Článek
Vražda šéfa velké firmy na ulici na Manhattanu je šokující. Zvlášť když je zaznamenána na videu a proběhne chladnokrevně. Jenže Brian Thompson byl ředitelem zdravotní pojišťovny, tedy jedné z institucí, které jsou veřejným míněním považovány za viníky toho, proč je špičková zdravotní péče (či dokonce běžná péče) nedostupná pro stále větší počet Američanů.
Když k tomuto faktu připočteme, že jsme uprostřed éry, kdy sociální média a jejich algoritmy cíleně a v rámci svých byznysplánů šíří nebo rovnou zesilují hlavně negativní emoce, přispívající k polarizaci a radikalizaci společnosti, máme tu kauzu, která až groteskním způsobem odhaluje zlo v nás i ve společnosti. A zároveň si s tím nevíme rady.
Očekávali bychom, že za normálních okolností násilí odsoudíme, vyjádříme soustrast rodině, a budeme si přát, aby rychlé odhalení a odsouzení viníka udělalo za celou věcí tlustou čáru. Ale pak slyšíme podcast s režisérem Quentinem Tarantinem a producentem Rogerem Avarym, který říká: „Nemyslím, že kvůli tomu člověku bude někdo plakat,“ a moderátor Joe Rogan, dnes jeden z nejvlivnějších lidí v médiích na světě, dodává: „Možná jeho rodina, ale to je tak všechno.“
Ve veřejném prostoru se tak objevuje nečekaná, poněkud zlověstná disonance. Zadržený Luigi Mangione, 26letý podezřelý z vraždy, se stává lidovým hrdinou. Jeho sledovanost na Twitteru/X vylétla z několika desítek na statisíce (než byl účet zrušen), podobný nárůst followerů měl i jeho účet na Instagramu. Objevil se hashtag #FreeLuigi. Z chladnokrevné vraždy se stala pochopitelná, možná dokonce i zasloužená odplata za korporátní ziskuchtivost.
Firmy prodávající oblečení zaznamenaly zvýšenou poptávku po tom, co měl vrah zachycený na videu na sobě. A jak napsaly New York Times, šest z deseti nejsledovanějších postů na Twitteru/X, které o činu psaly, pachateli buď přímo, či nepřímo vyjadřovaly podporu, anebo kritizovaly oběť.
Je tedy morální a správné odsoudit nejen vraždu, ale taky ty, kteří Mangioneho čin omlouvají nebo oslavují? Jistě, jenže ta věc je samozřejmě složitá. Americký zdravotní systém nefunguje dobře. A UnitedHealthcare patří k firmám, na nichž to lze ilustrovat velmi dobře.
Generuje roční příjem přes 281 miliard dolarů (s vysokou ziskovostí), a zároveň průměrně zamítá třetinu pojistných nároků. Neboli jeden ze tří nemocných pojištěnců nedostane zdravotní péči, kterou potřebuje a na niž má minimálně dle svého názoru nárok. To je hodně nešťastných a zároveň rozzlobených lidí.
A taky obecný problém. Dokazují to i statistiky vyhledávání a „trendující“ témata. Například zmínky obsahující „health insurance“ („zdravotní pojištění“) stouply podle monitorovacího softwaru Talkwalker během tří dnů po Thomsonově vraždě o 350 procent.
Sociální média tady hrají roli akcelerátoru. Přetvářejí vraha v meme, v projekční plátno nenávisti i zoufalství. Část publika spatřuje v Mangionem jakéhosi „Robin Hooda“, který sice udělal něco neobhajitelného a strašného, ale zároveň rezonujícího se společenskou náladou. A ti, kteří tuhle náladu ventilují veřejně, jako by zapomněli, že jde o vraždu člověka, otce dvou dětí, s truchlícími přáteli i blízkými.
Kdyby to byl jejich soused, bývalý spolužák nebo jen někdo, koho potkávají na ulici cestou do práce, ani na vteřinu by nesmyslné myšlenky o nějaké „spravedlivé odplatě“ neventilovali. Ani by je neměli. Naprostá většina z nás jsme empatičtí, hluboce soucítící a tolerantní lidé. Jenže sociální média z nás dělají chladnokrevné součástky systému, a když ten nefunguje, stáváme se „rozbitými“ i my sami.
Někdo říká: neobviňujme sociální média, ta jen zviditelňují to, co v nás je a bylo vždycky. A jakkoli je násilí neakceptovatelné a vlna pochybné solidarity části uživatelů sociálních sítí byla odporná, tak třeba to, že jsme ji viděli, přispěje k tomu, že se problém ve zdravotním systému a problematické postoje pojišťoven začnou řešit.
Jenže – za jakou cenu? Je zřejmé, že sociální média – na rozdíl od těch tradičních, založených na bohužel upadající žurnalistice – naše špatné vlastnosti a činy dnes už pouze neukazují a neobnažují, ale spíš provokují a zesilují. Uzavírají čím dál víc lidí do pasti frustrací a nenávisti.
A co hůř, jako uživatelé tohle bereme jako něco běžného, jako „nový normál“. Zatím pouze v tom digitálním, jakoby stínovém a neexistujícím světě. Thompsonova vražda na Manhattanu bohužel ukazuje, jak tenká, skoro až neviditelná, ta hranice mezi světem „stínů“ a skutečných lidí dneska je.
Kdo byl zavražděný Brian Thompson (1974-2024)
Brian Thompson byl zavražděn ve středu 4. prosince v New Yorku.
- Od roku 2021 pracoval jako generální ředitel UnitedHealthcare, vydělával okolo 10 milionů dolarů ročně.
- Skupina UnitedHealth je největší soukromá zdravotní pojišťovna ve Spojených státech a zároveň čtvrtá největší veřejně obchodovatelná firma v zemi.
- Thompson ve skupině pracoval od roku 2004, vystřídal několik manažerských pozic, ve kterých měl na starosti například zapojení společnosti do vládních programů zdravotního pojištění.
- Na manažera jedné z největších společností v USA vedl střídmý život mimo pozornost médií, poznamenává stanice CBS. Žil na předměstí Minneapolis ve státě Minnesota s manželkou a dvěma syny.
- Čelil žalobě z nezákonné manipulace s akciemi firmy, skupina UnitedHealth čelí také vyšetřování ministerstvem spravedlnosti kvůli podezření ze zneužívání postavení na trhu a poškozování pojištěnců i zaměstnanců.
