Článek
Za studené války měla komunistická propaganda v oblibě termín „světový četník“. Jeho význam byl ironicko-záporný, protože šlo o Spojené státy americké a popisovala se tak jejich globální politika. Občas, už spíš bez negativního podtónu, zahlédneme v publicistice „světového četníka“ dodnes.
Tak to se teď změní. Protože Donald Trump není světový četník – ale světový celník.
Zavádění cel, ať ve fázi pohrůžky, nebo jejich skutečného uvalení, se stalo prvním přikázáním jeho mezinárodní politiky.
Není to překvapení, Trump cla miluje, mluvil o nich dávno před volbami a pracoval s nimi i v prvním prezidentském období. Kvůli němu se začínají šířit dál. Na hranicích, nejdřív na těch amerických, rostou pomyslné celní budky jako z pohádky Tři veteráni. Možná dojde i na akcízy na nové potravní čáře, kdoví.
Trump při inauguraci ohlásil „revoluci zdravého rozumu“. Cla ale jsou račím pochodem pozpátku do minulosti. Nejde o vůbec nic revolučního. Naopak, o historií i ekonomií dobře prověřený archaismus. Koncept ztělesněný biblickým celníkem Matoušem.
Zavádění cel není ničím jiným než omezením volného trhu. Přísněji ideologicky řečeno: políčkem správnému kapitalismu. Devět z deseti ekonomů – to už se přenášíme do 21. století – podotýká, že dovozní cla omezují konkurenci, respektive umožňují domácím podnikům, aby dál fungovaly, aniž by se musely tolik snažit. Cla v důsledku snižují tlak na efektivitu, inovace, hospodárnost. Díky nim celkem v klidu přežívají i ti, které by trh přiměl se změnit, nebo zavřít krám.
Jestli dnes někdo něco dehonestuje s tím, že je to „komunismus“, pak by si měl do svého repertoáru přibrat i ochranářská cla republikánského prezidenta. To jsou paradoxy…
Mimochodem, nová a nová cla jsou příjmem „otesánka“ státu, který by měl být podle pouček „štíhlý“ a „neplést se lidem do života“, že.
Když už bychom stupidní, ale používaný příměr-nálepku „komunismu“ aplikovali, pak se dá soudit, že Trumpova cla nejsou o nic menší „komunismus“ než nějaká směrnice made in Brusel. A větší než třeba mýtné za vjezd automobilů do historického centra, což je svého druhu také „clo“.
Do Trumpa si jeho fanoušci často promítají pravicové a konzervativní ideály. To je ale, jak ukazují cla, nedorozumění. Donald Trump prostě řídí stát – a protože je to největší ekonomika světa, tak částečně i svět – jako firmu. Jednou jako developer, jindy jako obchodník s ocelí, potřetí jako fosilní energetik. Jako kupec z minulých staletí, ne jako moderní státník. Taková je jeho politická letora, se kterou dvakrát vyhrál volby. A mění poměry ve Spojených státech i v zahraničí.
Takže když Trump škrtí volný trh, zatímco jeho viceprezident tou samou dobou brojí proti regulaci umělé inteligence („Potřebujeme regulační rámce, které podporují vývoj technologie, a ne ji potírají“), nehledejte v tom ideový rozpor. Je to jen Trumpův obchod jako obvykle.
