Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Za pár dní to bude už dva a půl roku, co Rusko začalo plnohodnotnou útočnou válku proti Ukrajině.
Kvůli téhle agresi přišlo podle OSN o život už hodně přes 10 tisíc civilistů, další desítky tisíc byly zraněny. Nemluvě o zničené či zaminované půdě, rozbombardované infrastruktuře, ekocidě na Kachovské přehradě, tisících unesených dětí, milionech vysídlených a uprchlých… a v tomto duchu by se dalo pokračovat ještě velmi dlouho.
Ukrajina se samozřejmě brání statečně, ale sebelepší obrana, při níž nesmíte dělat ani zlomek toho, co dělá protivník, je nedokonalá. A Rusko z toho, že Ukrajinci kvůli dohodám se Západem nemohli podniknout žádný protiútok na ruské území, dlouho mocně těžilo. S notnou mírou nadsázky by se snad dalo říct, že největším spojencem Ruska byly všechny západní země, které Ukrajině nedovolovaly odvetu v týlu protivníka.
Jenže to se letos v létě naštěstí změnilo. Ukrajina dostala možnost potkat Rusy nejen na svém, ale také přímo na jejich dvorku.
Je za horizontem schopností autora těchto řádků analyzovat, proč vlastně ke změně došlo nebo proč až teď; možná Západ pochopil, že riziko eskalace na úroveň jaderného konfliktu je velmi malé, možná zafungovala ukrajinská diplomacie nebo šlo o pokus povzbudit bránící se zemi. Ono je to ve výsledku jedno.
Důležité je, že právě v těchto dnech, jak konečně v neděli přiznal i prezident Volodymyr Zelenskyj, Ukrajinci pronikají stále hlouběji na ruské území. A zatím celkem zdárně, alespoň podle zpráv z postupu v Kurské oblasti a podle preventivní evakuace civilistů v sousední oblasti Bělgorodské.
Jistě, nejspíš celkem lehce by se dala zpochybnit dlouhodobá vojenská výhoda tohoto vpádu. Pozice, které si Ukrajinci vpádem vytváří, bude podle analytiků zřejmě dost obtížné udržet a takticky výhodnější by časem mohlo být opětovné stažení. I když kdo ví, Ukrajina už v této válce překvapila mnohokrát.
Rozsah ukrajinské ofenzivy
Mapy ukrajinského postupu Kurskou oblastí zpracované na základě údajů amerického Institutu pro studium války (ISW) na rozdíl od dalších regionů ukazují maximalistické pojetí ukrajinského postupu. To znamená, že Kyjev pravděpodobně nekontroluje všechna vyznačená území, pouze se tam podle dostupných důkazů dostali jeho vojáci. Linie na mapách je proto třeba brát s rezervou.
Jak postupuje ukrajinská ofenziva.Video: ISW, Seznam Zprávy
Co je ale mnohem důležitější, je psychologický aspekt tohoto vpádu. A to hned z několika pohledů.
Prvním je fakt, že i po dvou a půl letech války podle nezávislého výzkumného centra Levada stále kolem 75 procent Rusů podporuje agresi své země proti Ukrajině. Toto číslo se od března 2022 v podstatě nemění. Dá se předpokládat, že především proto, že je pro velkou část ruského obyvatelstva válka pořád příliš daleko a pořád příliš abstraktní.
Aby bylo jasno, tento text ani omylem nevolá po oku za oko, po pomstě za všechny oběti a škody, které Rusko na Ukrajině napáchalo. Naopak – k civilnímu obyvatelstvu by se měla Ukrajina chovat příkladně (a zatím se jí to snad daří). Je ale načase Rusům ukázat, že válka opravdu není jen show, kterou mohou sledovat v televizi a kochat se při tom velikostí svého národa.
Kurská ofenziva může Rusům ukázat, že válka odteď může být velmi blízko, může se dotknout i přímo jich a oni se s tím musí začít sžívat. Anebo podnikat kroky, třeba i jen vyslovením se v průzkumech, k tomu, aby se Putin chtěl dohodnout na konci své agrese. Obě možnosti jsou zcela fér.
Za druhé je třeba si přiznat, že od dobytí Chersonu a úspěšné charkovské ofenzivy zaznamenala Ukrajina, pokud jde o osvobozování vlastního území, jen malé dílčí úspěchy. A ačkoli pomalu každý týden přicházely zaručené zprávy o tom, jak se Rusku hroutí armádní struktury nebo ekonomika, absence hmatatelných pozitivních zpráv se na náladě na Ukrajině podepisovala.
Postup v Kurské oblasti morálku žádným zázračným způsobem nejspíš nezvedne. Ale může bránící se zemi poskytnout něco jiného: pocit spravedlnosti. Představte si, že se ve fotbalovém, boxerském nebo jakémkoli jiném zápase smíte jen bránit. Chvíli vám to může připadat vlastně i v pořádku, ale zákonitě dřív nebo později přijde frustrace z bezvýchodnosti situace.
Právě teď konečně přišel přinejmenším určitý záblesk férovosti v probíhajícím konfliktu, který onu frustraci může alespoň na čas oslabit.
Překvapivý postup Ukrajinců na malém kousku ruského území proto nejde hodnotit jen z ryze pragmatického či vojensko-strategického pohledu. Ač se ve výsledku vojensky možná nestane vůbec nic, je kurská ofenziva symbolem jisté spravedlnosti. Subjektivním v hlavách Ukrajinců i objektivním pro celou Ruskem vyprovokovanou válku, v níž se alespoň malinko srovnaly pozice obou stran.
Teď už můžeme jen doufat, že té spravedlnosti bude postupně víc a víc.
