Komentář: Kalné ráno v Evropě. Rusko ohrožuje i českou suverenitu

Evropa se probudila do kalného, neveselého rána. Na její mapu se definitivně vrátil Sovětský svaz. Vymírající, mafiemi prolezlý a ekonomicky nemocný, o to však odhodlanější. Kdo kdy doufal, že se Rusko promění v když ne demokratickou, tak alespoň pokojnou a racionálně jednající mocnost, má po nadějích. Nadobro. Vždyť návrat do sovětských imperiálních časů v pondělí večer z televizní obrazovky oznámil sám ruský prezident.

Ve stručnosti: Vladimir Putin do kamer zopakoval, že Ukrajina je umělý konstrukt a její území i duše odjakživa patřily Kremlu. Podle něj se stala americkou kolonií, předmostím, odkud NATO povede útok proti Moskvě. Kyjev prý opovrhl výhodnou spoluprací s Ruskem, především v Sověty oblíbeném oboru strojírenství a metalurgie. Zlí na Moskvu ale nejsou jen nevděční Ukrajinci, ale také bývalé sovětské, respektive postkomunistické země, které se do západních struktur dostaly jen díky ruské benevolenci. A USA? Ty nepřestaly být nepřítelem nikdy.

Leitmotivem projevu byla upřímná, nehraná lítost nad zánikem Sovětského svazu. Na jeho pádu se ovšem – a to si musíme říci, soudruzi – velmi silně podíleli i sami ruští vůdci. To vše Putin ještě okořenil místy agresivními, jindy lítostivými grimasami. Co v příštích hodinách následovalo, víme ze zpravodajských titulků. Rusko de facto vojensky obsadilo separatistické prokremelské „republiky“ ležící na východě Ukrajiny. Tedy na cizím, nikoli ruském území – aby se na to nezapomnělo.

Nakonec je dobře, že tento Putinův projev slyšel – a vlastně také viděl – celý svět. Česko nevyjímaje. I když ruský prezident vlastně pouze shrnul a do herecké etudy zabalil teze, o které se opírá už drahně let. Jistě, ne každý rozumí rusky. Mnozí ale hlas nového Kremlu dlouho vůbec nechtěli slyšet – ať už z obyčejného strachu, intelektuální lenosti anebo byznysového oportunismu.

Kovaní a většinou i placení kremelští apologeti postoje nezmění ani teď, jde o jejich pevné přesvědčení, ba někdy také lukrativní živnost. Obyčejní diváci sledující projev mimo propagandou bombardované Rusko ale dostali možnost nahlédnout do hlavy muže, který vede jadernou, revizionistickou a viditelně nespokojenou východní mocnost. Lze odhadnout, že ke klidnějšímu spánku jim včerejší zážitek zrovna nepřispěl.

Co se přímo Česka týče, i tentokrát Vladimir Putin vyjádřil imperiální lítost nad zradou sovětských satelitů. V nich se prý navíc šíří neodůvodněné protiruské nálady. A ruský prezident si také veřejně postěžoval, že Západ nebere vážně kremelské bezpečnostní obavy. Podle jeho přání se má NATO zaručit, že vojáci ze západních zemí nikdy nebudou rozmístěni na území těch států společné obranné aliance, které měly tu smůlu a shodou neblahých okolností kdysi patřily do takzvaného sovětského bloku. Jinými slovy, že Američané, Britové či třeba Francouzi nebudou moci sloužit na základnách v Polsku, Estonsku nebo Česku.

Je třeba jasně zopakovat, že tímto požadavkem Putin žádá velmi výrazné omezení české suverenity. Každý, kdo toto stanovisko v Česku podporuje, je proto – navzdory jakýmkoli rádoby vlasteneckým řečem – faktickým nepřítelem české suverenity. A je úplně jedno, zda zrovna pobývá na Hradě, někde pod ním, nebo třeba v Lánech.