Článek
Ve čtvrtek večer francouzská policie pozatýkala asi tři stovky lidí, v pařížských ulicích hořely barikády a odbory už mobilizují k dalšímu dni stávek a demonstrací. Prezident Emmanuel Macron ale tlaku ulice nehodlá ustoupit a rozhodl, že reformu, které posouvá věk odchodu do důchodu na 64 let, protlačí pomocí kontroverzního ústavního článku číslo 49.3, jenž vládě umožňuje schválit zákon i bez hlasování v parlamentu.
Opozice už podala návrh na vyslovení nedůvěry vládě, její šance na úspěch jsou ale spíše malé. V Národním shromáždění potřebuje sehnat 287 hlasů, jistých má ale jen 255. Šéf pravicových Republikánů Éric Ciotti slíbil, že jeho poslanci zákon podpoří, i mezi nimi se už ale ozývají rebelové, kteří se svým stranickým šéfem nesouhlasí. Najít více než tři desítky hlasů bude přesto těžké, opozice v tomto ohledu tahá za kratší konec provazu. Podobný případ, kdy vláda takto padla a spolu s ní i jí navržený zákon, se stal naposledy v roce 1958.
Více o Macronově penzijní reformě
Přečtěte si o posledním dění ve Francii i rozhovor se socioložkou z pařížské univerzity.
Prezident Macron si penzijní reformu vytkl jako jeden ze svých hlavních cílů už v roce 2017, během první pětiletky v úřadu ale jeho plán zhatila pandemie. O tom, že ji země nutně potřebuje, není pochyb – důchodový účet sice nyní není v červených číslech, dříve nebo později by se do nich ale dostal. Relevantním argumentem je i nespravedlnost a nepřehlednost – podle jiných pravidel se vypočítává důchod železničářům, podle jiných plynařům, zaměstnancům Électricité de France, a takto by se dalo pokračovat ještě dlouho, systémů je na 40.
Použití článku 49.3 Macron obhajuje „velkým finančním rizikem“, v případě pádu reformy se obává negativní reakce trhů a jejich neochoty Francii dále levně půjčovat. Už nyní ho ale mnoho Francouzů vnímá jako arogantního „prezidenta bohatých“ a v prezidentských volbách ho proti proruské Marine Le Penové podpořilo jen se skřípěním zubů. Teď se obejitím parlamentu vystaví dalším útokům – lidé mu budou vyčítat nedemokratičnost a odtrženost elitářského bankéře od normálního světa.
V Národním shromáždění sedí sice opoziční poslanci z různých stran, hlavní sílu jdoucí proti reformě ale tvoří Jeanem-Lukem Mélenchonem reprezentovaná krajní levice, na druhé straně spektra pak lepenovci. Ani z jedné této strany nelze očekávat výzvy ke klidu, pokud naštvaní stávkující ochromí chod země. A od zloby je jen kousek cesty k násilí – s vytlučenými výlohami na Champs-Elysées nebo hořícími auty na pařížských předměstích má už ostatně policie bohaté zkušenosti.
Ano, chodit do důchodu později a pracovat déle se nechce asi nikomu a protlačit to bývá opravdu politicky složité. Alespoň částečný společenský konsenzus je ale u tak zásadní otázky potřeba, zvláště u stávkymilovných Francouzů. Ministrům se jim změny v penzích zjevně vysvětlit nepodařilo a Macronova sázka na sílu je jen rozzuří. A policejní oddíly, které svého času „pacifikovaly“ žluté vesty, rozhodně nebudou dostatečnou odpovědí.
