Komentář: Němci teď musejí držet partu. Konec iluzí o Putinovi

Žádná jiná velká země západního světa nedůvěřovala Vladimiru Putinovi tolik jako Německo. O to trpčí bylo pro Němce procitnutí z noci na čtvrtek, kdy ruská armáda zaútočila na Ukrajinu. Se začátkem vojenské operace se zhroutila jedna velká iluze, která určovala zahraniční politiku německých vlád a které dlouho věřila i velká část obyvatel spolkové republiky.

Přesvědčení, že vůči Kremlu se má postupovat shovívavě a že je třeba v zásadě přimhouřit oko i nad takovými projevy bezpráví, jako bylo připojení ukrajinského Krymu nebo útoky otravnými látkami na nepohodlné osoby v zahraničí, částečně pramenilo z přetrvávajícího historického traumatu Německa coby nacistického agresora během druhé světové války.

V benevolentním přístupu Berlína se nejspíš odrážela také vděčnost za to, že někdejší Sovětský svaz po rozpadu komunistického bloku nestál v cestě německému sjednocení. Nebo ekonomické důvody, jako je silná závislost Německa na dodávkách ruských energetických surovin a obchodní výměna mezi oběma zeměmi v řádu stovek miliard eur ročně.

V neposlední řadě šlo také o určité podvědomé okouzlení Putinem, kterému podlehli nejen politici, ale také někteří respektovaní němečtí komentátoři. A pokud se k sympatiím k Putinovi přidaly i ruské peníze, jako například u bývalého kancléře Gerharda Schrödera za jeho roli vrchního lobbisty plynárenské společnosti Gazprom, dospělo to až k aktivní podpoře ekonomických a politických zájmů Moskvy.

Málokdo se v Německu namáhal s přemýšlením, nebo měl odvahu upozornit na to, že laskavost vůči Rusku stojí do značné míry na klamu. Mimo jiné v tom, že špatné svědomí z minulosti Němci dávali najevo vůči Rusku, ale nikoli vůči Ukrajině, odkud přitom pocházela velká část obětí nacistického tažení. Když Ukrajinci ještě před nynější ruskou invazí prosili o německé zbraně, Berlín je odmítl a náhradou nabídl Kyjevu přilby.

S eskalující rusko-ukrajinskou krizí se však důvěra k Rusku začala postupně drolit a po zahájení ruské invaze na Ukrajinu se rozpadla na prach. Mnoho lidí Putinův útok šokoval. I samotní politici dali v posledních dnech nebývale otevřeným a někdy až syrovým způsobem najevo pocity rozčarování a také frustrace z vlastní naivity a selhání.

„Jsem na nás tak rozčílená, protože jsme historicky selhali. Po Gruzii, Krymu a Donbasu jsme se vůbec nepřipravili na to, čím Putin skutečně hrozil,“ napsala na twitteru bývalá šéfka Křesťanskodemokratické unie (CDU) Annegret Krampová-Karrenbauerová, která byla do prosince spolkovou ministryní obrany. Až téměř zoufale pak vyzněl příspěvek vrchního velitele Bundeswehru Alfonse Maise, který si postěžoval, jak se podcenění Ruska ze strany německých politiků projevilo na bojeschopnosti armády, která je podle něj „víceméně opotřebovaná“.

Z pohledu Česka může být jakýmsi zadostiučiněním, že tato slova dávají za pravdu postkomunistickým zemím, které byly na rozdíl od spolkové republiky vůči Rusku vždy mnohem ostražitější. Právě Německo v 90. letech neváhalo dosáhnout souhlasu Sovětského svazu se sjednocením země i za cenu ujišťování, že bývalé sovětské satelity nedostanou pozvánku do NATO. Tyto ústní přísliby naštěstí nebyly dodrženy a nic neukázalo lépe než ruský útok na Ukrajinu, že vstup Česka a dalších zemí v prostoru mezi Německem a Ruskem do Aliance byl správným a prozíravým rozhodnutím.

Putinova válka Němce přinutila nejen k sebereflexi, ale zároveň i k tomu, aby svoji dlouholetou naivitu vůči Moskvě začali rychle napravovat. Vláda kancléře Olafa Scholze, která by se za jiných okolností i kvůli přítomnosti sociálních demokratů a zelených v koalici držela od vojenského konfliktu v zahraničí stranou, rozhodla v posledních dnech o několika průlomových krocích. Po zmrazení už hotového projektu plynovodu Nord Stream 2 Scholzův kabinet v sobotu odsouhlasil zbrojní dodávky na Ukrajinu a nakonec ustoupil i v požadavku, aby podpořil odstřižení ruských bank od mezinárodního platebního systému SWIFT.

S těmito rozhodnutími definitivně končí období německé „Ostpolitik“ založené na vstřícnosti a důvěře k Moskvě. S Putinovým Ruskem teď musejí i Němci zacházet jako s evropským agresorem.