Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pravda o špatném zdravotním stavu vrcholného politika se rutinně tají v zemích, kde není svoboda. Mao Ce-tung neboli Velký kormidelník nedokázal při svém posledním vystoupení v květnu 1976 ujít takřka ani krok a vyslovit jediné slovo. Přesto nezaznělo z Pekingu až do jeho smrti v září téhož roku žádné vysvětlení, co se s ním děje. Stejné to bylo o čtyři roky později s jugoslávským vůdcem Josipem Brozem Titem, pro změnu opěvovaným jako Fialka bílá. Umíral na gangrénu, ale veřejnost byla krmena báchorkami o tom, jak je fit a brzy bude ještě víc.
Spojené státy jsou zemí demokratickou, takže tam nelze nic zase až tak moc utajit. I když, nutno zároveň dodat, se aparát Bílého domu o to teď docela úporně snaží. Konkrétně tím, že každý dotaz ohledně pravděpodobných projevů stařecké demence u prezidenta Joea Bidena vydává za projev únavy nebo nachlazení. Nebo to podezření rovnou bagatelizuje jako nesmysl či dokonce smetává ze stolu jako výraz protrumpovské zaujatosti těch, co si troufají takové otázky klást.
Na mysli vytanou paralely s mlžením hradní kanceláře ohledně Miloše Zemana zejména na podzim 2021, kdy byl opakovaně odvážen do nemocnice. Prý kvůli dehydrataci, přestože člen jeho lékařského konzilia chirurg Pavel Pafko naznačil, že jde o cirhózu jater.
Je tu ale jeden zásadní rozdíl, když samozřejmě pomineme odlišnosti ve smyslu, že Amerika je velmoc, zatímco Česko nepříliš velký či zrovna důležitý stát. Zemanovi zbýval ještě rok a půl do konce druhého mandátu. Už se jen přetřásaly scénáře, jak bude schopen funkci dál vykonávat.
Joe Biden se však chystá v listopadu 2024 kandidovat znovu. Ovládl primárky, vážného vyzyvatele neměl. Mašinerie jeho Demokratické strany je nastavená na to, že bude v srpnu na sjezdu v Chicagu oficiálně jmenován kandidátem. Připravují se televizní spoty a uvádějí do chodu plány, jak oslovovat voliče v tom či onom státě. Celý ansámbl chce, aby uvadajícího Bidena lidé volili.
Lidé ho však vidí a podle průzkumů se jim do toho chce čím dál méně. I přes obrovskou řekněme produkční snahu Bílého domu prezentovat svého šéfa jako vitálního chlapíka, třeba v podobě poklusu směrem k přistavenému vrtulníku, vše troskotá ve chvílích, když Biden zapomíná při cestách na to, ve které zemi se nachází, jestli právě komunikoval s prezidentem mexickým nebo egyptským, před kamerami si nemůže vzpomenout na to, jak se jmenuje v Gaze vládnoucí teroristické hnutí, při setkání se zákonodárci se ptá, jestli dorazila také kongresmanka, která přitom měsíc předtím zemřela při dopravní nehodě a on tehdy dokonce vyjadřoval soustrast její rodině, nebo si nemůže vybavit, jak se jmenuje ministr pro vnitřní bezpečnost v jeho vlastní vládě.
Úsilí Bílého domu o zamezení dalším takovým průšvihům vede k tomu, že prezident už jen málokdy mluví, aniž by četl připravený text z čtecího zařízení. Jenže ani to není všelék. Bidenovi se ztrácí hlas, mívá nepřítomný výraz, mimika v jeho obličeji je strnulá, pohled vyhaslý. V amerických médiích lze narazit na jízlivý vtip, že by mu už nepomohl ani sexuální skandál.
Opravdový poplach napříč Amerikou včetně té její levicové části však zazněl až teď. Před necelými dvěma týdny se konala první televizní debata s vyzyvatelem Donaldem Trumpem, tedy věc, která se vysílá v přímém přenosu a čtecí zařízení při ní samozřejmě nelze používat. Hned po pár minutách se Biden zcela ztratil, když hovořil o daňové reformě. Načež ho Trump uzemnil se slovy, na jeho poměry vlastně docela slušnými: „Nevím, o čem ke konci té věty vůbec mluvil. A nejsem si jist, jestli to ví on sám.“ Biden se nevzmohl na repliku. Bylo bolestivé jej sledovat.
A tak tu je šokující vývoj: Vlivní demokraté včetně hrstky kongresmanů vyzývají Bidena, aby úsilí o znovuzvolení vzdal. Nikdo přitom pořádně neví, jak by strana dokázala nyní najít shodu na náhradním kandidátovi, když na nové primárky už není čas. Bylo by to pole neorané. Všechny diskuze, s nimiž se doslova roztrhl pytel, přitom narážejí na fakt, že aby se náhradník mohl začít hledat, musel by se Biden sám nejdřív kandidatury vzdát. Kruh se uzavírá zdrcujícím zjištěním, že on to možná neučiní prostě proto, že si už ani neuvědomuje, jak prekérní to s ním je.
Listopadový termín prezidentských voleb nelze posunout, je daný americkou ústavou. Svobodnému světu včetně naší části ohrožené dobyvačným Ruskem se rýsuje tuze znepokojivá vidina, že do roku 2028 bude Americe vládnout buď člověk destruktivně mstivý, nevypočitatelný a charakterově pokřivený, nebo muž, jenž bude čím dál víc jen bloudit v soumraku svých dní.
