Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Budete prvním premiérem od dob Georgese Pompidoua v roce 1962, který bude odvolán parlamentem, a já mám tu čest podat návrh na vyslovení nedůvěry,“ uvedl poslanec radikálně levicové strany Nepoddajná Francie Eric Coquelin ve středu večer před hlasováním, které znamenalo konec tříměsíční vlády Michela Barniera.
Nedůvěru podpořilo 331 z celkového počtu 577 poslanců. Podstatným momentem byla okolnost, že se k Nepoddajné Francii a radikální pravicové straně Národní sdružení Marine Le Penové přidali umírnění levicoví poslanci ze Socialistické strany. Odvoláním Barniera reagovali na návrh rozpočtu pro rok 2025, který škrtal v sociálních dávkách.
Pád francouzské vlády následoval necelý měsíc po stejném kolapsu v Německu, kde byl stejně jako ve Francii rozbuškou rozpočet na příští rok. Liberální ministr financí Christian Lindner odmítl na žádost sociálnědemokratického kancléře Olafa Scholze zvýšit deficit a Scholz ho za to odvolal. S Lindnerem však z vlády odešla celá liberální strana a Scholz tím přišel o většinu v parlamentu. Formálním ukončením spolupráce se stane 16. prosinec, až Scholz požádá Bundestag o důvěru – s předem jistým negativním výsledkem.
Tahanice kolem rozpočtu ovšem pouze ventilují základní problém největších evropských států. Místní politici nedokázali najít recept na úmornou hospodářskou krizi, která se má podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) protáhnout také do příštího roku. OECD v prosincové prognóze snížila očekávaný růst ve Francii na 0,9 procenta HDP a v Německu na 0,7 procenta. „Prognóza může být ještě příliš optimistická,“ varovala v německém deníku Welt hlavní ekonomka banky ING Charlotte de Montpellierová.
Experti OECD i národní vlády ve Francii a Německu totiž stejně jako v Česku počítají s tím, že aspoň minimální růst zajistí vyšší spotřeba firem i domácností. „Průzkumy mezi podniky však poukazují, že takové zotavení není pravděpodobné,“ uvedla ekonomka.
Právě růst spotřeby francouzských domácností mohl podle kritiků zkomplikovat Barnierův rozpočet s jeho sociálními škrty. Na druhé straně, odvolanému premiérovi nic jiného nezbývalo. Pro letošek Francie plánovala rozpočtový schodek ve výši 4,4 procenta HDP, podle předpovědí ovšem překoná šest procent, zároveň státní dluh překročí hranici 110 procent. Dluhová krize způsobila, že si Francie u investorů vysloužila přezdívku Řecko nad Seinou. Platí totiž u svých dluhopisů vyšší úrok než Řecko, dříve nejhůře zadlužená země Evropy.
Barnier chtěl v příštím roce snížit schodek na pět procent, jeho pád však podle ratingové agentury Moody's „pravděpodobnost konsolidace veřejných financí snižuje“, což ještě může zvýšit úrokové sazby, za které si bude pařížská vláda půjčovat.
Německou hospodářskou krizi způsobil šok jiného druhu. U sousedů se zadrhla vládní politika „Energiewende“ (energetický přechod), která měla nahradit fosilní paliva v průmyslu a dopravě levnými obnovitelnými zdroji. Energie však naopak zdražily, a navíc se místním automobilkám včetně Volkswagenu nedaří vyrábět konkurenceschopná elektroauta. Podle kancléře Scholze a jeho spojenců ze strany Zelených se program Energiewende musí dotáhnout, k tomu však jsou třeba dotace v řádu desítek miliard eur, které nechtěl liberální ministr financí uvolnit.
Obě velké ekonomiky mohou do potíží zatáhnout celou Evropu. Francie a Německo zajišťují spolu s Itálií (také její růst zůstane podle OECD příští rok pod jedním procentem) celkem 57 procent výkonu eurozóny. Krizové momenty se přitom v obou případech prohloubily natolik, že způsobily pád vlády, a Německo i Francie tím na nějakou dobu přišly o možnost obrátit hospodářský vývoj k lepšímu.
Přinejmenším v politickém rozměru krize je blíž k řešení Německo, kde se strany shodly na předčasných volbách 23. února. Očekávaným vítězem je konzervativní CDU, která bude zřejmě dost silná, aby složila vládu, v případě nutnosti se Scholzovou sociální demokracií.
Ve Francii lze uspořádat předčasné volby nejdříve v červnu 2025, prezident Emmanuel Macron ovšem může v nejbližších dnech či hodinách jmenovat dalšího premiéra s úkolem prosadit rozpočet. Nový šéf vlády však může s rozpočtem uspět jen v případě, že získá podporu Le Penové nebo levicových poslanců.
Radikálové z Nepoddajné Francie už představili své podmínky. Patří mezi ně zrušení penzijní reformy, která odložila předčasný důchod na 62 let, a zavedení povinnosti zvyšovat ve firmách mzdy nejméně podle inflace. Země nemůže dál prohlubovat rozpočtový deficit, připouští levice, ovšem škrty nejsou řešením. „Nutností jsou vyšší daně,“ uvedl poslanec François Ruffin pro deník Le Monde.
