Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Nečekáme, až nás dostihne další silný ročník. Včas přicházíme s opatřeními, která nám umožní chránit budoucnost dětí a zajistit funkční a spravedlivé vzdělání,“ řekl Vít Rakušan (STAN) k řešením, která navyšují místa na gymnáziích.
No konečně, řeknete si. Akorát, že vůbec.
Uvedená citace je nadsázka. Předseda Starostů Vít Rakušan ji nikdy neřekl. Ta skutečná, existující citace, vypadá následovně: „Nečekáme, až nás dostihne další migrační vlna. Včas přicházíme s opatřeními, která nám umožní chránit bezpečnost občanů a zajistit funkční a spravedlivý azylový systém.“
Hnutí STAN ji rozeslalo novinářům v rámci tiskové zprávy, ve které informuje o návrzích na zpřísnění azylových pravidel v zemi. Přišla do e-mailové schránky ve stejné době, kdy se tisícovky dětí a jejich rodičů probouzely do dne po dalším kole přijímaček na střední školy, které se, stejně jako loni, stejně jako předloni a stejně jako v dalších předchozích letech, staly popravou šance mladých lidí na slušné vzdělání.
Kapacita veřejných čtyřletých gymnázií je zejména v Praze tragicky malá. Jak připomněl publicista David Klimeš, „8155 přihlášek se tu tlačí na 2388 míst. Je to o čtyři (!) místa víc než loni“. Politici se opět rozhodli přenést vlastní neschopnost přijít s řešením na deváťáky, a to tím, že přijímačky na střední školy udržují jako systém, jehož cílem není většinu dětí na gymnázia umístit, ale vyřadit. V čele školského rezortu je už několik let zástupce hnutí STAN, ministr Mikuláš Bek, a za pražské školství odpovídá radní Antonín Klecanda, rovněž ze Starostů.
Více k tématu:
Rakušanova strana se mohla například kát a pokusit se svoje fatální selhání nějak vysvětlit. A mohla říct, že se ve zbývajícím čase do voleb zaměří buď na změnu přijímaček, nebo na jiné palčivé bolesti Česka – a že jich je. Namísto toho se ten čas rozhodla využít k věci, kterou země potřebuje jako jednu z nejméně: zpřísnění azylových pravidel.
Česko má už teď ve srovnání s jinými evropskými státy striktní kritéria pro udělení mezinárodní ochrany a není nárazníkovou zemí pro žadatele o azyl, u kterých je větší předběžná opatrnost na místě. Podle statistik Rakušanova Ministerstva vnitra požádalo o azyl nebo jinou formu mezinárodní ochrany v Česku loni 1363 lidí, o 62 méně než předchozí rok. Azyl z více než tisícovky žadatelů dostalo 54 lidí a dalších 149 jinou formu dočasné ochrany.
V řeči čísel, zatímco tisíce deváťáků státem odstavených hned na začátku života na vedlejší kolej s hnutím STAN nehnuly, kvůli dvěma stům cizinců se mění pravidla.
Cílem normy je zjevně upravit český systém tak, aby byl v souladu s unijním migračním paktem, který se začne uplatňovat v příštím roce. Podle humanitární organizace Člověk v tísni – ale nejen ní – se její obsah „přiklání na stranu bezmezné restrikce“ a v některých ohledech „překračuje hranice, které vymezuje české i mezinárodní právo“.
Návrh Rakušanova úřadu lze těžko číst jinak než jako rychlé naskočení Starostů do xenofobního vlaku, který jede do stanice volby. Ministr vnitra chtěl novelu schválit dokonce zrychlenou procedurou. Opozice ale přednostní projednání tento týden ve středu zablokovala. Proč? Protože jí nová pravidla připadají málo (!) tvrdá.
A to je další problém návrhu, respektive STAN. Hnutí se snaží nahnat hlasy tam, kde je v Česku lidově řečeno narváno. Proti migraci tu brojí ANO, ODS, KDU-ČSL, SPD, Stačilo!, Motoristé… v zásadě všichni. STAN to zatím nedělal, a není důvod si myslet, že se ke straně Víta Rakušana teď poženou noví voliči kvůli tomu, že si stoupla na stejnou barikádu jako zbytek politické scény. Proč chodit za kovaříčkem, když můžete ke kovářovi.
Své o tom ví mainstreamová pravice ve Francii, Republikáni, nebo třeba německá CDU. Přejaly rétoriku svých populistů a protimigračních křiklounů, až jim pomohly vyrůst. Ve Francii do té míry, že se Republikáni nacházejí ve fázi klinické smrti, vcuclo je Národní sdružení Marine Le Penové. V Německu cítí křesťanští demokraté dech AfD na zátylku a podle znalců německé politické scény je jen otázkou času, kdy si AfD stoupne před CDU.
V případě Starostů je to o to víc zarážející, že se hnutí v posledních letech vyprofilovalo jako síla, která chrání „měkké“ vrstvy společnosti a drží, řekněme, hodnotový prapor. Nikdo tu neudělal pro práva žen a dětí tolik jako poslankyně STAN (a Pirátů), ať už jde o redefinici znásilnění, problematiku domácího násilí nebo naposledy dětský certifikát. A nikdo nedrží téma přijetí eura v Česku tak vysoko jako neúnavný televizní diskutér, ministr pro EU Martin Dvořák (STAN).
S nově rozostřeným vzkazem cílové skupině voličů se musí popasovat sami členové STAN, to je jejich boj. Pro zbytek Čechů a Češek je podstatné toto: podobné kroky nás přibližují ke slovenskému scénáři. Jinak řečeno zvyšují pravděpodobnost, že se na podzim dostane legitimně k moci vláda s účastí stran s radikální a/nebo krajněpravicovou agendou. Stačí se podívat k sousedům, co to s sebou nese.
