Článek
Do Česka se podobně jako do jiných zemí Evropské unie dlouhodobě dováží energetické komodity z Ruska. V našem případě jde především o ropu, plyn, jaderné palivo a v marginální míře i o černé uhlí pro koksovny a ocelárny na Ostravsku. Peníze, které Česko a další země Evropy za toto problematické zboží nyní platí, drží Rusko ekonomicky nad vodou a bohužel i financují další děsivé útoky na civilní obyvatelstvo Ukrajiny.
Ozývají se proto hlasy, které vyzývají k ukončení dovozu paliv z Ruska do Evropy, alespoň do té doby, dokud neskončí ruská agrese na Ukrajině. A já se k takovým hlasům rozhodně přidávám. Ale neublíží to lidem v Česku víc než ruské válečné mašinerii? Jsme schopni to zvládnout? Nevystřelí kvůli tomu ceny do závratných výšin? Nepošle to lidi do energetické chudoby? Pojďme si to rozebrat komoditu po komoditě.
Ropa: dobře to spočítejme
Pokud chce Evropa zasáhnout Putinův režim tvrdě, největší smysl dává ukončit dovoz ropy. Zároveň je to jednodušší než uzavřít kohoutky s plynem. Podle mnohých expertů na vývozu ropy vydělává Rusko výrazně více než na vývozu plynu, ropa je „moneymaker“. Podle dostupných dat platí EU za ropu dokonce několikanásobně víc peněz než za plyn. A to přesto, že v případě Česka je poměr odlišný a za ruský plyn tu stát platí dvakrát více než za ropu.
Pokud tedy něco nyní financuje útoky na civilní obyvatelstvo na Ukrajině, je to ropa. Zároveň je ale na ruské ropě Evropa mnohem méně závislá než na plynu či černém uhlí. Evropské státy odebírají v průměru z Ruska zhruba čtvrtinu své ropy, u Česka je to kolem 50 procent.
Velkou výhodou je, že evropské státy mají strategické zásoby ropy, nafty i benzinu. Česko má v tuto chvíli v zásobnících tolik pohonných hmot, že bez jakéhokoli dovozu vydrží minimálně 90 dní, v ostatních zemích EU je to obdobné. Vzhledem k tomu, že Česko potřebuje vykrýt jen polovinu svého dovozu ropy, vydrží i bez zvýšení dodávek odjinud půl roku. Pokud by se k zákazu dovozu ropy z Ruska odhodlala celá Evropa, vydrží se stávajícím dovozem a se svými zásobami klidně rok. A kdy jindy bychom měli použít strategické zásoby pohonných hmot než během největšího válečného konfliktu naší doby, který si už nyní vyžádal životy tisíců lidí a který se bezprostředně dotýká i nás?
Přitom se dá očekávat, že by nakonec spotřeba strategických zásob byla menší, protože výpadek ruské ropy budou chtít vykrýt další země, které ropu těží. Objem těžby pro Evropu už nyní navýšily Spojené arabské emiráty a ke zvýšení dotlačily i Saúdskou Arábii.
A jaký by zákaz dovozu z Ruska měl vliv na cenu ropy? To záleží na způsobu, jakým by se provedl, a na sebejistotě, s jakou by byl prezentován. Největší cenové šoky totiž zažívá energetický trh v dobách nejistoty a v dobách jak skutečného, tak i domnělého nedostatku. Proto šly ceny fosilních paliv nahoru okamžitě poté, co Rusko napadlo Ukrajinu. V době, kdy se řešilo, zda vůbec nějaké dodávky z Ruska budou, zda Evropa má dostatek zásob, zda s cenou nezamíchá konec dovozu do USA… A v době, kdy Rusko strašilo, že v případě omezení dovozu ropy cena vystřelí nad 300 dolarů za barel. To se naštěstí nestalo a cena vystoupala „jen“ na 130 dolarů za barel. Vypadá to, že panika, která na trhu zavládla, se uklidnila a cena ropy Brent nedávno poprvé od začátku agrese spadla zpět pod hranici 100 dolarů za barel, tedy zpátky na úroveň, na které byla před válkou.
