Článek
Odpojí se Rusko od internetu? A udělá si svůj „vlastní“, izolovaný od toho globálního? Že se na to ruský stát a jeho infrastruktura připravují, nasvědčují dokumenty, které se o víkendu objevily v médiích. Jako první je zveřejnila běloruská nezávislá televize Nexta.
Do konce týdne by se podle nich měly ruské servery a domény přesunout tak, aby po „odstřižení“ světa zůstaly „uvnitř“, ne „venku“. Je to vůbec technicky možné? Celkem překvapivá odpověď zní, že ano a že to vlastně není až tak složité. „Rusové si to ostatně už vyzkoušeli, a to před dvěma lety,“ říká v podcastu Jedno procento pro Seznam Zprávy Petr Krčmář, šéfredaktor odborného serveru Root.cz a odborník na sítě a linuxové technologie.
Technicky to problém není, prostě odpojíte „dráty“, nejčastěji optické kabely, které dané sítě spojují se světem. Technicky se tomu říká „ostrovní režim“ a jde o legitimní technickou operaci, která může například ochránit citlivou infrastrukturu při velkém hackerském útoku.
Ostatně, jak připomíná Petr Krčmář, na něco podobného se připravuje i český internet, konkrétně sdružení NIX.cz, které spravuje výměnný uzel, přes který jde většina českých internetových dat. Říká tomu projekt Fénix a ten předpokládá vytvoření „ostrovního režimu“ pro některé připojovatele. Ale to by se dotklo jen pár desítek sítí, zdaleka ne všech uživatelů a dat.
Ostrovní režim tedy vytvořit lze, avšak je třeba se na něj připravit. Cílem je přesunout data a služby na servery, které budou „uvnitř“, a vytvořit alternativu ke globálním službám, ke kterým po odpojení ztratíte přístup. Právě to Rusko už delší dobu dělá. A mluvíme o posledních letech, ne týdnech nebo měsících.
Samozřejmě, má to problémy, protože většina služeb, na které jsme zvyklí, v ostrovním režimu přestane fungovat. Takže dva uživatelé sice můžou být fyzicky připojení svými notebooky k sítím „uvnitř“, ale pokud budou k mailování používat například Gmail, tak si vzájemně nenapíšou.
Někdy ani nevíme, kdy a proč si naše počítače či servery „sahají“ pro data, která jsou fyzicky uložená třeba na opačné straně zeměkoule. I pro to má Petr Krčmář dobrý příklad: když v roce 2016 dvě hodiny nefungovaly servery Googlu, nešlo používat ani některé weby českých státních úřadů. A to proto, že používaly googlovský systém reCaptcha, který ověřuje, zda u počítače sedí „živý“ uživatel, nebo „robot“.
I proto Rusové udělali před dvěma lety zmíněný experiment. Aby se případně ukázalo, kde všude taková propojení se světem jsou, často neviditelná anebo tušená. A samozřejmě proto, že převést do „ostrovního režimu“ celý stát, navíc velikosti Ruska, je projekt zcela ojedinělý, dosud nevídaný.
Například Čína hodně „západního“ obsahu blokuje a pro své uživatele má k většině velkých globálních služeb svou alternativu, ale ani zdaleka se nedá říct, že by se fungování tamního internetu přiblížilo „ostrovnímu režimu“. To je opravdu krajní a hlavně velmi brutální opatření.
Jak ruský test odpojení před dvěma roky dopadl? „Nevíme,“ říká Petr Krčmář s tím, že žádná zpráva ani data nebyly zveřejněny. Ale vzhledem k tomu, že se dnes Rusko plánuje odpojit „naostro“, nebo o tom aspoň uvažuje, tak test minimálně prokázal, že to technicky možné je. A pokud byly nějaké problémy, měli Rusové zmíněné dva roky na to, aby je odstranili.
Tenhle přístup dokazuje mimo jiné i jinou věc: že současná krize nevznikla nějakou rychlou eskalací, nebo že se nečekaně vyhrotila v posledních měsících, nýbrž ruský režim se na ni dlouho a systematicky připravoval. „Vadí nám, že klíče od internetu jsou za oceánem,“ je dlouhodobá stížnost ruských politiků. Zazněla například z úst Putinova „zlého muže“ Medveděva v únoru 2021.
