Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Benjamin „Bibi“ Netanjahu je zatím nejdéle sloužícím izraelským premiérem. Před několika lety překonal v délce vlády i legendárního prvního izraelského premiéra Davida Ben Guriona, který vládl dohromady 14 let. Netanjahu však už teď sedí v premiérském křesle o dva roky déle.
Ještě předtím, než se dal „Bibi“ na diplomacii a politiku, zastiňoval ho výrazně jeho starší bratr Jonatan „Joni“ Netanjahu. Ten se stal hrdinou – a zároveň i jediným padlým – během izraelské operace Entebbe v roce 1976. Bratrova pověst sehrála významnou roli v budování Benjaminovy kariéry. Schopný a charismatický řečník ovládá také brilantní angličtinu, protože ač telavivský rodák, část mládí, včetně vysokoškolského studia na bostonské MIT, strávil ve Spojených státech.
Poprvé se stal premiérem v roce 1996 jako lídr pravicové strany Likud a nejmladší premiér v izraelské historii. Už tehdy se profiloval jako výrazný bezpečnostní jestřáb a oponent mírového procesu, který byl v první polovině 90. let prosazován Stranou práce. Jenže i on byl nakonec Spojenými státy, které byly tehdy na Blízkém východě daleko vlivnější než dnes, donucen v mírovém procesu se skřípěním zubů pokračovat.
Jeho první premiérské období (1996–1999) skončilo korupčním skandálem, což předznamenalo jeho další politickou kariéru, během níž se objevila řada dalších obvinění z trestné činnosti.
Podruhé premiérem
Po dekádě v opozici (1999–2009) se „Bibi“ vrátil v plné síle na vrcholnou politickou scénu. Nejdříve se stal předsedou Likudu a po volbách v roce 2009 opět premiérem. Během této éry začal znovu prosazovat své jestřábí postoje, které byly tentokrát už velmi vzdálené od idejí mírového procesu. Projevovaly se mj. jak v posílení osadnické politiky na palestinském Západním břehu, tak i diplomacií, která se stále intenzivněji zaměřovala vůči Íránu – hlavně pak jeho zahraničnímu vlivu ztělesňovaném v izraelském okolí hnutím Hizballáh a také proti íránskému jadernému programu.
V domácí politice se Netanjahu soustředil na ekonomický růst a rozvoj izraelské infrastruktury. Jedním z klíčových momentů tohoto dlouhého premiérského období (2009–2021) bylo dosažení tzv. Abrahámských dohod v roce 2020, jež normalizovaly izraelské vztahy s několika arabskými státy, včetně Spojených arabských emirátů, Bahrajnu a Maroka.
Netanjahuova administrativa, a především on sám, však v této době stále více čelil obviněním z korupce a jeho popularita mezi liberálními Izraelci začala výrazně klesat. V roce 2021 se Netanjahu po sérii několika ve velmi krátké době opakovaných předčasných voleb, ocitl pod silným politickým tlakem. Korupční vyšetřování a soudní procesy vedly k dalšímu oslabení jeho podpory a nakonec k vytvoření široké opoziční koalice, která v červnu téhož roku ukončila jeho rekordně dlouhou vládu. Na jeho místo nastoupil Naftali Bennett a Netanjahu naopak vstoupil do řad opozice, byť zůstal i nadále klíčovou postavou izraelské politiky.
Třetí období
Ideologicky mimořádně široká „protibibiovská“ koalice se však velmi brzy rozpadla, takže po volbách v roce 2022 se Netanjahu opět triumfálně vrátil do premiérského křesla. Se stranou Likud byl jako jediný schopný sestavit koalici. Vzhledem k tomu, že si ale znepřátelil prakticky všechny liberály, opíral se Likud o podporu těch nejradikálnějších složek izraelské politiky, včetně náboženských fundamentalistů.
I samotná strana Likud, hlavní složka dnešní izraelské vládní koalice, nemá daleko k radikální pravici. Její liberální křídlo se postupně přesunulo jinam, hlavně pak do strany Kadima, kterou založil v roce 2005 Ariel Šaron – a po rozpadu Kadimy do dalších liberálních stran.
Radikální náboženská pravice v poslední Bibiho vládě je úzce propojená s izraelskými osadníky na Západním břehu, především pak s jejich radikálním křídlem. Tyto skupiny jsou zastoupeny ve vládě stranami, jako je Židovská síla v čele s Itamarem Ben-Gvirem a Národní náboženská strana v čele s Becalelem Smotričem, přičemž oba tito ultrapravicoví radikálové získali významné vládní posty. Kromě toho Netanjahuova koalice zahrnuje i dvě ultraortodoxní strany – Sjednocený judaismus Tóry a Šas, které zastupují zájmy ultraortodoxních židů (charedim).
Netanjahuova volba spolupráce s těmito radikálními a antiliberálními silami ve vládě začala zásadně ovlivňovat izraelské dění. Velmi posílily protivládní demonstrace, které v této koalici spatřovaly příznak konce izraelské demokracie. Dojem ještě posílily Netanjahuovy snahy o rozsáhlou justiční reformu, která by výrazně okleštila moc izraelského soudnictví – a samotnému „Bibimu“ také garantovala beztrestnost v jeho rozsáhlých trestních kauzách.
Po 7. říjnu 2023
To vše však bylo přerušeno nečekaným teroristickým útokem Hamásu ze 7. října 2023. Následné reakce Netanjahouvy vlády výrazně formovaly další politický a vojenský vývoj v zemi. Po rychlém vyhlášení válečného stavu byla zahájena masivní vojenská operace proti Hamásu v Pásmu Gazy. Izraelská armáda Gazu postupně obsazovala, ale dělo se to mimořádně tvrdým způsobem, který zdaleka nelikvidoval jen Hamás, ale způsoboval i obří civilní ztráty. Tento postup byl akcelerován radikálně pravicovými Netanjahuovými koaličními partnery, kteří požadovali co nejtvrdší postup.
Netanjahu se ale začal dostávat i pod velký tlak ze strany Spojených států, které požadovaly diplomatičtější řešení konfliktu, což však koaliční ultrapravicoví partneři odmítali. V konečném důsledku nakonec raději uposlechl je, neboť hrozili odchodem z vlády. To by vedlo k rozpadu koalice a zároveň i Bibiho – zřejmě už neodvratnému – politickému konci.
V posledních týdnech Netanjahu posílil další frontu konfliktu, ve které Izrael reagoval na ostřelování ze strany libanonského hnutí Hizballáh. Vojenská operace v Gaze zatím nebyla dokončena, ale pozornost světa se začala soustředit na výrazně eskalující nový střet. V rámci současného konfliktu mezi Izraelem a Hizballáhem si začal vyřizovat své účty s Izraelem i Írán – mj. hlavní ochránce a sponzor libanonského radikálního hnutí.
Celá situace se stala mimořádně nebezpečnou a nepřehlednou. Zároveň se nezdá, že by Netanjahu chtěl ze svých tvrdých pozic a další eskalace konfliktů ustoupit. Zřejmě chce využít situace před blížícími se americkými volbami, neboť tlak USA v tomto období o něco poleví. Vše zatím nasvědčuje, že Netanjahu zůstane nadále u moci. Cena jeho politického přežití však může být pro samotné Izraelce i jejich sousedy velmi vysoká.
