Článek
Slovensko bude střílet medvědy. Vzhledem k plánovanému rozsahu odstřelu by se dalo hovořit i o vraždění. Důvodem je skutečnost, že medvěd v lese zřejmě napadl 59letého muže, který byl následně nalezen mrtvý s devastujícími zraněními.
V zájmu ochrany lidí vláda výslovně schválila plán na odstřel až 350 medvědů, který předložil ministr životního prostředí Tomáš Taraba. Odborníci a také část veřejnosti s tak radikálním krokem nesouhlasí.
Medvědi jsou však na Slovensku fascinujícím tématem a diskutuje se o nich již dlouho. O co vlastně jde?
Spirála strachu se roztočila
Téma medvědů je na Slovensku živé už několik let: lidé se s nimi skutečně potkávají, a to nejen v horách; loni na jaře se v okolí třicetitisícového Liptovského Mikuláše proháněl medvěd. Lidé mají zkrátka pocit, že medvědů je hodně, a i když jich až tak moc není, jsou tam, kde dříve nebyli.
Ve Vysokých Tatrách, odkud pocházím, je to téma po celý můj život, ale posledních dvacet let ještě o něco víc. Mohl bych celý večer vyprávět veselé historky. Donedávna to nikoho nezajímalo a vždycky se předpokládalo, že když člověk žije v Tatrách, medvědi tam prostě patří. Ale pak se to změnilo. Roztočila se spirála strachu.
Média velmi ochotně informují o setkáních s medvědy. Lidé tyto články velmi ochotně čtou. Čím více je čtou, tím více o nich informují. Právem můžete mít pocit, že na Slovensku není větší problém. Studie ale zároveň říkají, že medvědů není tolik a ani útoků není tolik. Někteří lidé ale odporují, že tyto studie nejsou přesné.
Lidé nevěří statistikám a nevěří si navzájem. Myslivci obviňují ochránce přírody, že medvědi jsou pro ně důležitější než lidé. Ochránci přírody obviňují myslivce, že chtějí střílet jen proto, že jsou myslivci. Lidé se bojí a očekávají, že je politici ochrání. Politici říkají, že je opravdu třeba něco udělat.
Medvědi jsou dokonalým příkladem toho, jak daleko může zajít jednoduchá otázka veřejné bezpečnosti versus ochrany přírody. Jsou dokonalou ilustrací toho, jak vypadá debata v roztříštěné společnosti, v níž jedna část je přesvědčena, že ta druhá je ztělesněním absolutního zla.
Medvědi a strach z nich
Na jedné straně máme lidi jako ministr životního prostředí Tomáš Taraba, kteří si o ochraně přírody myslí, že přírodu naopak ničí, a medvědy považují za lovecké trofeje. K tomu přidejte Rudolfa Huliaka, současného slovenského ministra sportu, který je nadšeným myslivcem.
Na druhé straně máte lidi, kteří tvrdí, že medvědi tu byli, jsou a budou a že situace není tak vážná, jak se zdá. Musíme s nimi najít nějakou formu soužití, protože je nemůžeme a nechceme úplně vyhubit.
Skutečnost je taková: Medvědů jsou podle různých dat dva až tři tisíce a jejich počet stoupá, klesá nebo zůstává stejný. V každém případě platí, že lidské oběti jsou velmi vzácné. Tím chci říct, že jde o jednoho člověka za rok. Pokud vůbec, protože většinou tomu tak není.
Vnímání však se skutečnou situací souvisí jen volně: Lidé se prostě bojí, a když se lidé bojí, nevyřešíte to tím, že jim řeknete, aby se nebáli. Strach je nesmírně intenzivní emoce a nesmírně intenzivní emoci nevyřešíte tím, že lidem řeknete, aby se s ní vyrovnali.
Když se lidé bojí, vnímají celou realitu prizmatem této emoce. A je jedno, jaká ta skutečnost je. Problémem pak už nejsou medvědi samotní, ale strach z nich. Každý psycholog vám řekne, že se nejprve musíte postarat o strach, a teprve potom můžete začít racionálně argumentovat.
