Komentář: Naše válečné domácí úlohy

Válečná krize není výkyvem daným Putinovou chybou, jejíž překonání opět vrátí svět tam, kde byl předtím. Nevrátí. Jednak kvůli důsledkům Putinovy války, jednak díky poučení z dosavadního vývoje a jednak i v případě, že vývoj bude dále eskalovat a může nás zasáhnout. Jde o krizi, která podstatně mění jak priority situace, protože může jít a jde o životy lidí, a také mění kritéria, podle kterých rozlišujeme, co je důležité.

Vývoj má značnou rychlost a ničivou energii. Budou ji mít i jeho důsledky. Připravené by neměly důsledky tolik zaskočit. Nepřipravení svou ignoranci bolestivě odskáčou. A je třeba konat v reálném čase, při zahájení i prosazení změn. Neotálet, protože budoucí dopady začínají dnes.

Máme po dlouhé době, od našeho kolapsu na americkém radaru protiraketové obrany, široký konsenzus veřejnosti o bezpečnosti a válečné hrozbě, jejím původu a viníkovi. Je třeba změny nejen realizovat, ale také komunikovat, aby je občanská veřejnost sdílela vědomě, participovala z porozumění, nejen důvěrou vládě. Práce na prevenci a přípravě snižují neurotizační vliv obecného, časově neurčitého ohrožení. Zvyšují racionalitu reakce i chování.

Ruská agrese štěpí a polarizuje svět na demokratický, právní, kritický a otevřený, a naproti tomu svět lží a skrývání skutečných motivů války, násilných praktik nadřazených právu, na snahu vnucovat svou vůli druhým a represí potlačovat nesouhlas. Je vidět například na Srbsku, jak „mezi“ oběma světy ztrácí půdu pod nohama, totéž na katastrofě Běloruska pod Lukašenkem. Naopak na Moldávii je patrno, jak se přitahuje k EU a k nám. I na šokovém vystřízlivění některých „panslovanských“ Slováků.

A samozřejmě pak jsou zde i kašpaři, odskakující od svého oblíbence Putina ve snaze zachránit svou kompromitovanou politickou trafiku či existenci.

Samostatnou pozornost zasluhuje Čína, která fakticky podporuje válčící Rusko, včetně „neutrálních“ postojů v OSN. Válkou vyčerpané Rusko i dopady války zatížená Evropa budou – v čínském chápání – snadnějšími partnery k osedlání. U Ruska k tomu dojde, my bychom měli anticipovat i tento vývoj a nepoddat se mu.

Co tedy máme na stole a co musíme?

Prioritou je samozřejmě bezpečnost a obrana. Zde by měly Ministerstvo obrany a generální štáb otevřeně komunikovat jak své potřeby a jejich časový plán, tak elementární strukturu výdajů na naši obranu například v logice NATO – provozní náklady, výcvik, modernizace výzbroje. Nebo nověji, kolik dáme na bojové jednotky, kolik na jejich podporu a servis, kolik na další výdaje. Profesionální armáda je náročný projekt. Je čas otevřít i téma záloh a branné povinnosti a srozumitelně je vyložit.

Zásadní agendou je prověrka stavu celé civilní obrany a ochrany obyvatel, stav krytů, filtrů, chemické ochrany a prostředků ochrany obyvatelstva, informační výbava lidí, institucí, škol a podobně. Případně musíme zahájit cvičení těch zcela necvičených i profesionálních složek.

Vláda i generální štáb by měly najít vhodnou formu informování o našem hodnocení situace, o vývoji naší připravenosti, stavu strategických zásob, synergii vnitřní a vnější bezpečnosti.

Přimlouvám se, aby se ministryně obrany nevyjadřovala k OSN. Aby nebylo nám i našim (ne)přátelům zřejmé, jak nespolupracuje Ministerstvo obrany s Ministerstvem zahraničí. Neodvažuji se doporučovat, jak má Ministerstvo obrany postupovat ke zrychlení přezbrojení 7. brigády, k dovybavení americkými vrtulníky a k dalším dlouho „rozpracovaným“ přezbrojovacím projektům, kterých je docela dost.

