Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ten, kdo svou Zemi zachraňuje, neporušuje žádný zákon, napsal prezident Donald Trump. Myslel tím na sebe. Má to být věta, s níž na rtech Napoleon vystoupal k hodnosti císaře. Teď si ji vypůjčil prezident Spojených států, který se zároveň povýšil na zdroj zákonů a společenských hodnot. Spolu s Ludvíkem XIV. nám demokraticky zvolený Trump oznámil, že on a stát jsou jedno a totéž.
Události uplynulého měsíce mi připomněly období roku 1787, kdy Amerika projednávala návrh Ústavy. Anonymní autor se kriticky zaměřil na úřad prezidenta Spojených států. Má to být velitel ozbrojených sil, bude řídit zahraniční politiku, jménem země bude uzavírat dohody, udělovat amnestie a mohl by i vetovat zákony. Takový člověk, varoval autor, nebude prezidentem, bude to král toho nejhoršího typu, zvolený král (John P. Kaminski et al. (eds.), The Documentary History of the Ratification of the Constitution, vol. XIII (Madison, Wis.: Wisconsin Historical Society Press, 1981), 538-43., pozn. autora) .
Pokud vás napadlo, že text z 18. století se vztahuje na Trumpa, nejste sami. On jde ale ještě dál. Jeho cílem je zbavit se všech omezení, která diktuje Ústava, přebudovat politický systém tak, aby Bílý dům dominoval Kongresu a soudům, tedy právě těm institucím, které mají jeho pravomoci regulovat. Trump se už měsíc chová jako zvolený král a jeho hněvu se oprávněně všichni podřízení bojí.
Kdo nevěří, ať se podívá, jak hlasovali republikánští senátoři při schvalování Trumpových kandidátů do nejvyšších úřadů. Výsledkem je, že Spojené státy mají za ministra zdravotnictví Roberta Kennedyho, který hlásá, že koronavirus vyrobili v čínské laboratoři tak, že jsou proti němu imunní Číňané a Židé. Ministryní spravedlnosti je Pam Bondiová, která senátorům přísahou slíbila, že bude postupovat podle zákonů. Po vstupu do úřadu ale zahájila velkorysé čistky všech agentů FBI, kteří vyšetřovali útok na Kongres z 6. ledna 2021. Zpravodajské služby řídí Tulsi Gabbardová. Proslula svou návštěvou Bašára Asada a názorem, že Edward Snowden, největší zrádce v dějinách amerických zpravodajských služeb, je hrdina. (Asad i Snowden dnes žijí v Rusku.)
Trumpova kontrola nad republikánskou většinou v Kongresu je absolutní. Teď se jeho lidé snaží zničit nástroje, kterými dosud mohly soudy omezovat chování prezidentů. Nestačí, že mají zabetonovanou většinu v Nejvyšším soudu. Chtějí dosáhnout toho, že ani federální soudy nebudou Trumpa v ničem korigovat. Nejprve to naznačil J. D. Vance a 9. února to řekli Trumpovi právníci naplno: Prezident má nad exekutivou absolutní moc, a soudy ji nesmí uzurpovat. Pokud prý budou rozhodnutí soudu v konfliktu s prezidentem, pak se na něj nevztahují. To samo o sobě není nic menšího než protiústavní puč.
Stejně tak závažné jsou změny, které Trump diktuje na mezinárodní scéně. J. D. Vance nejprve navštívil Dachau, aby pak v nedalekém Mnichově zrelativizoval Severoatlantickou alianci, na níž stojí světová bezpečnost od roku 1949. Trumpův viceprezident posluchačům oznámil, že nepřítelem Západu není Rusko, které vraždí a systematicky lže, ale demokratická Evropa. Nezmínil stovky tisíc ukrajinských obětí, zničené životy a rozbombardované školy a nemocnice, ale stěžoval si na údajnou cenzuru. S odkazem na Rumunsko spojencům nařídil, aby se přestali bránit volebním manipulacím a otevřeli komunikační prostor pro ruské zpravodajské služby. Navzdory tomu, co mohl vidět v Dachau, se Vance setkal s šéfkou AfD a trval na tom, že ji musí ostatní strany přijmout mezi sebe.
Koho by ještě nedávno napadlo, že zrovna němečtí politici budou muset bránit antifašistická a antinacistická pravidla západní civilizace proti oficiálním činitelům Spojených států?
Je omyl domnívat se, že Trump a jeho lidé postupují podle nějaké grandiózní politicko-ekonomické strategie. Vyhrožování Dánsku a Panamě, rozbíjení obchodních závazků vůči Mexiku a Kanadě a mnichovanství nejhoršího typu vůči Putinovu režimu ukazují, že nepřítelem dnešního Washingtonu není Moskva, ale západní liberálnědemokratické hodnoty.
V pohodlném saúdskoarabském hotelu jednaly ruská a americká delegace. Cílem jejich setkání byl prý mír na Ukrajině. Dobře, ale jaký? Spravedlivý mír pro oběti Putinovy agrese, s náležitou kompenzací pro zničenou zemi, zárukami pro budoucnost a potrestáním válečných zločinců, především v Kremlu? Nebo mír hřbitova, v němž leží oběti ruské agrese, ale i naděje východní Evropy na suverénní existenci?
Chování amerických vyjednávačů nesnese v žádném případě srovnání s Francouzi a Brity v roce 1938. Neville Chamberlain se tragicky mýlil, když si myslel, že je možné s Hitlerem dojednat dohodu a zabránit válce. Byl to ale čestný člověk, a když přišel 15. březen 1939, přestaly konference, a zárukami pro Polsko nastala nová éra, která skončila rozdrcením třetí říše. O přístupu Washingtonu k ukrajinské tragédii svědčí to, že členové Trumpova týmu před začátkem jednání v Rijádu řekli Rusům, že si mohou nechat Krym a Donbas a že se Ukrajina nikdy nestane členem NATO. Když tohle Rusové dostali jako dar na uvítanou, pak není o čem jednat, snad jen o tom, kdy začne další Putinova ofenziva.
Promluvte si s lidmi, kteří vojenské profesi rozumí, a s ekonomy, kteří umí číst inflační signály. Ti všichni vám potvrdí, že válka na Ukrajině dostala Putina na okraj porážky. Není divu, že před důsledky své agrese se utíká skrýt pod kryt dohody s Trumpem. Pokud k ní dojde, nebude se její dopad příliš lišit od paktu Stalina s Hitlerem ze srpna roku 1939. Takový cynismus, ale zároveň i slepotu jsem od své země nečekal.
