Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
O Winstonu Churchillovi zlé jazyky říkaly, že není schopen docenit důležitost desetinné čárky. V řeči gentlemanů to znamenalo, že premiér Jejího Veličenstva je v ekonomických otázkách tak trochu mimo.
O Donaldu Trumpovi víme, že rovněž není schopen docenit některé nuance. Třeba rozdíl mezi cly a obchodní bilancí, tedy mezi finančními bariérami, které se staví do cesty obchodu, a tím, jak nakonec obchodování dopadne.
Víme to kvůli Trumpovu legendárnímu žonglování se změtí čísel při tzv. „dni osvobození“, kdy cla a deficity létaly vzduchem stejně bujaře a zmateně jako vlaštovky na jaře. A víme to také kvůli jeho posedlosti evropskými auty. „Nechci už vidět BMW a mercedesy na Páté avenue v New Yorku,“ řekl mimo jiné potomek německých imigrantů. „Evropané vůbec nekupují naše auta.“
„To je těžké. Já chci přece auto, a ne chevrolet,“ řekl mi k tomu už za Trumpova prvního volebního období Hans-Jörg Schmidt, doyen mezi zahraničními korespondenty v Praze. Chevrolet snad odpustí, na jeho místo by tehdejší zpravodaj Die Welt mohl dosadit většinu amerických značek. Spojují je podobné rysy.
Zaprvé: Jejich auta často nesplňují nároky rozmazleného evropského zákazníka.
Zadruhé: Americké koráby jsou ve svém průměru příliš velké, neohrabané a nenažrané, než aby měl někdo chuť proplétat se s nimi úzkými uličkami historických evropských měst a brát si úvěr na pohonné hmoty, které jsou na starém kontinentu o tolik dražší než za Atlantikem.
Zatřetí: Američtí výrobci na výše jmenované problémy převážně kašlou. Modely, o které je v Evropě zájem, tedy kombíky nebo kompakty, téměř nenabízejí. Ano, technické regulace v Evropě jsou přísné. Americké automobilky se ale zpravidla příliš nenamáhají, aby je splnily. Dovozci často musejí na koupených kusech provádět složité úpravy.
Pravdou je, že evropské dovozní clo na americké osobní automobily bylo donedávna vyšší než to americké. Jak ale řekl magazínu Der Spiegel Karl Geiger, který americká auta do Evropy dováží už 46 let: „Clo nikdy nebylo problém. Americké modely jsou stejně zhruba o 20 až 30 procent levnější než srovnatelné modely evropské.“
Anomálii samozřejmě představuje Tesla. Jenže ta bude ve své donedávna výsostné branži exkluzivních elektroaut čelit stále silnějšímu tlaku čínských exportérů, a to i na evropském trhu. Elon Musk navíc svými politickými eskapádami zlikvidoval mýtickou auru, která jeho vozy dříve opředla, tedy dojem, že si každý majitel spolu s autem kupuje i podíl na Muskově geniálním novátorství.
Zkrátka, i kdyby Trumpův tlak skončil úplným zrušením evropských cel na americká auta, většina Evropanů nad nimi bude dál ohrnovat nos. Ano, historie nabízí řešení. Poválečné Finsko se ve snaze uchlácholit Sovětský svaz rozhodlo dovážet sovětské zboží včetně žigulíků a poběd. Jenže Finsko krátce předtím prohrálo válku. Tak daleko ještě Evropa není.
