Článek
Když Zuzana Čaputová kandidovala na prezidentku, byla rozvedená, žila s partnerem, a pokud jde o víru, asi nejblíže měla k buddhismu a netajila se tím, že podporuje adopce stejnopohlavními páry.
S takovým profilem se na Slovensku nevítězí, ale ona přesto prezidentské volby jasně vyhrála. Částečně k tomu pravděpodobně přispěl i její protikandidát Maroš Šefčovič, kterého se Směr snažil narychlo přetvořit z bruselského byrokrata v muže z lidu, a tak to také dopadlo. Především však zvítězila díky své autentičnosti, slušnosti a umírněnosti.
Nyní Zuzana Čaputová oznámila, že napřesrok podruhé kandidovat nebude, a mnozí mají pocit, že je to konec. Ale je to pravda?
Změna plánu
Zuzana Čaputová se chtěla ve funkci věnovat životnímu prostředí a sociálním problémům. Ale pak přišel covid a po covidu zase ruská invaze na Ukrajinu. Takže se místo životním prostředím a sociálními problémy musela zabývat covidem a válkou.
Současně s covidem přišel nový premiér Igor Matovič a s příchodem covidu a Igora Matoviče se navíc z politické klinické smrti probudil i Robert Fico. Takže se musela věnovat i jim.
Oba ji nenáviděli: Igor Matovič osobně, a to proto, že nenávidí každého svého protivníka, a Robert Fico ji nenáviděl profesionálně, protože mu stála v cestě. V souvislosti s oběma se obrátila na Ústavní soud: v případě Roberta Fica kvůli jeho referendu o předčasných volbách, v případě Igora Matoviče kvůli jeho tzv. protiinflačnímu balíčku.
V obou případech jí dal Ústavní soud za pravdu. Stačilo to k tomu, aby ji oba prezentovali jako ztělesnění veškerého zla.
Společný nepřítel
Robert Fico a Igor Matovič jsou vzájemnými politickými arcinepřáteli: Matovič se v roce 2020 stal premiérem proto, že slíbil, že s Ficem udělá pořádek. Fico nyní sbírá procenta na tom, že udělá pořádek po Matovičovi. Přesto fungují stejně - vyvolávají emoce, téměř výhradně negativní.
Igor Matovič označoval Zuzanu Čaputovou za paní z paláce a obviňoval ji z pokusu o liberální puč, Robert Fico ji označoval za paní ze skládky a obviňoval ji z pokusu o liberální puč. Později přibyl Soros, americká ambasáda, nevládní organizace; však to znáte.
Na jedné demonstraci loni v květnu místopředseda Směru Ľuboš Blaha hecoval vyburcovaný dav výkřiky: „To je ta americká…“. „Kurva,“ doplnil dav. Slovo agentka tehdy patřilo k těm slušnějším. Poměrně bezvýznamný poslanec Tomáš Taraba, který se do parlamentu dostal na kandidátce fašistické strany ĽSNS, zase na internetu zaútočil na její dceru, že prý je ošklivá.
Lidi, kteří si toho byli ochotni všimnout, zaujala Zuzana Čaputová svou upřímnou empatií, lidskostí a citlivostí. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že to byly autentické projevy. Jenže lidí, kteří byli ochotni si toho všimnout, bylo čím dál méně.
Vy v Čechách jste ji milovali, protože jste měli na Hradě Zemana, a ten byl jejím dokonalým protikladem. Leč na Slovensku je to jinak. To není obyčejný nesouhlas, nýbrž přímo nenávist. Specifickou kategorii tvoří některé ženy, které Zuzanu Čaputovou často nenávidí tak, že pro ně přestávala být lidskou bytostí. Zažil jsem to ve své rodině, a když jsem to viděl poprvé, byl jsem v šoku.
Možná proto si intuitivně hledala přátele, a jednoho z nich našla v Petru Pavlovi.
Varování i pro vás
Rozhodnutí Zuzany Čaputové nekandidovat je proto pochopitelné. Přestože jí bylo běžně vyhrožováno smrtí a celá její rodina čelila nejprimitivnějším útokům, zůstala i nadále podle průzkumů nejdůvěryhodnější političkou. A přestože byla nejdůvěryhodnější političkou, nestačilo to.
Zuzana Čaputová v úterý ve svém krátkém prohlášení potvrdila to, co jsme už tušili: že kandidovat nebude. Vysvětlila to tak, jak jsme tušili: že je prostě unavená.
Hned poté se začalo diskutovat o tom, že je to konec všech nadějí a vlastně celého Slovenska jako takového; že jsme si ji nezasloužili.
Nesouhlasím ani s jedním. Slovensko to přežije a celkem jistě se najde i kandidát, který bude reprezentovat podobné hodnoty. Do prezidentských voleb zbývá ještě rok a jedním z prvních, o nichž se mluví, je kariérní diplomat a bývalý ministr zahraničí Ivan Korčok, nestraník.
A jestli jsme si ji zasloužili? Přiznám se, že takové emotivní otázky nemám rád. Po svém projevu poskytla exkluzivní rozhovor deníku SME, pro který také píšu. Varovala v něm před neustálým hledáním spasitele, což je disciplína, které se na Slovensku rádi věnujeme. Myslím, že to je dobrá odpověď.
„Pro mě je důležité zůstat vždy lidská a empatická. I když právě za lidskost platíte vysokou daň svou zranitelností,“ řekla.
O morální integritě a autenticitě Zuzany Čaputové není pochyb. Skutečnost, že k ní přesto tolik lidí dokázalo cítit tak iracionální nenávist, slouží jako varování, které se může jednoho dne hodit i vám.
Až takto dokážou politici manipulovat.
Přežijeme to
Zuzana Čaputová je v zahraničí výrazně populárnější než doma. Klidně se dá říci, že ji k jejímu rozhodnutí dohnala štvavá kampaň ostatních politiků. Nikdo nemusí povinně snášet takovou míru nenávisti, agresivity a vulgarity. Každý si může říct, že už toho má dost a že život a rodina jsou přednější.
Jenže právě tak to bohužel ve slovenské politice chodí. „Rodina na prvním místě.“
Zhruba dvě hodiny po prezidentčině projevu svolal například předseda parlamentu Boris Kollár tiskovou konferenci. Přiznal, že zbil jednu z matek svých mnoha dětí, ale zároveň řekl, že k tomu měl důvod. Přivedl také svědkyni, jistou známou, ale nepříliš úspěšnou zpěvačku, která to potvrdila. A pak se rozplakal. Hlavně nad sebou samým.
Boris Kollár má skutečně asi patnáct dětí s asi dvanácti manželkami, přesto se prezentuje jako konzervativní politik a je také předsedou parlamentu. To vše je jen nejmenší z jeho různých skandálů. Ale o tom až někdy příště.
Tak to zkrátka na Slovensku chodí, ale my to přežijeme. Opravdu.
