Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
V roce 1999 psychologové David Dunning a Justin Kruger ukázali, že podprůměrně schopní lidé mají tendenci své výkony přeceňovat, zatímco lidé s vysokou odborností se naopak podceňují. Jinak řečeno, odborníci vědí, kolik toho nevědí, a jsou proto opatrní, ale mnohý diletant sám sebe vidí jako mistra oboru, který může jednat bez ohledu na názory okolí. Ostatně i Bible naznačuje, že znalost věci se může stát břemenem: Čím více moudrosti, tím více mrzutosti; kdo množí vědění, množí žal. [Kazatel 1:18]
Charakteristiky Dunning-Krugerova efektu (DKE) vykazuje Donald Trump. Po otci zdědil (v dnešních dolarech) 413 milionů, a přesto své podniky dovedl do šesti (případně sedmi) bankrotů. Finančně se postavil na nohy až díky půjčkám a subvencím, které přímo nebo přes prostředníky pocházely z Ruska. Veřejně přitom vystupuje jako veleúspěšný obchodník a je přesvědčen, že žádná překážka pro něj není dost vysoká. Stopy DKE vidíme též v Trumpově slibu, že ukončí válku na Ukrajině, tedy v zemi, o níž neví nic. Nejprve veřejně ponížil a vydíral Volodymyra Zelenského zastavením veškeré pomoci – to bylo jednoduché. Pak ale začal jednat s Rusy a představa rychlého příměří se rozplynula.
Jiný člověk by se z toho poučil a byl by opatrnější. Trump jednoduše Ukrajinu pustil z ruky jako horkou bramboru a odstartoval jiný projekt: celosvětovou obchodní válku, která mu prý umožní znovu v Americe rozjet průmyslovou výrobu. Bez složitých příprav nasadil daně na téměř všechno importované zboží, ale když místo potlesku přišla ostrá kritika a nad finančními trhy se v tzv. Den osvobození rozblikala červená světla, napsal, že přišla chvíle ZBOHATNOUT VÍC NEŽ KDYKOLI PŘEDTÍM a odjel na Floridu hrát golf.
Jeho fanoušci si jsou jisti, že „vlevo dole“ objeví sofistikovanou strategii. Je to ztráta času. Původní plán splácal dohromady tým úředníků. Prezident ho ale odmítl jako příliš opatrný, přišel s vlastní formulí a tu pak nechal mechanicky aplikovat na všechny státy a teritoria od Švýcarska a Lesotha až po McDonaldovy ostrovy, kde žijí jen tučňáci. Mezi postiženými státy – to je kuriózní – schází Rusko.
Jak vznikala Trumpova cla:
Trumpovo diletantské a přitom sebevědomé chování není mezi politiky výjimečné. Příkladem může být britský premiér Neville Chamberlain, architekt mnichovské dohody. Ten byl natolik přesvědčen o svém vyjednávacím talentu, že se nakonec stal symbolem zkrachovalé politiky usmiřování třetí říše.
Právě o tomhle tolikrát probádaném tématu vydal Charles Spicer knihu Coffee with Hitler. Dívá se na věc z nového úhlu a na základě dříve neznámých archivních zdrojů. Vyplývá z ní, že o československo-německé krizi měl Chamberlain jen povrchní znalosti, necítil ale potřebu si je doplnit. Naopak, o Hitlerových plánech věděl díky odvážným Němcům a schopným britským zpravodajcům téměř vše. Byl si ale sám sebou tak jistý, že ani přesné a včasné informace z nejvyšších německých kruhů ho nepřiměly jeho naivní plány změnit.
Děj knihy se točí okolo Anglo-německé společnosti (AGF), k jejímž členům patřili Thomas Philip Conwell-Evans, parlamentní sekretář Lloyd George a Grahame Christie, letecké eso z první světové války. Společnost programově odmítala nacismus a antisemitismus, ale v jejích řadách byli i notoričtí obdivovatelé Hitlera. Velká většina členů AGF však věřila, že s Německem vybudují kulturní a obchodní mosty, které pomohou zabránit další válce.
