Článek
Dva týdny po atentátu na Roberta Fica je na Slovensku zataženo, občas přeháňky. Situace je nejasná.
Nejasná je situace ve vládní koalici. Předseda strany Směr, tedy sám Robert Fico, leží v nemocnici. Předseda Hlasu, tedy Peter Pellegrini, míří do prezidentského paláce. Předseda Slovenské národní strany, tedy Andrej Danko, nemá svou stranu pod kontrolou.
A kdo řídí zemi? Premiér Fico je v nemocnici. Prezidentka Zuzana Čaputová ve funkci končí, ale nový prezident Peter Pellegrini ještě nenastoupil. Předsedu parlamentu nemáme, protože jím byl právě Pellegrini a na jeho nástupci se koalice zatím nedohodla.
To je dohromady šest klíčových funkcí ve vedení koalice a státu - a počet lidí v nich byste spočítali na prstech jedné ruky člověka, který se opil a rozhodl se vyzkoušet novou motorovou pilu.
Když se otázky rovnají agresivitě
Zhruba víme, jak na tom Robert Fico je: jeho stav je vážný, ale postupně se naštěstí zlepšuje. Žádné podrobnosti však známé nejsou a vůbec například nevíme, jak dlouho bude jeho rekonvalescence trvat, kdy a zda vůbec se vrátí do politiky a kdo ho zatím nahradí - a kdo tedy stojí v čele koalice a vlastně i Slovenska.
Zatím to vypadá na Ficova dlouholetého politického souputníka ze Směru, bývalého ministra vnitra a dnes ministra obrany, mnohými skandály opředeného Roberta Kaliňáka. Právě on, a ne lékaři, dlouho o Ficově zdravotním stavu informoval.
Dalším, kdo o jeho stavu informoval, byl současný ministr vnitra za Hlas, mladý a ambiciózní Matúš Šutaj Eštok.
Matúš Šutaj Eštok je pozoruhodná postava. Je charakteristický tím, že svůj vliv rozšíří všude tam, kam ho pustíte. Ještě před rokem patřil mezi řadové a ne úplně výrazné stranické kádry - a dnes je ještě pořád ministrem vnitra. Je jím ještě pořád, přestože zaznívá mnoho otázek ohledně toho, jak je možné, že k atentátu vůbec došlo, a prakticky každý, kdo tomu rozumí, říká, že ochranka pochybila.
Respektive každý kromě Matúše Šutaje Eštoka. Ten všechna taková tvrzení odmítá a bezprostředně po atentátu řekl, že situaci je třeba uklidnit, protože zemi hrozí občanská válka. To jsou přesně ta slova, která chcete od ministra vnitra na uklidnění slyšet.
Od té doby platí, že jakékoli otázky se rovnají „útokům“ a jakákoli kritika „agresivitě“. Matúš Šutaj Eštok odmítá vyvodit politickou odpovědnost a odstoupit, ba naopak: padlo už rozhodnutí, že nahradí Petera Pellegriniho ve funkci předsedy Hlasu.
Konečně!
Mluví se o napjaté situaci, a je to pravda. Mluví se i o tom, že napjatou situaci je třeba uklidnit, a i to je pravda. Kromě toho, že se to nedaří.
Koaliční strany opakují slova o potřebě smíření. Dosluhující prezidentka a její nástupce právě proto vyzvali parlamentní strany ke společným jednáním. Opoziční strany souhlasily. Koaliční strany nesouhlasily. Andrej Danko řekl, že ještě ne, protože on se ještě zlobí.
Na veřejnost unikla zdravotní dokumentace premiéra a desetivteřinové video neznámého původu, na kterém se pachatel přiznává a uvádí i motiv činu (kroky koalice). Stejně tak na veřejnost unikl i jeho občanský průkaz.
Uniklé video je podle Roberta Kaliňáka obyčejným etickým selháním. Označování prezidentky Čaputové za americkou agentku je podle koalice v pořádku, ale označování někoho jiného za Putinova poskoka už je nemístnou nadávkou.
Útočník jednal jako osamělý vlk nebo jako součást skupiny. Generální prokurátor Maroš Žilinka obrázkem(!) na facebooku(!) oznámil trestní stíhání za únik premiérovy zdravotní dokumentace. Ministr vnitra oznámil, že policie bude konat a už také koná kvůli komentářům na internetu.
To je fantastické – konečně! –, až na to, že ten samý ministr vnitra ne tak dávno říkal, že konat kvůli komentářům na internetu je absurdní. Tehdy ale ještě nebyl ministrem vnitra a bylo před volbami.
