Článek
„Velký skok dopředu“ slíbil Německu vítěz únorových voleb Friedrich Merz z Křesťanskodemokratické unie (CDU), pokud parlament půjčky povolí. Ekonomové z celé Evropy včetně Česka nebo Velké Británie vítají vyhlídku, že Němci konečně opustí striktní politiku úspor a začnou utrácet jako ostatní. Navíc Němci jsou schopni utrácet do takové míry, že zajistí vzestup celého světadílu. Političtí komentátoři však neskrývají obavy, jestli kancléř „velkým skokem“ pouze neopakuje chybu svých některých předchůdců.
Definitivně rozhodnuto ještě není. CDU vyhrála volby před třemi týdny a její předseda Merz hned přišel s návrhem vytvořit dva mimorozpočtové fondy, jejichž prostřednictvím by si stát mohl půjčovat na obranu a infrastrukturu. Předtím je však nutné sehnat ve spolkovém sněmu (Bundestagu) i spolkové radě dvoutřetinovou většinu, která by uvolnila ústavní dluhovou brzdu. To půjde jen značně krkolomným způsobem.
Nejde jen o to, že mnozí poslanci – dokonce z Merzovy vlastní strany – považují ohlášený „velký skok“ spíše za „veletoč“. Merz totiž před volbami tvrdě kritizoval pokus sociálních demokratů (SPD) a Zelených zadlužit Německo přes mimorozpočtové fondy a výslovně řekl, že on sám kvůli tomu ústavu měnit nebude. Teď však sám hodlá zřizovat fondy o dosud nevídané velikosti.
Větší potíž je v tom, že v únoru nebylo do Bundestagu zvoleno za CDU, SPD a Zelené dost poslanců, aby potřebnou dvoutřetinovou většinu zajistili. Proto je nutné, aby změnu ústavy odhlasoval ještě starý Bundestag, jehož mandát končí za týden. Tady mají kluby zmíněných stran o 31 hlasů víc, než je třeba, a proto nemusí ani vadit to, když několik vzbouřenců z CDU ústavu měnit odmítne.
Pokud dopadne úterní hlasování podle plánu, bude vypnutí dluhové brzdy v pátek schvalovat ještě spolková rada. Souručenství CDU, SPD a Zelených nemá ústavní většinu ani v horní komoře, vypomoci však může bavorská ministrana „Svobodní voliči“.
Ani po schválení ústavních změn ovšem nezakotví spolková republika v ráji, připomínají někteří komentátoři. Svým neortodoxním postupem prozrazuje budoucí vláda slabost. Jak se vůbec mohl Merz k takovému dobrodružství odhodlat v nejistých dobách a hned pár dnů po volbách, lze vysvětlit specifickými poměry v Německu.
Tamní kancléř má tradičně tak silné postavení, že se o tom premiérům okolních zemí může jenom zdát. Pokud nějak rozhodne jakkoli zásadní záležitost, může se spolehnout, že představitelé veřejnosti včetně politických a ekonomických kruhů budou dost disciplinovaní, aby ho akceptovali. Z historie jsou ovšem známy také příklady, kdy suverénní rozhodnutí německých vládců dosavadní problémy nevyřešilo, ale naopak zhoršilo.
Znovusjednocení Německa prosadil v roce 1990 kancléř Helmut Kohl i proti svým spolustraníkům a ze zpětného pohledu dobře udělal. Chybou ovšem bylo odstavení 17 atomových elektráren, o kterém rozhodla kancléřka Angela Merkelová v březnu 2011, jen tři dny poté, co vlna tsunami zalila elektrárnu v japonské Fukušimě. Osm z odstavených elektráren pak už nikdy nebylo spuštěno a dalších devět dostalo k provozu jen dočasnou výjimku, nejdéle do jara 2023. Výsledkem bylo zdražení elektřiny, které bývá označováno za hlavní důvod stagnace německé ekonomiky.
Teď tedy suverénně rozhodl budoucí kancléř Merz.
Německu asi nic jiného nezbývá než zase poslechnout. Pokud nezačne zbrojit, připustí v Evropě nadřazenost ruských zbraní, pokud nezlepší podmínky k podnikání, nemůže uspět ve vyostřené globální konkurenci. A pokud Merzova iniciativa parlamentem neprojde, propadne se země do politické krize, v jaké už dlouho nebyla.
Podle vydavatele deníku FAZ Bertholda Kohlera by si přesto Merz neměl myslet, že může bez potíží překračovat ústavu, bezstarostně dělat gigantické dluhy a z nich podle vzoru některých předchůdců financovat dárky voličům. „Nová vláda bude mít k dispozici obří finanční zdroje. Pokud z nich zaplatí zásadní modernizaci celého Německa, potom bude možné Merzovi a Křesťanskodemokratické unii jejich pád do dluhového hříchu odpustit,“ uvedl Kohler.
