje faktor Musk–Trump. Dá se počítat s tím, že jí „nějak“ napovídá nejen „Muskův“, ale i „Trumpův“ zájem. Ještě méně než dřív je to pouhá „hlásná trouba“, přes kterou demokratičtí státníci doručují občanům svá liberální či konzervativní, zelená nebo fosilní poselství.
Tím nechci naznačovat, že nějaké tajné oddělení síť nepřetržitě ladí tak, aby například zviditelňovala Trumpovi milé příspěvky zahraničních státníků. Zůstaňme u slova „paradoxní“. Což podle mě je, když o „skvělém telefonátu“ s Trumpem a „těšení se na společnou práci při řešení geopolitických výzev“ napíše zrovna na X zrovna šéfkomisařka Ursula von der Leyenová. Pár dní poté, co Věra Jourová prohlásila, že Elon Musk je propagátorem zla a že ji „digitální platformy ve špatných rukou opravdu děsí“. Což jí Musk vrátil označením za „ztělesnění banálního byrokratického zla“.
Jistě, volat si s Trumpem je správné a von der Leyenová se vyjádřila zdvořilostními frázemi, které k blahopřejnému rozhovoru patří. Nevyvozujme z toho, že odteď půjde Muskovi na ruku při digitální regulaci. Jen si představuju – co kdyby třeba příště na X informovala, že si je na Muska třeba dát pozor? Bude to pořád jen pozoruhodný, nebo už nebezpečný paradox? Vyhodnotí to algoritmus přesně?
Šéf X je tu ve střetu zájmů. Ale politik, který o něm – pochvalně nebo kriticky – píše na jeho sociální síti, tím pádem potenciálně také.
Nejde jen o příspěvky, které se Muska, respektive Trumpa týkají výslovně. Ani jen o příspěvky politiků. Riziko, že síť X z politických ohledů ovlivní dosah jakýchkoli sdělení, se zvýšilo. Politici s demokratickým mandátem, ať už na X dávají cokoli, by to měli při komunikaci s veřejností vzít v úvahu.