Pokud by tedy EU dostatečně rozhodně a sebevědomě oznámila, že vše má důkladně spočítané a že ukončí dovoz ropy z Ruska například na 40 dní a během té doby sníží množství pohonných hmot ve svých strategických zásobách z 90 dní na 80, nemuselo by to nutně vést k panice na trhu a zvyšování cen u čerpacích stanic. Naopak by to znamenalo, že by Evropa Rusku 40 dní nemusela platit horentní sumy do jeho válečné pokladničky. A těch 40 dní může být s ohledem na vývoj bojů na Ukrajině klíčových.
Jaderné palivo: je nejvyšší čas
V současné době odebírá Česko veškeré jaderné palivo pro elektrárny Dukovany a Temelín od ruské státní společnosti TVEL. Tato společnost spadá přímo pod společnost Rosatom, která se kromě provozu ruských jaderných elektráren a přebírání kontroly nad těmi ukrajinskými přímo podílí i na ruském vojenském jaderném programu. Dává tedy smysl se s tímto dodavatelem rozloučit.
Podle nejnovějšího vyjádření ředitele ČEZ Daniela Beneše má společnost v Dukovanech palivo na tři roky a v Temelíně na dva. Poslední závoz jaderného paliva přitom proběhl na začátku března po propuknutí války. Zdálo by se tak, že je spousta času na nahrazení paliva z Ruska palivem odjinud. Ve skutečnosti to ale není tak jednoduché a Česko by nyní mělo co nejdříve začít podnikat kroky, aby jaderné palivo z Ruska nahradilo jiným.
Elektrárna Temelín jela po svém spuštění až do roku 2010 na jaderné palivo od firmy Westinghouse, než přešla na palivo z Ruska. V roce 2019 pak znovu testovala palivo od Westinghouse. Takže v tomto případě se dá očekávat, že ČEZ najde jiného dodavatele. Shodou náhod má firma v tuhle chvíli otevřený tendr na dodavatele jaderného paliva. Kdyby ho vyhrála firma TVEL, bylo by to ostudné.
V případě jaderné elektrárny Dukovany pro její reaktory VVER 440 v tuto chvíli nikdo na světě kromě TVEL komerční palivo nenabízí a muselo by se vyrobit na míru. Nicméně představitelé státu a jaderné lobby v minulosti tvrdili, že nahradit ruské palivo půjde a že česká jaderná energetika nemusí být na Rusku závislá. Stejně tak na stránkách firmy ČEZ najdeme informaci, že nahradit palivo v Dukovanech není problém, protože na jeho výrobu nemá Rusko monopol. Tak nyní je nejvyšší čas to dokázat.
Černé uhlí: jen zlomek
Zhruba polovina černého uhlí, které se dováží do EU, pochází z Ruska. To je dokonce větší podíl než u plynu, kde ruské dodávky tvoří v posledních letech kolem 40 procent. Významná část se používá k výrobě elektřiny. To ale není případ České republiky, která má zásoby vlastního hnědého uhlí a jediná velká černouhelná elektrárna Dětmarovice byla ještě do nedávna v útlumu.
Přesto se i do Česka v malé míře dováželo nejen uhlí z Ruska, ale podle zjištění investigativních novinářů a novinářek i z okupovaného Donbasu. Černé uhlí se bude zřejmě do Česka dovážet i v budoucnu, protože jediný otevřený důl na černé uhlí ČSA, který spadá pod firmu OKD, už nestíhá pokrýt poptávku místních koksoven a oceláren. Stát by měl proto zajistit, aby uhlí, které se zde bude používat, nebude z Ruska.
Plyn: utáhneme si opasky?
A na závěr to úplně nejsložitější. Z Ruska přichází i zhruba 40 procent plynu, který Evropa v posledních letech potřebovala. V Česku pochází v tuto chvíli z Ruska prakticky všechen plyn – 81 % jde přímo plynovody z Ruska a 18 % je reexport ruského plynu z Německa.
