Článek
O „přelomu časů“ nebo „změně epochy“ (v originále Zeitenwende) se v Německu mluví už dlouho – v souvislosti s klimatem, energiemi či s koronavirem. Teď k ní však nepochybně dojde, což uznali i ti, kdo obchodují s německými státními dluhopisy. Řada ekonomů varuje, že německá dluhová exploze (v němčině se používá slovo Wumms) nemusí mít jen pozitivní důsledky.
Termínem „změna epochy“ se v minulých letech zdůvodňovalo zřizování zvláštních, tedy mimorozpočtových fondů. Tak si mohl koronavirový fond půjčit na překonání dopadu pandemie 130 miliard eur, aniž tím porušil dluhovou brzdu, která je zakotvena v ústavě. Po vpádu Rusů na Ukrajinu přišel kancléř Olaf Scholz ze sociálnědemokratické strany SPD s novým zvláštním fondem, který měl částkou 200 miliard eur pomoci ekonomice po výpadku dodávek plynu. Dalších 100 miliard si stát půjčil přes fond na zbrojení.
Teď se dřívější kritik Scholzových zvláštních fondů, vítěz únorových voleb Friedrich Merz z Křesťansko-demokratické strany (CDU), se Scholzem dohodl, že v nové vládě použijí společně ještě větší explozivní sílu. Pět set miliard eur, tedy přes desetinu německého HDP, si stát půjčí prostřednictvím fondu na obnovu infrastruktury. Jak ovšem napsal Handelsblatt, epochální změnu německého hospodářství zařídí až fond pro zbrojení, jehož správci si budou smět půjčovat bez omezení.
Šéf CDU tím ovšem popřel svůj volební program, který naopak sliboval omezení výdajů a strukturální reformy, shodují se komentátoři německých deníků. Podle některých se tím stal „zrádcem“, podle jiných „kopacím míčem zkrachovalé SPD“, kterou nedávno převálcoval ve volbách.
To však nemá velký význam. Politiku „Wumms“ vytvořil pro Scholze ministr financí malé spolkové země Sársko Jakob von Weizsäcker. Obdobné opatření s nesrovnatelně většími rozměry teď doporučil Merzovi. Podle deníku FAZ tak ovšem učinil až po konzultaci se čtyřmi vlivnými ekonomy, kteří očekávají, že nové odstavení dluhové brzdy pomůže rozjet stagnující hospodářství. Shodit Merzův plán ze stolu jako „zradu voličů“ v ekonomickém ohledu nelze.
To ovšem neznamená, že zázračný plán automaticky rozjede zbrojní výrobu a vedle toho vytáhne z recese celou ekonomiku. „Stovky miliard eur vytváří prostor – a problémy,“ varoval v již citovaném deníku FAZ Patrick Bernau. První problém nastal už ve chvíli, kdy se o historických půjčkách Německa teprve začalo mluvit.
Od minulého úterka do konce týdne vyrostly výnosy německých státních dluhopisů z 2,49 na 2,85 procenta. Něco takového se nestalo od německého sjednocení a pro spolkovou pokladnu to znamená, že ročně na úrocích vydá o pět miliard eur (125 miliard korun) navíc, nepočítajíc úroky za nové půjčky. Od Německa se odvozují výnosy dluhopisů ostatních evropských zemí, a proto se stejným dopadem musí počítat i jinde. Třeba výnosy italských dluhopisů minulý týden vyrostly z 3,62 na 3,98 procenta, ve francouzském případě to bylo z 3,23 na 3,56 procenta.
Úroky placené z vládních dluhopisů se mohou snížit tím, že úrokovou sazbu sníží Evropská centrální banka, investoři ovšem už zjistili, že Němci si jsou i v delší perspektivě ochotni půjčovat za víc než dvě procenta. Epocha, kdy si Německo půjčovalo takřka bez úroků, a tím také čas levných půjček pro celou Evropu, definitivně končí. „Můžeme si to dovolit?“ ptá se v komentáři Patrick Bernau.
