Článek
Radikální pravicové strany s xenofobní rétorikou se stávají nejsilnějšími subjekty v řadě zemí. To platí i pro tak velké státy jako Německo, kde sice v únorových volbách skončila protimigrační AfD na druhém místě, dnes však má podle průzkumů největší podporu ze všech. Parlamentní volby v Rakousku loni na podzim Svobodná strana Rakouska (FPÖ) dokonce vyhrála. I když ji tradiční strany při skládání vlády nakonec obešly, její popularita vyrostla přes třicet procent a v průzkumech nemá konkurenci.
V neděli však přišla zpráva z Vídně, že strana radikálního vůdce FPÖ Herberta Kickla v zemských volbách podlehla na celé čáře sociálním demokratům. Získala jen 21 procent hlasů, socialistům chybělo pár tisíc hlasů ke 40 procentům.
„Teflonový starosta“, jak se přezdívá nepříliš charismatickému Michaelu Ludwigovi, který rakouskému hlavnímu městu vládl v uplynulých sedmi letech, dosáhl volebního cíle, shodují se novináři levicového deníku Der Standard i pravicového Die Presse. O spolupráci v nové městské radě se hlásí strany na třetím až pátém místě, Zelení, liberální NEOS i konzervativní lidovci.
Vypovídací schopnost voleb v hlavním městě lze bagatelizovat tím, že tradičně liberální Vídeň se od zbytku Rakouska liší stejně jako Praha od zbytku Česka. Bohatí Vídeňáci mohou volit, jak chtějí, na situaci v celé zemi to nic nemění.
Tato námitka se však míjí svým cílem. Právě ve vídeňských volbách se kromě migrace neřešilo už nic jiného. Metropole na Dunaji se stala oblíbeným cílem běženců, o čemž svědčí, že se v ní ubytovaly dvě třetiny lidí, kterým Rakousko přiznalo azyl nebo dočasnou ochranu, tedy převážně Syřanů, Afghánců a Ukrajinců. Uprchlíci v důsledku inkasují ve Vídni polovinu všech sociálních dávek. Učitelky si marně stěžují, že nezvládnou třídy, kde víc než polovina dětí neumí německy, kriminalita mladistvých přistěhovalců ve věku 10-14 let prudce vyrostla.
Do značné míry to je důsledkem politiky starosty Ludwiga, který lidem s dočasnou ochranou vyplácí měsíčně 1200 eur (30 tisíc korun). S výjimkou Tyrolska to je víc než dvojnásobek sazby v jiných spolkových zemích – kdo by takové nabídce odolal.
Nehledě k tomu, že se Ludwig, jak tvrdí komentátor Die Presse Christian Ortner, zhlédl v politice „řízkových voucherů“. Tím Ortner myslí, že radnice rozdává migrantům štědré dávky na živobytí a k tomu dost peněz na nájmy jen proto, aby podpořila místní živnostníky a na účet daňových poplatníků tím udržela krachující komunální socialismus i svou popularitu.
V takovém prostředí se protimigrační a zásadově pravicová FPÖ měla cítit jako ryba ve vodě. Přesto v těchto volbách dopadla hůře než při čtyřech jiných pokusech po roce 1990. O historickém a nezadržitelném vzestupu nelze mluvit. Jak tvrdí redaktor Ortner, bylo to mimo jiné i z toho důvodu, že namítat něco proti komunálnímu socialismu se neodvážila.
Zpráva o tom, že sociální demokracie zase jednou obhájila kontrolu nad vídeňskou radnicí, nestojí mimo Rakousko za jediný titulek v novinách. Za převratný však lze označit fakt, že volby v rakouské metropoli ukazují naději pro celou Evropu. Ta zní, že protagonisté zavedených demokratických pořádků jsou nakonec silnější než ti, kteří je chtějí s poukazem na migrační selhání státu převrátit.
Nemusí to nutně znamenat, že vídeňští voliči jménem celého Rakouska prokázali příkladnou morálku. Spíš odpadly věcné důvody, proč by měli pravicoví populisté dál posilovat. Rakousko zažilo migrační vrchol v roce 2022, kdy ministerstvo vnitra registrovalo 112 tisíc žadatelů o azyl. Předloni jich už byla jen polovina a loni 25 tisíc. Z žádostí za první čtvrtletí letošního roku vyplývá, že letos to bude ještě méně.
K uklidnění přispěla i přísnější politika lidoveckého ministra vnitra Gerharda Karnera. Jeho úředníci začali vypovídat ze země ty, kdo porušují zákony, a vracet domů žadatele, kteří na azyl nemají nárok, což jsou dnes skoro všichni s výjimkou Afghánců. Za trumf před vídeňskými volbami je možné považovat uvěznění prvního čtrnáctiletého delikventa migračního původu, kterému policie prokázala desítky prohřešků proti zákonu.
Voličům evropské metropole, která má dva miliony obyvatel, najednou nevadí, že milion ze spoluobčanů se narodilo v cizině, případně že odtamtud pocházejí jejich rodiče – přitom přes půl milionu cizinců pochází ze zemí mimo EU. Lidé s migračním základem zároveň volby nemohli rozhodnout, protože hlasovat z nich mohla jen třetina.
Z nedělních voleb ve Vídni proto plyne důležité poučení. Popularita stran typu FPÖ nebo AfD nutně neznamená, že mezi občany Rakouska, Německa či dalších středoevropských zemí převládá xenofobie a rasismus. Protimigračním radikálům dávají přednost jen z obav, že společnost nevydrží nekontrolovaný příliv přistěhovalců. Pokud ovšem úřady dostanou migrační vlnu pod kontrolu, do svých mezí na okraji politického spektra se vrátí také radikálové.
