Komentář: Jsme v tom až po uši. Nejsme neutrální, jsme s Ukrajinou

Jedno dítě vyzvednete ze školky, druhé ze školy. Cestou domů plánujete, jak o víkendu vyrazíte do kina. Děti se začnou dohadovat, jestli je větší hrdina Batman, anebo Superman. Večer to zopakují u večeře a vy to zakončíte „rázným“ prohlášením, že když se budou hádat, žádné kino nebude. Víte, že přeháníte. Ví to i ony. V posteli jim přečtete pohádku, pusa na dobrou noc…

…a nad ránem vás vzbudí hlas sirén a dopadajích raket. Těsně vedle vašeho domu. Panika. Strach. Děti pláčou. A vy ve zmatku přemýšlíte, co všechno (skoro nic) si právě teď s sebou vzít na útěku – někam.

Ta slova, která jste nikdy neměli ve svém slovníku a ve své hlavě, se bojíte vyslovit: Začala VÁLKA.

Dál už žádný Batman, žádné kino, žádné plány. Žádná škola. V jediném okamžiku není nic, co bylo ještě včera večer. Děti s mámou na cestě bůhvíkam, otec rukuje do války…

Hrozné.

Realita dnešní Ukrajiny, ještě před pár dny země, kde lidé žili stejně jako my tady, jen o pár set kilometrů blíže šílenému sousedovi. Agresorovi a zločinci, který se rozhodl, že chce dobýt cizí území a že celému světu ukáže, že když už neuznává jeho právo zabrat zpět, co patřilo k sovětskému impériu, tak že on sílu na to má – a ostatní se ho teď musí bát.

Dneska jasně vnímáme, že tahle válka se týká nás všech. Když agresor nepocítí trest, půjde příště dál. A ten bezstarostný život a „hádky“ s dětmi, to bude rázem v troskách.

Všichni jsme dneska s Ukrajinou.

Nikdo – ani my, novináři – se netváříme, že jsme nad věcí a jen popisujeme z nadhledu, co se děje. Nejsme nad věcí. Nejsme neutrální. Jsme v tom až po uši, stojíme na jasné straně – za normálními lidmi proti člověku, který rozpoutal válku.

Solidarita s Ukrajinou se přelila doslova celým světem. Státy a jejich společenství teď musí vojensky pomáhat Ukrajině a zároveň uplatňovat co nejpřísnější sankce a opatření, která ztrestají Putinovy imperiální choutky a vyženou ruské vojáky z Ukrajiny domů.

A jednotlivci zase můžou vedle symbolických úprav profilových fotek na sociálních sítích či účasti na veřejných demonstracích konkrétně pomoci lidem prchajícím před hrůzami války: jakákoliv částka, darovaná dle možností dotyčného, je stejně důležitá jako nabídnuté náhradní ubytování. Anebo darování krve pro zraněné.

Nezůstaneme přece nečinně sedět v úzkostech a depresích z toho, co se děje a co se může dít dál.

Tohle nakonec musí dopadnout dobře!