Komentář: Musk osobností roku? Leda by byl poslední

Dvě věci mě napadly, když jsem četl, že se Elon Musk stal osobností roku podle časopisu Time. Za prvé: Panebože, on stále vychází časopis Time? A za druhé: To nemohli vymyslet někoho jiného, kdo byl letos opravdu důležitý a zajímavý? Není volba kontroverzního byznysmena a zároveň nejbohatšího člověka planety příliš velké klišé?

Když jsem naposledy psal o osobnosti roku podle tohoto časopisu, bylo to myslím v roce 2008. Na obálce prvního prosincového čísla, ve kterém se muž roku či žena roku (a od roku 1999 politicky korektnější osobnost roku) vyhlašují, byl tehdy Barack Obama.

Vítěze prezidentských voleb si Time vybírá často. V letech 2000 a 2004 to byl Obamův předchůdce George Bush mladší, sám Obama byl na titulní straně opět v roce 2012, v roce 2016 to byl Donald Trump. Loni byli osobnostmi roku poměrně netypicky Joe Biden i jeho viceprezidentka Kamala Harrisová. Mohla to být subtilní prognóza, náznak, že není jisté, jestli Joe Biden vydrží ve funkci celé volební období. Ale spíš chtěli v redakci poukázat na fakt, že Harrisová je první a) ženou a b) „nebílou“ osobností na tomto postu.

Upřímně, v roce 2020 už rozhodnutí redakce časopisu Time asi nikoho moc nezajímalo. Stejně jako samotný časopis Time, který patřil k vlajkovým lodím tištěné žurnalistiky. Kdysi. Prodaný náklad spadl za posledních deset let na polovinu, možná i hlouběji, protože přesná čísla nejsou veřejná. Od března vychází kdysi ikonický týdeník jen jednou za dva týdny. Jako mnoho jiných tradičních médií zachraňuje i Time miliardář, který zbohatl díky internetovému byznysu. V tomto případě jde o Marca Benioffa, zakladatele společnosti Salesforce, který titul koupil před třemi roky.

Osobnost roku vybírá Time od roku 1927, samotný časopis začal vycházet o čtyři roky dřív. A důvodem byl už tehdy marketing. Číslo vycházející mezi Dnem díkuvzdání a Vánocemi se potýkalo s nižším prodejem, a tak dostal spoluzakladatel Henry Luce nápad poukázat na konci roku na člověka, který nejvíc hýbal zpravodajskými událostmi. Prvním mužem roku byl pilot Charles Lindbergh, který v roce 1927 jako první člověk přeletěl v letadle Atlantik.

Sázka na reklamu vyšla. Udělování titulu časopisem Time se postupně stalo samo o sobě událostí, o které referovala i ostatní média. Tak jako norský Nobelův výbor, který rozhoduje o Nobelově ceně za mír, se ani časopis Time nevyhnul kontroverzím. A tak se na obálce prosincových čísel objevili Adolf Hitler, Josef Stalin či ajatolláh Chomejní, v tomto století pak třeba zmíněný Donald Trump či Vladimir Putin. Časopis se vždycky hájil tím, že nejde o „ocenění“, nýbrž snahu poukázat na člověka (případně na jev), který v daném roce nejvíc poutal pozornost médií.

Ambice však byla zároveň i jiná: snažit se upozornit nebo vyhmátnout, co bude událostmi teprve hýbat. A často se to povedlo. Třeba když redakce v roce 1999 vybrala Jeffa Bezose („muže, který chce změnit to, jak svět nakupuje“, stálo na obálce). Nebo když v roce 1982 překvapivě za „stroj roku“ vyhlásila osobní počítač. Anebo když to v roce 2006 byli „You“, tedy „vy“, míněni čtenáři časopisu a trochu kódovaně i uživatelé služby YouTube, čímž týdeník Time upozorňoval na počínající éru takzvaných sociálních médií.

Čímž se vracíme k osobnosti roku 2021, kterou se stal Elon Musk. Muž s majetkem odhadovaným někde kolem 300 miliard dolarů. Mimochodem, když v roce 1999 Time jmenoval osobností roku Jeffa Bezose, byl nejbohatším člověkem Bill Gates s 90 miliardami dolarů. Kromě spousty dolarů má Musk také 66 milionů followerů na Twitteru a šéfuje automobilce Tesla, která je s tržní hodnotou přes jeden bilion dolarů šestou nejhodnotnější společností světa. Jasná osobnost roku. Nebo ne?

Možná právě kvůli všem těm „nej“ mi to přijde trochu moc průhledné. Musk bez debat patří k nejzajímavějším byznysmenům současnosti. I k nejzajímavějším lidem obecně. Nepochybně génius, stejně nepochybně šílenec, shodnou se všichni. Nesoulad panuje pouze v tom, jak si poměr těchto dvou substancí stojí. Jestli je zkrátka Elon Musk víc šílenec, anebo víc génius – a taky čím je vlastně zajímavější.

Nepochybné je i to, že Elon Musk má za sebou zajímavý rok. Byl hostujícím moderátorem a hvězdou slavného televizního pořadu Saturday Night Live, přestěhoval se definitivně z Kalifornie do Texasu a bavil desítky milionů lidí svými twitterovými eskapádami. Asi žádný jiný člověk nedokáže – jen tak pro legraci – zahýbat cenou kryptoměn tak jako on. A umí to i s akciemi, čímž znervózňuje americké regulační úřady.

Ano, pro sebe i investory neuvěřitelným způsobem zhodnotil akcie automobilky Tesla. Nakoupil a uvedl do provozu zařízení zvaná Giga Press, která část nových vozů Tesla vyrábí takříkajíc z jednoho kusu. A nedá se vyloučit, že jednou bude takto vyrábět celé automobily. Odborníci říkají, že by to automobilovému průmyslu přineslo podobnou revoluci, jakou v jeho počátku způsobil Henry Ford s prvními výrobními linkami. A konečně Musk letos dopravil v raketě své firmy SpaceX další americké astronauty na oběžnou dráhu.

S plným respektem k celému tomuto výčtu si nemyslím, že to Muska činí „osobností roku“ v intencích toho, proč a jak tahle tradice časopisu Time vznikla. Máme za sebou rok kompletně prožitý v pandemii a vše nasvědčuje tomu, že boj s covidem nekončí, ba naopak eskaluje. A pak jsou tu všechny společenské, ekonomické i politické konsekvence, které tato krize přináší. Čekal bych, že šéf časopisu Time bude mít ambici vidět osobnost či fenomén roku 2021 právě někde tam.

Šéfredaktorem časopisu Time je novinář Edward Felsenthal a ten ve svém zdůvodnění volby o Muskovi řekl: „V jeho kosmických ambicích vidím přímou linku k úplně první osobnosti roku Charlesi Lindberghovi, kterého redakce vybrala v roce 1927.“ Jako zdůvodnění to moc velký smysl nedává. Lindbergh skutečně přeletěl oceán, zatímco Musk sice chce letět na Mars, avšak s velkou pravděpodobností tam nikdy nedoletí.

Leda bychom slova šéfredaktora chápali jinak: totiž že s Elonem Muskem a „přímou linkou“ tradice osobností roku časopisu Time zároveň skončí. Podobně jako spousta dalších věcí, které ve 20. století byly velkolepé a významné, ale dnes, ať už se nám to líbí, nebo nelíbí, už nedávají smysl. A nikoho moc nezajímají: osobnosti roku, lety do vesmíru či papírové týdeníky.