Článek
„Držím palce Marušce“ nebo „Hlavně ne Makaróna“. Takovéto komentáře o francouzských prezidentských volbách občas zaznívají ve čtenářských diskuzích pod články. Je to jistě legitimní politický názor, ostatně Marine Le Penové dalo ve druhém kole důvěru více než 40 procent francouzských voličů.
Vítězství šéfky nacionalistického Národního sdružení by ale bývalo mělo mnohem větší dopad než nedávný triumf podobně smýšlejícího Viktora Orbána v Maďarsku. Dopad na celou Evropu, tedy i na Čechy, Moravany a Slezany. Zatímco Maďarsko je z celoevropského pohledu relativně chudá a okrajová země střední velikosti, Francie je spolu s Německem nejdůležitější zemí Evropské unie. Má druhý nejvyšší počet obyvatel a po odchodu Britů i druhou největší ekonomiku sedmadvacítky.
A jakže se to týká Česka? Když si projdeme program Le Penové, najdeme tam požadavek na upřednostnění národního práva před tím evropským. Politička by tak nutně musela buď přesvědčit všechny zbývající členské země, aby přepsaly unijní smlouvy, anebo – a to je pravděpodobnější – jít s Unií do střetu a porušovat společná pravidla. A zatímco v Maďarsku může podobný konflikt skončit odstřižením evropských dotací a následným zkrotnutím nebo pádem Orbána, v případě zakládající země EU by mohl vést až k rozpadu společenství. A to rozhodně není v ekonomickém zájmu naší země, která je na obchodu v rámci sedmadvacítky životně závislá. A dodejme, že nejenom na obchodu, ale i na dotacích.
I kdyby se ale Le Penové nějakým zázrakem podařilo přesvědčit ostatní země, aby udělaly v integraci krok o třicet let zpět, jak by z toho těžilo Česko? Trend je přesně opačný, v případě obrany to každým dnem ukazuje válka na Ukrajině. Zločiny ruského diktátora změnily myšlení mnoha evropských politiků a například společné nákupy zbraní, které zastánci evropské integrace dlouho marně prosazovali, se staly během dvou měsíců realitou.
Jak by pak v případě lepenovského návratu k národním státům fungovalo zdravotnictví v době covidové pandemie? Unijní kvóty na západní vakcíny by neexistovaly, Češi by si tak museli hodně dlouho počkat nebo doufat, že tehdejší Babišova vláda sežene alespoň ruský Sputnik.
Marine Le Penová byla sice ve svém dlouholetém boji o oddémonizování (dédiabolisation) své strany částečně úspěšná a možná připravila půdu jinému představiteli krajní pravice, který může jednou volby ve Francii vyhrát. Ona sama ale myšlenkově patří k politickým dinosaurům 20. století a za její úklid do politického stínu je třeba Emmanuelu Macronovi poděkovat.
