Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Po tzv. environmentálním žalu se neočkovanou populací šíří další módní virus: geopolitický žal. Polozapomenutá slova jako válka, mobilizace či vojenská služba dotírají na naše uši depresivními tóny. Podobně jako skutečnost, že se k našim sousedům vrátily takové výdobytky 20. století, jako jsou koncentrační tábory, systematické mučení či hromadné vraždění pod vlivem vodky. Z moskevského impéria opadal fingovaný nátěr liberalismu a bez obalu se hlásí k plánům na nové podrobení střední Evropy. To, spolu s dalšími a dalšími summity, které nedokážou najít ráznou evropskou odpověď na choutky agresora, vzbuzuje dojem, že autor Pána prstenů J. R. R. Tolkien měl pravdu: zlo, zdá se, tahá vždycky za delší konec.
Máte strach? Tak nebuďte srabi. Ve skutečnosti bylo zlo už mnohem silnější a předchozí generace na obou stranách železné opony dokázaly žít s vědomím, že jim dýchá na krk.
Masakr Čechů u Frankfurtu
Je přirozené, že období studené války, která Čechy nechala na té nesprávné straně zaminované hranice, jsme zvyklí vnímat především jako období diktatury, front na základní zboží, Kroků Františka Janečka a dalších ústrků. Bylo to ale také období největšího rozpětí ruské říše, jejíž vládci se sice tehdy zaštiťovali třídním bojem, cíle jejich zahraniční expanze byly ale stejné jak za cara, tak za Putina.
Jeho vojáci dnes stojí u Pokrovska. Ti carští došli o patnáct set kilometrů dál směrem na západ. Stalin posunul svou moc o dalších 1000 kilometrů. Jestli dnes zápasí Moskva o každý dům na východní Ukrajině, ještě před 35 lety stály sovětské tanky u Magdeburgu. A co víc, byly nachystány k útoku, jehož cílem bylo spolknout zbytek kontinentu.
Češi byli nejen neplnoprávnými poddanými sovětské říše, ale mohli být také nedobrovolnými spolupachateli jejích zločinů. V plánech Varšavské smlouvy stálo, že při chystaném útoku na západní Evropu budou československé jednotky postupovat směrem na Frankfurt nad Mohanem. A že se počítá s jejich zničením. Několik set tisíc životů mladých československých mužů bylo v očích Kremlu přijatelnou cenou za postup k Rýnu.
Osvobozování mrtvoly
Ani pohled ze svobodné části Evropy nebyl zvlášť veselý. Kdo se dnes bojí Putinových výhrůžek, ten by v kůži takového Konrada Adenauera či Charlese de Gaulla permanentně křičel hrůzou.
Po válce byl kontinent v troskách. V Německu umírali lidé na podvýživu ještě v roce 1947, přídělový systém v Británii skončil až v roce 1954. Komunisté se drali k moci ve Francii a Itálii. A do toho všeho sovětští maršálové plánovali invazi. Vojenská převaha Sovětského svazu a jeho satelitů byla tak drtivá, že velení NATO v prvních letech existence aliance zcela vážně počítalo s opuštěním kontinentální Evropy a ústupem na Britské ostrovy a do Severní Afriky. Odtamtud mělo později přijít osvobození, ale jak si postěžoval tehdejší francouzský premiér: „Pánové, je vám jasné, že byste osvobozovali mrtvolu?“
Západní Evropa i NATO sice postupně sílily, ale ani v následujících desetiletích nebyl život v západní Evropě bez rizika. Obě strany železné opony spojoval strach z jaderného armagedonu. Na Západě se k němu pojilo i neveselé vědomí, že za humny stojí sovětské tanky. Jak se asi žilo v takové západoněmecké Fuldě, když sovětské obrněnce od centra města dělila zhruba půl hodina jízdy a nikdo nepočítal s tím, že by bylo možné je zastavit, aniž by se široké okolí proměnilo v jadernou poušť?
Otázka peněz a naše luxusní problémy
Odpověď, klíčová pro pointu příběhu, zní: ve Fuldě se nežilo vůbec špatně. A nejen tam. Celá západní Evropa předvedla světu v poválečných letech fascinující znovuzrození a rozvoj. A to přesto, že přežití ve stínu sovětské hrozby nebylo zadarmo.
Dnes sice mluvíme o prudkém navýšení obranných výdajů, ve skutečnosti je to spíš návrat k dlouhodobému normálu. Během studené války velké ekonomiky západní Evropy vydávaly na obranu běžně mezi dvěma a půl až šesti procenty HDP. Přitom, jak připomíná český vědec Václav Smil, byla životní úroveň v takovém Stuttgartu v 70. letech zhruba poloviční oproti dnešku.
A když už byla řeč o Konradu Adenauerovi: Když Spolková republika vstoupila v roce 1955 do NATO, slíbil kancléř spojencům postavit téměř z ničeho 12 divizí. Svůj slib také splnil. Nyní, v mnohem větší a bohatší verzi Spolkové republiky, má Bundeswehr tři divize a uvažuje o zřízení čtvrté.
Zatlačit Rusko do 17. století
Situace Evropy samozřejmě není lehká. Zkusme si ale připomenout, že osvobození vazalských států ve střední Evropě včetně České republiky vrhlo ruskou říši zpátky o padesát let. Ztráta Ukrajiny ji vrací rovnou do 17. století, kdy její neblahá expanze do Evropy začala.
Ano, existují dobré důvody když ne přímo ke geopolitickému žalu, tak k nervozitě. Na rozdíl ode dneška mívala Evropa na druhé straně Atlantiku za partnery zpravidla americké prezidenty, kteří věděli, kudy zhruba běží evropské hranice a kudy běží zajíc mezinárodní politiky. Po jejich boku stávali vzdělaní bezpečnostní poradci a zkušení vojáci, nikoliv zájmový kroužek zmatených konspirátorů a celebrit ze sociálních sítí.
Je skutečně těžké odhadnout, co vše se ještě v příštích měsících dočteme z uniklých chatových konverzací. Ale J. R. R. Tolkien, veterán první světové války, nám chtěl sdělit nejen to, že zlo vždycky zdánlivě tahá za delší konec, ale také to, že se zlé záměry nakonec vždy nečekaně zvrtnou.