Conwell-Evans a Christie se dokázali překvapivě rychle seznámit s elitou okolo Hitlera. Mezi jejich kontakty patřili Ribbentrop, Göring a Hess; občas se setkali také s Himmlerem a Hitlerem. Postupně se seznamovali s německými diplomaty a důstojníky, kteří se jim za cenu obrovského rizika začali svěřovat s válečnými plány třetí říše.
Co se Conwell-Evans a Christie dozvěděli, bylo tak alarmující, že tajné informace z Berlína začali předávat vrcholným osobnostem v Londýně. Tahle činnost nabyla na významu během krize v Sudetech. Od svých neoficiálních zdrojů oba Angličané slyšeli, že pokud by Britové na Hitlerovy hrozby reagovali například mobilizací námořnictva a letectva, dalo by to šanci samotným Němcům šíleného vůdce odstranit.
Začátkem září 1938 poslali generálové Ludwig Beck, Franz Halder a Hans Oster do Londýna podplukovníka Boehm-Tettelbacha, aby Angličany před ústupky Hitlerovi důrazně varoval. Theo Kordt, nejvyšší německý diplomat v Británii, dokonce přišel tajně do Downing Street 10 a dopustil se velezrady, když vyzradil, že se Hitler chystá 19. nebo 20. září napadnout Československo. Trval na tom, že britská vláda musí vydat jednoznačné varování, které pochopí „i polovzdělaný diktátor, který rozumí jen síle“.
Přečtěte si komentář k rozhovoru Trump-Putin:
Po návratu z Norimberka, 12. září, se Conwell-Evans už po druhé ve dvou týdnech setkal s ministrem zahraničí Halifaxem. Aby si byl jist, že se jeho informace dostanou na stůl ministerského předsedy, o dva dny později je předal i písemně, s kopií pro Chamberlaina a diplomata, stálého náměstka ministra zahraničí Vansittarta. Dokument ještě dnes vyráží dech:
„Ještě nikdy v dějinách nenastala situace, kdy by nejvyšší představitelé ministerstva zahraničí významného státu i jeho další vysoce postavené osobnosti žádali prostřednictvím důvěryhodných prostředníků vládu jiného státu, aby je zachránila před válkou. A přesto tu dnes máme právě takovou situaci, týkající se Německa a Velké Británie: Nejvýše postavení pracovníci německého ministerstva zahraničí, kteří riskují okamžitou popravu, mě plně seznámili s cíli a plány kancléře Hitlera a popsali mi jeho stav mysli, nacházející se doslova na hranici šílenství, a téměř na kolenou mě prosili, abych britské vládě vysvětlil kroky, které by jim umožnily jeho plány zhatit.“ [Přeložila Jana Skálová]
Chamberlain ovšem všechny rady odmítl a proti vůli osobností jako Halifax nebo Vansittart se rozhodl pro svůj plán Z, osobně se s Hitlerem setkat a válce zabránit pomocí smlouvy a podpisů na kusu papíru.
Myslel jsem si, že Chamberlain, vědom si předchozí světové katastrofy, se neúspěšně, ale čestně snažil zabránit nové válce. Nevěděl, říkal jsem si, co Hitler chystá, jak monstrózní je jeho nenávist, jak přitažlivá, a přitom iracionální je jeho osobnost.
Zásluhou této knihy jsem svůj názor změnil. O plánech nacistů byl totiž Londýn velmi dobře informovaný. Lord Halifax díky tomu své názory na usmiřování Hitlera zrevidoval, stejně jako Lord Lothian, který se Janu Masarykovi přiznal, že se stran Německa hluboce mýlil.
Naopak Chamberlain svou strategii nezměnil, protože arogantně sám sebe přeceňoval. V jeho diplomacii s Hitlerem v září 1938 už nevidím tápání moralisty, který předvídatelně prohrává s brutálním gangsterem. Jeho tři cesty za vůdcem byly výrazem nepodloženého sebevědomí a jeho prohlášení, že z Mnichova přivezl mír, mně zní stejně smutně jako Trumpovo tvrzení, že vyřeší všechny problémy světa a zahájí zlatou éru amerických dějin.
