Článek
Měl prý být povolnější. Měl prý Trumpovi lichotit. Měl mu „přivézt medaili a slíbit největší Trump Tower na světě v Kyjevě“, jak řekl slavný politolog Fareed Zakaria. I takové a podobné rady zní na adresu ukrajinského prezidenta po hádce v Oválné pracovně Bílého domu, jež může vyústit v zastavení americké vojenské pomoci Ukrajině. Zpravodajka vlivného německého listu Die Welt dokonce napsala, že Zelenskyj „dal v sázku bezpečnost Evropy“.
Tyto úvahy jsou nejenom mylné - jsou zbytečné.
Lichotky by možná sebestředného amerického prezidenta obměkčily na den nebo na týden. Za nedůstojným představením v Bílém domě ale stojí něco mnohem hlubšího a trvalejšího.
Podpora Ukrajiny „nijak neprospívá americkým zájmům“, napsal už před několika týdny na síti X viceprezident J. D. Vance. Bránící se Ukrajina je pro Trumpův tým přítěží a prezident Zelenskyj hochštapler, který se snaží proniknout mezi mocné tohoto světa.
Neboli: pokud by k roztržce nedošlo teď, došlo by k ní jindy.
Italská premiérka Giorgia Meloniová se sice snaží zachránit, co se dá. Politička s dobrými kontakty na Trumpa a spol. vyzvala k okamžitému euroamerickému summitu. Evropané by se ale neměli utěšovat, že se sejdou s Trumpem a vše bude zase dobré. Rozdíly v pohledu jsou na obou stranách Atlantiku momentálně propastné. Starý kontinent musí brát úvahy Washingtonu o odříznutí Ukrajiny od vojenské pomoci vážně - a reagovat ve dvou rovinách.
Rovina první: zachránit Ukrajinu
Ukrajina se nezhroutí hned. Evropa ale před sebou bude mít časové okno, které se zhruba za půl roku zavře. „Bez amerických dodávek máme zhruba šest měsíců, než pocítíme nedostatek zbraní na frontové linii“, řekl listu Politico bývalý ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba.
Evropané, včetně premiéra Petra Fialy, které sezval na krizové nedělní zasedání do Londýna britský premiér, budou řešit dvě otázky: jaké zbraně Ukrajině dodat a za co je koupit.
Technicky může Evropa nahradit většinu z toho, co dodávají Spojené státy. Problém je ve výrobních kapacitách. Evropské továrny, kterým scházejí výrobní linky, suroviny i zaměstnanci, sotva stačí vyrábět pro vlastní armády. Týká se to i tak zásadních bojových systémů, jako jsou bitevní tanky, dalekonosné střely nebo protiletecké systémy.
Ještě větší výzvu by mohla představovat produkce munice. I když není možné vyloučit „slovenský model“ - americké muničky by dál pro Ukrajinu ve velkém vyráběly, ale čistě na komerční bázi. Platit za jejich dodávky by museli Evropané.
Nevyzpytatelný problém by představovalo vyřazení systému Starlink, i když ukrajinské úřady tvrdí, že by ho dokázaly nahradit vlastním komplexem. Detaily ale neuvádějí.
Ruské peníze a mírotvorci u ledu
Finančně byla zatím zátěž rozdělena zhruba napolovic. Dle Kielského institutu dosud Spojené státy utratily za pomoc Ukrajině 64 miliard dolarů, Evropa 62 miliard.
Pokud teď Evropané, které trápí vlastní rozpočtové i investiční deficity, budou narychlo hledat chybějící polovinu finančních prostředků na pomoc Ukrajině, bude růst tlak na využití peněz samotného agresora. Ze zmrazeného majetku ve výši 300 miliard dolarů je zatím využívána jen menší část jeho výnosů. Použití aktiv blokovaly některé státy Unie. Bály se, že by přestaly být atraktivní destinací pro peníze z jiných autokratických režimů, jako jsou třeba země Perského zálivu.
V Londýně určitě také bude řeč o možném vyslání mírových jednotek pro udržování eventuálního příměří na Ukrajině. Mírové sbory kromě britského hostitele prosazuje i francouzský prezident Emmanuel Macron. Pokud ale skončí americké zbrojní dodávky na Ukrajinu, bude to debata spíš akademická. Kreml by v takovém případě měl jen málo důvodů nepokračovat v útoku na Ukrajinu s nadějí, že bez amerických zbraní konečně dosáhne svého původního cíle: Kyjeva.
Rovina druhá: obrana vlastních hranic
Proč by vlastně měla Evropa dál nákladně podporovat bojující Ukrajinu a nepřidat se na stranu Washingtonu s tím, že Kyjev tak jako tak nemá šanci?
„Zhroucení Ukrajiny by byla pro Evropu geopolitická katastrofa“, říká pro Seznam Zprávy bývalý velitel amerických jednotek v Evropě Ben Hodges. „Za prvé, přišla by další obrovská vlna ukrajinských uprchlíků. Za druhé, ruská armáda by získala přístup nejen k velké části unijní hranice, ale také k obrovským kapacitám ukrajinského obranného průmyslu. Do svých jednotek by navíc mohla násilně začlenit ukrajinské brance.“
Ekonom Guntram Wolff z think tanku Bruegel dodává: Rozjetá mašinerie ruského válečného hospodářství se nemůže ze dne na den zastavit, pokud si nechce přivodit kolaps. Pakliže by ale výroba pokračovala s podobnou intenzitou jako teď a zároveň by odpadly válečné ztráty, postavilo by Rusko dle Wolffa armádu velikosti Bundeswehru každých šest až 12 měsíců.
Zhroucení Ukrajiny by tedy mír nepřineslo. Rusko je svým způsobem závislé na pokračování války. Dle německé tajné služby by bylo připraveno k útoku na NATO zhruba pět let po skončení války na Ukrajině. Jinými slovy, válčící Ukrajina poskytuje Evropě čas. Ale k čemu přesně?
Především k mobilizaci prostředků. Nový možný lídr Evropy, nastupující kancléř Friedrich Merz, ještě donedávna odmítal, že by Německo pod jeho vedením mělo vydávat na obranu více než dvě procenta HDP. Teď je čas, aby se Německo, nejsilnější evropská země, odnaučilo říkat ne. Nejen ohledně vlastních výdajů. Nová vláda by měla přehodnotit i veto na společné evropské půjčky na obranu.
Evropa si také musí zcela vážně položit otázku: visí nad jejím teritoriem stále ještě americký „jaderný deštník“, ten nejdůležitější obranný mechanismus, který kontinent chránil před velkým konfliktem celých posledních sedmdesát let? Americký ministr obrany Pete Hegseth tvrdil v polovině února, že americké obranné závazky vůči Evropě platí „naplno“. Můžeme si ale být jistí, že za pár dní nebo měsíců to nebude jinak?
Evropa by proto měla začít seriózně pracovat na systému vlastního jaderného odstrašení, jehož základem by byly francouzské jaderné zbraně. Přesněji, čtyři ponorky vybavené balistickými střelami. Na první pohled skromný základ systému, který by se ale při zapojení evropských, a především německých, peněz mohl nabrat svaly.
