Článek
V přepočtu 12 a půl bilionu korun nových dluhů v zemi, která se tolik chlubila rozpočtovou kázní. Sama o sobě dost výmluvná částka, i kdyby k ní nepatřila poznámka - přinejmenším. Celkový účet za nové úvěry německé vlády bude v příštích letech mnohem vyšší.
Příliš křiklavý důkaz proměny nejvýznamnějšího souseda Česka, než aby ho bylo možné přehlédnout. Revoluci za našimi hranicemi je ale možné ilustrovat i jinak. Třeba příběhem jedné technické novinky, ze které se stává zásadní zbraň současné doby.
Je to pouhých pět let, co vládní poslanci z řad Sociální demokracie zablokovali nákup několika izraelských dronů pro Bundeswehr. Důvod? Údajně pochyby, zda je přípustné, aby stroj bez lidské posádky střílel na člověka. Co kdyby operátor, pálící joystickem a přes displej, měl s nepřítelem menší soucit, než voják s puškou v ruce nebo pilot v kabině stíhačky?
Rok 2025. Německo posílá na Ukrajinu 6 tisíc prvotřídních sebevražedných dronů. Někdejší obavy, zda bude mít jejich operátor dost soucitu s protivníkem, patří rázem do jiného vesmíru. Tím spíš, že závěrečný manévr v tomto případě provádí umělá inteligence. Politici nastupující vlády chtějí pro samotný Bundeswehr objednat 100 tisíc dronů. Čerstvě vzniklá iniciativa, která sdružuje špičkové ekonomy a manažery, jich žádá pro Spolkovou republiku rovnou milion.
Tohle je Sparta!
Už jen název zmíněné iniciativy je výmluvný - Sparta.
Dát si do štítu jméno až na dřeň militarizovaného antického státu by bylo v Německu ještě před několika lety na pováženou. Vždyť šlo o zemi, kde se dlouholetá kancléřka s vlastními vojáky fotila jen nerada, a když už nebylo zbytí, dávala pozor, aby v záběru byl dejme tomu radar nebo polní kuchyně, ale rozhodně ne zbraň, která by mohla ublížit člověku. Celých osm let bojovali a umírali němečtí vojáci pod Hindúkušem, než se první německý politik, ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg odvážil použít v souvislostí s jejich misí v Afghánistánu slovo „válka“.
Přinejmenším v řeči čísel a plánů rostou pacifistickému vegetariánovi zuby. Sice není zdaleka jasno o tom, jak velký bude nakonec obranný rozpočet Spolkové republiky v éře Friedricha Merze, od jeho spolustraníků ale zaznívá, že do roku 2029 by mělo Německo vydávat na obranu v přepočtu hodně přes 3 a půl bilionu korun ročně. Skoro dva celé současné české rozpočty. Merzův nejbližší koaliční partner, předseda CSU Markus Söder mluví konkrétně: požaduje nejen 100 tisíc dronů, ale také dva tisíce střel Patriot, tisíc raket Taurus a 800 tanků.
Obří armáda za Šumavou
Zatím tato technika figuruje jen na papíře a v proslovech politiků. Skutečný Bundeswehr má podle čerstvé zprávy vládní zmocněnkyně nedostatek téměř všeho „kromě přileb a neprůstřelných vest“. I tak je ale zřejmé, že se zdaleka nejvýznamnější soused Česka dramaticky mění. Celých 35 let jsme byli zvyklí na stav, kdy to byla země relativně střídmého zadlužování a slabé armády.
Nové Německo bude o něco podobnější Spojeným státům: země s významným státním dluhem a silnou armádou. Má se Česko znovu začít bát, co na něj číhá na opačné straně hraničních hor? Máme rozpomenout na „nebezpečí revanšismu“?
Odpověď zní ne - alespoň v dohledné budoucnosti. Důvodů je řada, včetně bezpečného zaparkování Německa v rámci Evropy, kde roli brzd hrají politické, mezilidské a v neposlední řadě pro Německo velmi výhodné ekonomické vztahy.
I z hlediska mentality je Německo zemí diametrálně odlišnou od neblahé éry třicátých a čtyřicátých let. Možná má v plánu stavět armádu, ale horko těžko bude hledat vojáky. Dříve tak mocný kult militarismu je dnes v Německu nedostatkové zboží, které je k nalezení leda tak v army bazarech nebo na srazech krajně pravicových bojůvek. Bažení po heroických činech v náručí národního souručenství se už dávno přetavilo v individualismus a spotřebitelské touhy. Ty ladí s vojenskou expanzí stejně málo jako ještě modernější hnutí mysli typu klimatické tísně či boje proti patriarchátu. Ostatně ekonom Moritz Schularick ze zmiňované iniciativy Sparta doporučuje Německu mohutné investice do dronů a umělé inteligence v neposlední řadě proto, že ochotnou „živou sílu“ pro armádu bude Německo hledat stejně obtížně jako Česko.
Pohledem z Prahy se německé zbrojení mění z hrozby v jednu z největších nadějí, že našim sousedům narostou dost široká ramena, aby se za nimi mohla schovat celá Evropa.
Samozřejmě, můžeme uvažovat o tom, jestli se Německo nepromění podobně, jako se nyní mění Spojené státy. Konečně – druhá nejsilnější politická strana země, Alternativa pro Německo, právě takovou vizi má. Vizi „trumpovského“ Německa, které bude prosazovat své národní zájmy bez ohledu na Evropu, zato v úzké kooperaci s Moskvou. Německa, které se vyváže z pout historické paměti, jež si údajně samo splétá důkladným připomínám nacistických zločinů.
Základní předpoklad k tomu, aby Německo touto proměnou neprošlo a Česko se neocitlo v podobné pozici, v jaké je nyní Kanada, je dokončení další z řady razantních proměn Německa: reformy jeho migrační politiky do takové podoby, která by připravila Alternativu pro Německo o její hlavní volební tahák. O zdar, či nezdar této proměny se bude hrát v následujících měsících. Česko by tomuto dramatu mělo přinejmenším pozorně přihlížet.