Pokud se Rusko odpojí, je třeba se připravit na to, že to bude mít dopady na běžné uživatele. Samozřejmě hlavně v Rusku. Fyzické odstřižení sítě nejde nijak obejít, na rozdíl od softwarového firewallu. Jedinou možností zůstane satelitní připojení, například Starlink Elona Muska, ale to je zcela marginální.
Ostatně, ostrovní režim si letos podle Petra Krčmáře shodou okolností vyzkoušel skutečný ostrov, a to poté, co vlna tsunami zničila optické kabely, kterými byl připojen k internetu malý ostrovní stát Tonga v Tichém oceánu. Opravit kabely nakonec trvalo pět týdnů a ostrov ztratil nejen internetové, ale i telefonní spojení se světem.
Odpojení Ruska samozřejmě přinese komplikace i nám ostatním, kteří v něm nežijeme. Jistě, mnozí z nás s Ruskem v posledních dnech „přerušili spojení“, ať už v důsledku sankcí, anebo vlastního rozhodnutí. Ale myslím, že to většina z nás stále bere jako velmi dočasné opatření, a doufáme, že nebude mít dlouhého trvání.
Odstřižení sítí není nevratné, na druhou stranu lze čekat, že když to ruské úřady udělají, může izolace trvat ne týdny, ale určitě měsíce, spíše roky. Jste zvyklí psát maily ruským přátelům, známým nebo kolegům? Děláte konferenční hovory, případně virtuální setkání přes Skype nebo Zoom? Na to vše zapomeňte.
Problém to může být pro vědce, odborníky a profesionály v řadě oborů, které jsou zcela nepolitické. A kde má Rusko unikátní data nebo zdroje a kde až dosud fungovala velmi těsná a automatická spolupráce. Po odpojení ruských sítí se normální kontakt stane obtížný, ne-li úplně nemožný. Pro specifické obory (cokoli týkající se konkrétně Ruska) to může být tragédie.
Takže jsme zpátky u té hlavní, nejdůležitější otázky. Udělá to Rusko? Dojde k tomu radikálnímu, byť technicky celkem jednoduchému kroku a zmizí přes noc desítky milionu uživatelů světového internetu v izolaci? „Jsem opatrný optimista,“ říká Petr Krčmář, který nepochybuje o tom, že se Rusko na něco takového intenzivně připravuje, ale že samo ten poslední krok neudělá.
Ano, nedá se vyloučit, že je to jen další z mnoha tahů na politické šachovnici. Abychom byli upřímní, Rusku se nelze divit, že se na odpojení intenzivně připravuje, protože výzvy k jeho „odstřižení“ zaznívaly v minulých dnech i ze Západu. Aby se odpojení ruských uživatelů stalo součástí nejtvrdšího balíčku sankcí.
Osobně se domnívám, že by to bylo špatné a nesprávné rozhodnutí, ať ho udělá kterákoli strana. A s katastrofálními důsledky. Vůbec by se to nedalo srovnat se železnou oponou z minulé studené války.
Tím, jak se náš svět digitalizoval, jak jsme do něj přenesli většinu svých aktivit a jak jsme na něm beznadějně závislí, jsme to lidem toužícím z nějakého důvodu po rozděleném světě strašně usnadnili. Odstřižení datových kabelů spojujících Rusko se světem by mělo devastující dopad.
A zároveň by se stalo strašlivým symbolem. Koncem nadějí, že technologie, ekonomický růst a globalizace můžou přinést lepší svět.
Vždycky jsem tvrdil, že dvě nejdůležitější světové události v mém životě se staly v podstatě zároveň. Myslel jsem si, že dokonce jedna souvisela s druhou, avšak dnes se ukazuje, že to spíš byla náhoda.
První událostí byl pád komunismu a železné opony, následovaný rozpadem sovětského impéria. A tou druhou exponenciální rozšíření internetu a následně webu. Jakkoli počátky internetové infrastruktury sahají do konce šedesátých let, kdy jsem se narodil, to podstatné se stalo – stejně jako zmíněné politické události – na začátku devadesátých let.
Události počátku roku 2022 můžou obě tyto události symbolicky vyzmizíkovat z historie. A obě opět zároveň, jakkoli teď naopak vidíme, že to rozhodně žádná náhoda není. Nekonečně si přeju, aby se to nestalo.
