Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Liz Trussovou lze charakterizovat všelijak, jen ne jako jasně vycházející hvězdu na politickém nebi či jako politickou reinkarnaci Margaret Thatcherové – byť se novopečená britská premiérka do role „Železné lady“ po dobu dvou měsíců vnitrostranické kampaně často nepřiznaně stylizovala.
Za svého šéfování ministerstvu zahraničí se nepředvedla nějakým závratným mezinárodním úspěchem. Vůči Moskvě sice od únorové invaze razí nekompromisní postoj, v tom ale v dnešní Evropě zdaleka není jediná. V době rychle rostoucích cen energií na mezinárodních trzích – a také i nevyřešeného Severoirského protokolu, kvůli čemuž zůstávají vztahy s největším obchodním partnerem Spojeného království, tedy s EU, napjaté – nepřišla s nějakým nápadem, neudělala žádný průkopnický tah. Na domácím poli plula s dominantním brexitovým proudem. A tak nejspíš i proto získala v prvním kole hlasování mezi poslanci Konzervativní strany jen 50 z celkových 358 hlasů. Fakt, že se mezi „svými“ ve Westminsteru netěší zrovna nadšené podpoře, jí bude hned od počátku patrně dost komplikovat život.
Premiérkou se stala, protože zůstala loajální Borisi Johnsonovi i v okamžiku, kdy se od něj kvůli jeho skandálním večírkům v sídle vlády v době přísných proticovidových opatření odvrátila řada členů vlády, včetně ministra financí Rishiho Sunaka. S ním nakonec Trussová svedla duel o premiérské křeslo. Byl to souboj vnitrostranický, neboť o novém partajním a tudíž i vládním šéfovi rozhodli v hlasování řadoví členové konzervativců. A ukázalo se, že se mezi straníky více cení loajalita vůči Johnsonovi a tedy i jeho covidovému pokrytectví než zásadovost, kterou předváděl Sunak. Dost to vypovídá o momentální atmosféře uvnitř strany, jež se vždy zaklínala principem, že právo musí platit pro každého bez výjimky.
Ale zpět k Liz Trussové. V zapeklité politické situaci se zkrátka stala poněkud náhodnou hrdinkou.
Maskuje to ovšem siláckými řečmi. Když jí položili otázku, jestli je francouzský prezident Emmanuel Macron přítelem Británie, odpověděla, že „čas teprve ukáže“, místo aby řekla, že jistě, navzdory všem názorovým a politickým rozdílům. Bylo to z její strany hloupé a trapné, bezpochyby tím ale potěšila populistickou, destruktivně samolibou část britských toryů.
Ostrovní zemi přebírá Trussová ve chvíli, kdy se plně projevují dopady brexitového a pandemického útlumu, jakož i války na Ukrajině. Inflace překročila deset procent. Na podzim se kdekdo chystá stávkovat. A běžní Britové jen zírají na vidinu obrovských tlaků na svoje rodinné rozpočty. Jak uvádějí experti, měsíční účet za elektřinu bude v říjnu už trojnásobně vyšší než ten, který musela průměrná domácnost zaplatit ve stejnou dobu před rokem. Nebo tu je zjištění, že čekací doba na neurgentní chirurgické zákroky, třeba na výměnu kyčle, se od doby před pandemií prodloužila ze čtyř na šest let. A nezapomeňme na bující skotský separatismus. Na talíři toho je hodně, do čeho se bude nutné zakousnout.
Nová premiérka sice tasí klasický konzervativní všelék, chce osekat daně. Chystá se však také zastropovat ceny energií, a když přijde řeč na konkrétní programové body, jen slibuje, komu všemu kde přidá. V tom se navzdory své výše zmíněné snaze ihned začala Thatcherové dost vzdalovat.
Analýza Terezy Ulrychové:
Nás v Česku nakonec ani nemusejí vnitřní britské problémy až tolik zajímat, když země už není v Evropské unii. Jiné to je ale se Severoirským protokolem, ustanovením, že pohyb zboží mezi Británii a Irskem, členem EU, podléhá celním kontrolám již v přístavech v Severním Irsku, místo aby se tak dělo až na samotné pozemní hranici. Důvodem protokolu je snaha zachovat mír, neboť od dob Velkopáteční dohody z roku 1998 platí, že pozemní hranice bude prostupná zhruba jako vnitřní hranice schengenské. Jak každý tuší, zavést na té hranici kontroly by zkrátka mohlo vést k opětovnému rozdmýchání násilností. Jenže kontroly zboží na moři a v přístavech zase nejsou po chuti britským nacionalistům. Nabourává to jejich představu o naprosté spjatosti Velké Británie se Severním Irskem. Například Demokratická unionistická strana v Severním Irsku nyní odmítá kvůli protokolu účast v tamější vládě.
Trussová je zkrátka pod enormním tlakem, aby protokol vypověděla, nebo aby jednostranně přijala legislativu, která jej fakticky pošlape. Jenže když tak učiní, dočká se patrně odpovědi v podobě vypovězení celé pobrexitové obchodní smlouvy ze strany EU. Bolelo by to obě strany, Británii ale víc. O zápisu Trussové do dějin dost rozhodne to, jak tohle vyřeší.
Bude však zábavné také sledovat, jestli se Boris Johnson vrátí k psaní komentářů a sloupků. A pokud ano, jestli zachová vůči Trussové stejnou loajalitu jako ona k němu. Či řečeno bez servítků: Johnson by při své klaunovské, šarlatánské povaze asi těžko odolal pokušení začít se postupně do Trussové trefovat jízlivými postřehy – byť nyní samozřejmě stranu vyzval, aby se za premiérkou sešikovala. Nemilá vyhlídka pro náhodnou hrdinku.
