Komentář: Konspirace tu byly vždycky. Atentát na Trumpa je ale v něčem jiný

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dezinformace a konspirační teorie kolem obřích událostí jsou běžným a velmi dobře prověřeným fenoménem. Skoro v každém takovém případě platí tzv. proportionality bias, tedy kognitivní zkreslení, které nám říká, že máme tendenci velkým událostem přisoudit velké příčiny.

Jinými slovy – pokud někdo střílí po prezidentovi (třebaže bývalém), leckdo nevěří, že to je dílo jednoho pomatence, ale podvědomě o takové události uvažuje jako o rozsáhlé konspiraci.

Není to jen teorie: studie z roku 2007 zkoumala fiktivní událost atentátu na hypotetického amerického prezidenta. Účastníci dostali na základě omezených informací možnost hodnotit různé výroky o útočníkovi. To, že byl součástí organizované konspirační skupiny, se ukázalo být nejčastějším soudem. Za určitých okolností dokonce skoro tak častým a jistým jako zcela faktografické výroky, například že někdo byl zadržen (což bylo doslovně zmíněno v zadání).

Chuť tvořit fascinující závěry nepramení ale jenom z tohoto jednoho mentálního zkreslení. Svou roli hraje třeba i confirmation bias, tedy chuť interpretovat si věci tak, jak jim chceme věřit – takže pokud existuje deep state, pak je určitě deep state tím, kdo se chtěl prezidenta zbavit.

Když už hledáme viníka, často sklouzneme k principu cui bono, tedy kdo bude nejvíce z výsledku nějaké události těžit. Typickým případem je střelba na Ronalda Reagana v roce 1981. Cílem útoků dezinformátorů se stal Reaganův viceprezident George Bush, protože by to byl právě on, kdo by prezidenta, pokud by nepřežil atentát, nahradil.

A hlavně: naše představivost obecně baží po souvislostech i tam, kde doopravdy žádné nejsou. Můj – a nejen můj – oblíbený příklad je na první pohled záhadná série shod okolností, které spojují vraždy Abrahama Lincolna (1865) a Johna Fitzgeralda Kennedyho (1963). Posuďte sami:

Působivé, že? Vlastně by měl i kriticky uvažující člověk chuť přiznat, že to není konspirace, ale i tak na tom něco divného přeci jen je. Akorát teď zkusme libovolnou jinou sérii faktů o těchto událostech:

A v tom výčtu spolu navzájem nesouvisejících informací bychom mohli pokračovat, protože jich budou další tisíce. Konspirátoři se vám ale budou snažit předat vždycky jen těch několik málo faktů, ze kterých se jim dobře skládá jejich příběh.

Zkrátka, když se odehraje tak velká událost jako (pokus o) atentát na amerického prezidenta, dezinformace a konspirační teorie nemohou nevzniknout. A tak se všechny výše zmíněné zkreslující principy začaly projevovat, třebaže v menší míře, i po střelbě na Donalda Trumpa.

Co se ale oproti zatím poslednímu pokusu zavraždit americkou hlavu státu, tedy již zmíněného Reagana v roce 1981, změnilo zásadně, jsou formy, jakou mohou konspirace pronikat do společnosti. A hlavně s jakou rychlostí. Ano, samozřejmě, především kvůli sociálním sítím. V roce 1981 ani zdaleka neexistoval veřejně dostupný internet.

BBC hned po atentátu přinesla hojně sdílený rozhovor s jedním z účastníků osudného volebního mítinku, který barvitě popisoval, jak se přihlížející snažili marně upozornit ochranku Donalda Trumpa na chystajícího se střelce.

Co naplat, že sám respondent připustil, že je dost možné, že Tajná služba chránící exprezidenta vůbec střelce na střeše nemusela ze svého úhlu vidět. Konspirace ohledně „úmyslného přehlédnutí“ střelce ze strany členů ochranky se už na fórech a sítích dávno rozjely. A co hůř, k jejich šíření zcela bez ostychu přispěl třeba i Elon Musk.

A do úvah se pustili i jiní myslitelé, například jeden z republikánských kongresmanů Mike Collins na svých sociálních sítích prohlásil, že za útokem stojí Biden – jako důkaz nabídl z kontextu vytrženou Bidenovu větu, že se Trump má stát – volně přeloženo – terčem (a ano, tak jako tak jsou to nevhodně použitá slova). Influencer a usvědčený lhář Alex Jones zase rovnou obvinil „deep state“, tedy imaginární mocné lidi tahající za nitky.

Bez viny ale v žádném případě není ani druhá strana. Americká média například referovala o výzvě novinářům přistupovat k celé události jako k „možná až zinscenované“. A i slavná fotografie přispěla k šíření narativu, že to celé tak moc nahrává Trumpově kampani, až není možné, že se něco takového mohlo stát jen tak. Nejen confirmation bias jako vyšitý.

Ještě stále vás obří moc sociálních sítí a dalších moderních forem komunikace v procesu šíření konspirací ohledně střelby na Trumpa neděsí? Tak to pro vás mám ještě dvě informace.

První: studie zmíněná v úvodu hezky ukazuje, že efekt a síla konspirací se rapidně zvýší, když prezident atentátu podlehne. Představte si, jaké peklo by se rozjelo, kdyby Facebook a spol. existovaly už v roce 1963 po smrti Kennedyho. A co by se kvůli sítím mohlo stát, kdyby ještě – nedejbože – násilně zemřel jeden z letošních kandidátů.

A druhá: podle červnové studie University of Chicago je už teď část Američanů natolik radikalizovaná, že schvaluje násilí proti jednomu či druhému kandidátovi. Jen tak pro zajímavost: v přepočtu devět milionů Američanů by bylo pro násilné odstavení Trumpa, a zároveň vlastní zbraň. Na opačné straně stojí osm milionů ozbrojených občanů USA. Drtivá většina z nich aktivně používá internet.

Dostat se ke své vlastní verzi události nikdy nebylo jednodušší. A upřímně si položme otázku: jak málo by v roce 2024 stačilo k tomu, aby se nějakou totálně lživou teorií nechal na internetu zmanipulovat někdo další?