Plyn se používá k výrobě elektřiny, k vytápění a na vaření. V roce 2020 se u nás z celkem 92,9 TWh plynu spotřebovalo z 60 % v průmyslu (včetně centrální výroby tepla pro domácnosti), 26 % v domácnostech a 12 % na výrobu elektřiny.
Zároveň před letošní zimou řešila EU nečekaný problém, protože zásobníky na plyn byly na zimu nedostatečně připravené a nebyly naplněné na patřičnou úroveň. Přes zimu, která naštěstí nebyla neobvykle drsná a mrazivá, se evropské státy tento problém snažily řešit a odebíraly plynu více a z různých zdrojů. Významně stoupl například dovoz zkapalněného plynu LNG. A paradoxně se po začátku války na Ukrajině výrazně zvýšil i export plynu z Ruska. Stav evropských zásobníků se tak už přeci jen blíží dlouhodobým hodnotám z dob před energetickou krizí.
Ekonomický think-tank Bruegel přitom již před časem spočítal, že kdyby Rusko bývalo uzavřelo své kohoutky na začátku února, tehdejší zásoby plynu při naplnění zásobníků na 42 % by měly Evropě stačit, aby s nimi přečkala zimu. Na nejnižší úroveň by se dostaly v půlce dubna, pak by začaly znovu stoupat.
Nyní jsme v tomto ohledu v mnohem bezpečnější situaci než na začátku února. Je druhá polovina března, konec topné sezony je za dveřmi a s ním klesne spotřeba plynu v Česku na třetinu. Plyn pak už prakticky nebude potřeba k vytápění, ale jen k ohřevu vody, vaření a použití v průmyslu. V EU může být pak propad ještě výraznější, protože některé státy jako Německo a Itálie používají plyn především v elektroenergetice a když naroste výroba z obnovitelných zdrojů, bude plyn z energetického mixu vytlačován. Objem plynu v Evropě tak určitě stačí na pokrytí následujících týdnů a měsíců a Unie nejen nemusí ustupovat vydírání, ale dokonce se ani nemusí bát dodávky plynu z Ruska dočasně ukončit sama.
Trochu problematické to v takovém případě může být logisticky, protože bude potřeba plyn mezi jednotlivými státy Evropy složitěji transportovat. Víme však, že zrovna Česko může přes rozvětvenou německou plynovou infrastrukturu čerpat plyn z různých zdrojů a že v minulosti tvořil až čtvrtinu dodávek plyn z Norska.
V případě plynu se pak dá očekávat, že by byl tlak na růst ceny významný, především proto, že evropské státy nemají strategické zásoby a že se z plynu stane po případném odmítnutí dodávek z Ruska vzácnější, a tedy i dražší komodita. Ale opět by byla nejistota na trhu jen dočasná a v řádu týdnů bychom se měli dočkat propadu cen. A ano, v době dlouhodobé krize cen energií, zdražování potravin a velké inflace by každé další zvýšení cen bolelo. Ale válka prostě nikdy není bezbolestná a je otázka, co jsme ochotni udělat, abychom ji ukončili.
Je určitě důležité, aby stát pomohl těm, kteří jsou nyní ohrožení energetickou chudobou. To bude ale potřeba udělat v každém případě a nemá smysl nechat se kvůli tomu vydírat. Vysoké ceny plynu a elektřiny na nás dopadají už od podzimu a Putinův režim schválně přispíval k tomu, aby šly nahoru a aby měl z vývozu plynu co největší zisky. Teď mu to může Evropa vrátit.
Když to shrnu: EU může nyní zasadit Putinově Rusku a jeho invazi na Ukrajinu velkou ránu, když skončí s dovozem ruské ropy a vyčerpá něco málo ze svých strategických rezerv. Naopak Rusko nemůže ohrozit energetickou bezpečnost Evropy, i kdyby na oplátku zavřelo kohoutky s plynem. Ublížilo by spíše samo sobě. A konkrétně Česko se nyní může relativně jednoduše zbavit i importu ruského jaderného paliva a černého uhlí.