Vy jste špatní lidé. Ne, vy jste špatní lidé
Situace je nejasná: 59letý muž byl nalezen mrtvý v oblasti, kde je spousta medvědích návnad - myslivci tam lákají medvědy, aby je mohli zastřelit. Vzorky potravy z těchto návnad byly nalezeny v medvědích výkalech poblíž místa činu. Je tedy pravděpodobné, že muž se stal obětí medvěda, který by tam nebyl, kdyby ho lidé nevábili. Je dokonce možné, že se muž stal obětí toho, co medvědům sám připravil.
Ale to je už dávno jedno, strach převládá. Něco se musí udělat. A ministr životního prostředí to dělá: Chystá se odstřelit asi šestinu medvědí populace. Je to správný krok? Není to hodně? Na takové diskuze není čas - lidé se bojí a je třeba jednat.
A lidé tento strach jasně vyjadřují už dlouho: Podle průzkumu z dubna 2024 považovalo medvědy za velmi nebo docela vážný problém 87 procent respondentů - tedy téměř všichni. Znám lidi, kteří mají s medvědem reálnou zkušenost několikrát do měsíce. Nechtějí mnoho, jen aby někdo uznal, že existuje problém, a aby ho vyřešil. Nebo alespoň aby řekl, že ho bude řešit.
Takže pokud jde o problém s medvědy, nejde vlastně o medvědy. Jde o test empatie vůči spoluobčanům. Dokážeme pochopit, že se bojí? Dokáže to málokdo. Postoj k medvědům se změnil v hodnotový souboj a symbolizuje „všechno“: postoj k Ukrajině, EU, životu, světu. Protichůdný názor není jen protichůdným názorem, je to také morální kvalita. Člověk s opačným názorem je špatný člověk.
Střed se v této debatě docela ztratil. Já sám rozhodně nepodporuji masové vybíjení medvědů, ale také chápu, že pro některé lidi mohou být skutečným problémem. Takové lidi znám a opravdu nejsou špatní. A stejně tak chápu, že jiní lidé mohou mít jen strach, a to je třeba brát v úvahu.
Je to naprosto centristická pozice, ale když jsem tento názor loni vyjádřil v rozhovoru, dostával jsem od lidí z mé bubliny zprávy, ve kterých mi nadávali a přáli mi všechno možné, včetně rakoviny. O medvědech se nebavíme, křičíme na sebe navzájem.
Takhle to vypadá, když se z obyčejného problému stane ideologický boj. Jenže jak se pak chceme dohodnout?
A co teď?
Ministři Taraba a Huliak se vrátili na scénu se svým šíleným plánem na vybití jedné šestiny medvědí populace.
Jsou to politici, kteří se živí výhradně šířením agrese, řídí se „zdravým sedláckým rozumem“ namísto vědou a jsou na to hrdí. Nyní mají k dispozici problém, který pociťuje naprostá většina lidí. Vysílají tak těmto lidem signál, že jim rozumí. Jsou jedněmi z nich (na rozdíl od bratislavských mudrců). Tímto signálem reagují na intenzivní emoce. A ti lidé - neříkám, že všichni, ale určitě nějaká část - si nakonec řeknou: Někdo. Konečně nám někdo rozumí, místo aby nám nadával.
Všichni už přitom dávno zapomenou na otázku, jak přesně dotyčný člověk zemřel. Nebude čas odborně debatovat o tom, zda vůbec střílet medvědy, a pokud ano, kolik, jak, kde a kdy. Na debatu není čas, musíme jednat. Odborníci? Směšné. Vždyť se nám tady lidé bojí! A odborníci, ti lidé odtržení od reality a od skutečného života, říkají, že je nemáme chránit!
Takhle získávají hlasy populisté - jen předstírají, že jim na lidech záleží. A zastřelit pár medvědů? Je jich opravdu tolik? Nevím, možná. Jsou problémem? Do jisté míry určitě. Jenže v této debatě už dávno přestali být důležití. Klíčová otázka zní: Bojí se lidé? Bojí. Kdo se toho chytne? Taraba a Huliak.
A co teď? Teď už nic. Budou se vraždit medvědi. Ale na začátku to byla jen situace, kdy lidé chtěli, aby je někdo poslouchal.
