Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Zmrazíme justiční reformu, abychom nezatáhli zemi do občanské války. Pondělní rozhodnutí izraelského premiéra Benjamina Netanjahua působí na první pohled jako smířlivé a státnické gesto, izraelská politická krize jím ale ještě zdaleka nekončí.
Zkušený stratég Netanjahu si vzal spíš jen oddychový čas, než aby někomu ustupoval. Nemá totiž kam - pokud by kontroverzní reformu oslabující soudní moc v zemi odpískal, svrhnou jeho krajně pravicoví partneři vládu. A „Bibi“ může skončit kvůli svým korupčním aférám třeba i ve vězení.
Prosadit reformu i přes odpor velké části veřejnosti ale také nepůjde, to ukázalo už několik posledních dní. Proti Netanjahuově vládě se postavila velká část společnosti, zdaleka už to nejsou jen vysmívaní levicoví liberálové. Stávkovat se odhodlaly i stovky rezervistů, a to už ohrožuje bezpečnost celého židovského státu. Uvědomil si to i ministr obrany Joav Gallant, který vyzval Netanjahua k odložení reformy. Jeho nedělní odvolání se pak stal dosavadním vrcholem přešlapů této vlády, v níž zasedají i extremisté.
Právě v den, kdy ho Netanjahu z kabinetu vyhodil, přistál ve Washingtonu na rutinní cestě generální ředitel resortu obrany. Poté, co se dozvěděl, že mu odvolali šéfa, se americkým kolegům omluvil a odletěl domů. Trapné, že?
Odpor proti justiční reformě vyhnal lidi do ulic
Přečtěte si o posledním divokém dění na izraelské politické scéně:
Poslední průzkum veřejného mínění ukazuje, že nálady ve společnosti se začínají měnit. Pokud by se dnes konaly volby, Netanjahuův Likud by poprvé od roku 2009 dostal ve 120členném Knesetu méně než 30 křesel. K moci by se nepřekvapivě dostala opozice, možná by se dala sestavit i středo-levicová koalice.
Jediné, co Netanjahu získal, je trocha času. Protesty přesto pokračovaly i v úterý, naštvaní Izraelci se opít rohlíkem nenechají. Kromě pozitivní energie v ulicích ale Bibi uvolnil i temné proudy společnosti - na demonstraci stoupenců vlády v Jeruzalémě se ozývala hesla jako „Smrt Arabům“ nebo „Zrádcovská média“, a novináři, kteří událost pokrývali, byli brutálně napadeni.
Premiér navíc v rámci snahy o zachování vlády slíbil ministrovi pro veřejnou bezpečnost Itamaru Ben Gvirovi dohled nad Národní gardou, jednotce pohraniční policie. Tu tak bude nově řídit několikrát odsouzený extremista. Média už spekulují o tom, odkud se budou gardisté, kteří nebudou podléhat policii, rekrutovat. Zájem určitě bude mezi fotbalovými chuligány z rasismem proslulé skupiny La Familia. Zřídit obdivovateli masového vraha Barucha Goldsteina (v roce 1994 postřílel tento terorista v Hebronu 29 lidí) soukromou milici určitě bezpečnostní situaci v zemi nezlepší, právě naopak.
Benjamin Netanjahu se kvůli vlastnímu rozhodnutí jít do vlády s extremisty ocitl ve slepé uličce. V minulosti mnohokrát odepisovaný politik, který se vždy dokázal oklepat (z politiky poprvé odcházel už v roce 1999) a přesvědčit Izraelce o tom, že právě on jediný jim zajistí bezpečnost, definitivně ztratil soudnost. Už i mnozí voliči Likudu vidí, že mu nejde o Izrael, ale o sebe. Abychom byli přesní - premiérův postup jich podle průzkumu kanálu N12 neschvaluje celých 55 procent.