Vláda by měla bez silných prohlášení začít aktivně a plošně podporovat výstavbu větrných elektráren na komunální bázi, více podpořit solární výbavu zejména venkova a menších měst, a povzbuzovat místní energetické projekty, včetně domácností. Výměna kotlů topení již není dost.

Jakékoli úvahy o jaderné energetice musí brát zřetel na to, co vidíme na Ukrajině. Přidat parametr hrozby vojenského zneužití elektrárny z hlediska lokace i z hlediska nároků na stavbu, na její odolnost proti útoku raket středního doletu i balistickým střelám. Do posuzování musí vstoupit nově armáda pro nastavení těchto kritérií a kontrolu jejich plnění.

Ukrajina nejspíše letos nedokáže zasít potřebné množství obilí. Jeho nedostatek bude hýbat nejen s Afrikou, ale i s globálními trhy. Ministerstvo zemědělství musí aktivně podpořit zaorání řepky a maximalizaci rozlohy pěstování obilí, třeba na úkor zafixovaných evropských parametrů péče o krajinu. Revizí by měla projít celková struktura a podpora zemědělských plodin a farmářství.

Vláda by měla věnovat pozornost stimulaci racionality výživy, životního stylu občanů, úspor energií, včetně podpory pozitivních trendů ze strany zdravotních pojišťoven.

Je čas otevřeně poukázat na významné bezpečnostní parametry eurozóny a přechodu k euru. ČNB by se neměla vyjadřovat k tomu, zda vidí souvislost eura a války, ale možná si udělat výlet do Záhřebu nebo Bělehradu, nebo se zeptat našeho průmyslu. Bezpečnostní konsenzus veřejnosti může rychle změnit i pohled na euro, pokud tento pohled nebudou formulovat exponenti kremelské politiky, ale racionální bezpečnostní perspektivy naší pozice v evropském kontextu. Ve všech uvedených otázkách potřebuje česká společnost politickou iniciativu a rozhodné kroky vlády, a podpoří je.

Je také čas ukončit umělou a naší bezpečnosti nesloužící „dichotomii“ mezi EU a NATO. Předně je zde rychle rostoucí synergie a spolupráce těchto organizací, za druhé potřebujeme nutně evropskou obrannou integraci jak z hlediska racionality obranných výdajů členských států EU a jejich armád, tak z hlediska většího a významnějšího podílu EU na bezpečnostní politice a obranných agendách členských států. Potřebujeme změnit mechanismus financování vojenských operací z prostředků EU – i to by mohla být cesta k navýšení výdajů.

A konečně je v našem zájmu vnést do EU více vojenské a obranné perspektivy našeho východního křídla, které čelí bezprostřední ruské hrozbě. Ukrajina také potvrzuje, jak významná je spolupráce s Velkou Británií, která by po vojenské lince jistě ráda s EU kooperovala. Je čas diskutovat o evropských ozbrojených silách, buďme u toho.

Napadení Ukrajiny Ruskem poměrně dobře ukazuje, jak se změnili aktéři našeho domácího bezpečnostního diskurzu. Navzdory dlouhodobě zanedbané a podceněné pozornosti vnitřní dynamice a veřejné debatě Ruska válka vypíchla kvalitu našich novinářských špiček ve veřejnoprávních i soukromých médiích. Kontrastuje s tím stagnace analytických bezpečnostních kapacit, a to jak v médiích, tak v akademickém prostředí a výzkumu. Zůstáváme nadále spíše u glosování aktuálního vývoje, vývoj zachytáváme z chodu a nikoli z dlouhodobějšího vhledu. Málo čteme hlubší studie, což platí jak o novinářích, tak zejména o Poslanecké sněmovně, zázemí politiky a exekutivy.

Máme před sebou dost práce nad rozborem stavu informačního základu naší bezpečnostní politiky, která v ukrajinské a zejména ruské agendě dost zaspala, včetně zpravodajských služeb, armády a ministerstev. Válka nás zaskočila nepřipravené a doháníme. Je třeba zpracovat kritickou reflexi této zkušenosti, v zájmu zlepšení našich kapacit. Nyní ovšem začněme konat na popsaných hlavních směrech adaptace na novou situaci. Čas není na naší straně, zatím.