Novináři na útoky upozorňují deset let, já sám bych mohl poskytnout několik desítek výhrůžek smrtí, ale doteď to nikoho nezajímalo. Naopak - právě představitelé koalice své voliče proti novinářům poštvávali, a když došlo na výhrůžky, tak je zlehčovali. Ano, objevily se i fyzické útoky. A to všechno po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové.
Jak ovládnout média (krátký návod)
Situace je tedy taková, že Slovenskou republiku skoro jistě i někdo vede, jen nikdo neví přesně kdo, proč a jak, ani jaký je cíl a časový rámec. Jaký je takříkajíc fahrplan?
Hrozí prý občanská válka a stalo se něco velmi vážného - a zároveň se nestalo nic natolik vážného, že by musel odstoupit ministr vnitra. Koalice mluví o potřebě smíření - a zároveň snahy o smíření bojkotuje. Všechno probíhá v jakémsi nevyhlášeném výjimečném stavu a my nevíme, jak dlouho to ještě bude trvat, protože o zdravotním stavu Roberta Fica nevíme nic. Vedoucí funkce v koalici i ve státě jsou obsazené velmi řídce a namístě je pocit, že vládnoucí politici o plánu nemluví, protože ho zatím ani nemají.
Ale ani absence plánu jim nebrání v tom, aby jednali. Je to vidět například na médiích.
Koalice se nijak netají snahou politicky ovládnout veřejnoprávní televizi. Její tezí přitom je, že televize neinformuje objektivně a prostor by měly dostávat všechny názory - například i ty o placaté Zemi. Paradoxně, stejní lidé, kteří ještě před dvěma týdny obhajovali absolutní svobodu slova, dnes říkají, že jakékoli otázky jsou projevem agresivity…
Změny se ale odehrávají i v soukromých televizích.
Televize JOJ, kterou vlastní skupina J&T, zrušila svou diskusní relaci a její moderátorka Jana Krescanko Dibáková oznámila odchod. Stejně jako moderátor diskusí Zpravodajské televize TA3 Richard Dírer, jehož úvodníky jste možná zaznamenali i u vás. Televize TA3 patří podnikatelovi Ivanu Kmotríkovi, který je také majitelem fotbalového Slovanu Bratislava.
No a teď skončil v diskusní relaci na TV Markíza také moderátor Michal Kovačič.
Naše budoucnost je i v českých rukou
Všechny tyto pohyby mají dvě společné charakteristiky.
Jedná se o lidi, u nichž si koaliční představitelé stěžovali na neobjektivitu, čímž mysleli to, že od nich dostávají nepříjemné otázky.
A co je důležitější, televizi JOJ, TA3 i Markíza vlastní lidé, kteří mají na Slovensku rozsáhlé podnikatelské aktivity, a mají tedy i osobní zájem na dobrém vztahu s mocí. A tady vstupujete do hry vy.
Markízu vlastní česká skupina PPF. Je to pro ni jen zlomek, mnohem důležitějším zdrojem příjmů je například mýtný systém na slovenských dálnicích. Markíza byla vždycky zdrojem nezávislého zpravodajství a v těžkých dobách - například za vlády Vladimíra Mečiara - dokonce suplovala veřejnoprávní televizi.
Sehrála mimořádně důležitou roli při Mečiarově porážce, a tím pádem se podílela na tom, že Slovensko dnes patří do Evropy. To se má evidentně změnit. Anebo ne: kvůli Markíze už na PPF apeluje i český výbor Mezinárodního tiskového institutu. V tomto ohledu platí, že budoucnost Slovenska je i v českých rukou.
Trend je v každém případě jasný: diskusní relace nemají existovat. A jestli existovat mají, tak je mají moderovat redaktoři, kteří nebudou klást nepříjemné otázky. Mimochodem, i dva největší bulvární deníky vlastní spřízněné firmy a o ničem z toho se v nich nedozvíte. Místo toho vám nabízejí příjemný PR článek o ministrovi vnitra a jeho rodině.
Cílem je vytvoření mediálního prostředí bezpečného pro koalici. Cílem je kontrola informací. Televize nebudou rušit, bulvár bude spolupracovat, kritická média nebudou moci klást otázky, protože nám hrozí občanská válka. Tak to bude.
Jestli chcete vědět, jaká je situace dva týdny po atentátu - tak taková. Nevíme nic o tom, kdy a zda se Robert Fico vrátí, jaký je plán a kdo, jak a proč to zatím bude řídit. A v nejdůležitějších funkcích ve státě je prázdno.
Ale na nic z toho se nemůžeme ptát, protože nám hrozí občanská válka. A vůbec - jaké otázky, když všechno dělají správně?
Smíření má podle všeho vypadat tak, že oni si udělají, co se jim zachce, a ostatní se s tím mají smířit.
