Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ve stínu globálního zděšení z celních úletů Donalda Trumpa poněkud zanikla zpráva, že americký prezident hodlá zahájit přímé rozhovory s Íránem ohledně jeho jaderného programu. Trump to oznámil v pondělí v Bílém domě s Benjaminem Netanjahuem po boku. Izraelský premiér v tu chvíli už asi měl tu informaci vstřebanou, protože předtím s Trumpem jednal, i tak ale z toho byl alespoň podle záběrů poněkud konsternovaný.
Aby taky ne, když to byl právě on, kdo v roce 2018 Trumpa během jeho prvního mandátu přiměl k tomu, aby USA odstoupily od jaderné dohody, která se s Iránem dojednala v trojúhelníku ještě s Evropskou unií. Od té doby se žádné přímé ani nepřímé setkání Američanů s nenávistným teokratickým režimem nekonalo.
Zkrátka uplynulo sedm let. Během nich dostal Írán pár ponižujících facek, aniž by se vzmohl na odpověď. Někdo, nejspíš Izraelci, v roce 2020 provedl za bílého dne na předměstí Teheránu atentát na generála revolučních gard a hlavního jaderného vědce Mohsena Fachrízádeha. Loni v dubnu Írán odpálil salvu 150 raket a ještě více dronů na Izrael, jenže drtivou většinu se podařilo sestřelit. Pro Teherán to byla blamáž, neboť vše se v Izraeli obešlo bez obětí na životech, jen jednu sedmiletou beduínskou holčičku zranily šrapnely střely, která se přece jen deštníkem prodrala a dopadla.
Ale hlavně – po pádu Bašára Asada v Sýrii, faktickém zneškodnění Hizballáhu v Libanonu a rozprášení Hamásu v Pásmu Gazy přišel Írán o svoje regionální parťáky. Netanjahu zkrátka mohl léta suverénně vykládat, že izolace Teheránu funguje a není žádný důvod se s ním bavit.
Jenže nynější prezident USA není člověk, který by vynikal fundovanými strategickými úvahami. Řídí se svým egem, které mu našeptává, ať vymetá se spojenci, mezi něž už zjevně zahrnuje i Izraelce. Naopak s velkými protivníky, tedy třeba s Vladimirem Putinem, Kim Čong-unem nebo nyní nakonec také s Íránci, nechť vstřícně vyjednává. Čím víc zkrátka něco popírá rozum a zkušenosti, tím lépe, dalo by se patrně charakterizovat Trumpovo prostoduché krédo.
Netanjahu o víkendu zavítal do Maďarska a pak se nečekaně přímo z Budapešti odebral za Atlantik. Všeobecně se očekávalo, že se ve Washingtonu řeč povede hlavně o clech. Patrně se však o tom moc nevedla, neboť nová sedmnáctiprocentní sazba na zboží z Izraele zůstala v Americe v platnosti, byť byla vzápětí pozastavena. Jediné vysvětlení, o němž se teď v izraelských médiích spekuluje, je tedy to, že americká administrativa potřebovala naléhavě vyzvat izraelské vedení, aby se po dobu chystaných rozhovorů zdrželo případných útoků na Írán.
Po věcné stránce to je tak, že jednání začnou v sobotu 12. dubna v Ománu. Američany povede vyslanec Steve Witkoff, Íránce bude zastupovat jejich ministr zahraničí. Formálně se delegace nesetkají, prostředníkem má být hostitel. Leč Trumpova slova naznačují, že formát ve stylu „sedíme ve vedlejších místnostech“ asi dlouho nevydrží. Ostatně je tu i zpráva z listu The New York Times, že se sám nejvyšší ajatolláh Sajjid Alí Chameneí přiklání k bezprostřednímu jednání. Senzace, dá-li se to tak nazvat, je zkrátka v procesu příprav.
Nemějme iluze o tom, že Íránci vyvíjejí jadernou bombu a že se jí rozhodně nechtějí zbavit. Jejich vedení se vyznačuje apokalyptickým viděním světa, v němž jako první musí z povrchu zemského zmizet Izrael, pak ale klidně i oni samotní. Zároveň však nejsou hloupí. Diplomatický románek s Američany se samozřejmě bude státní propagandě náramně hodit do krámu. Bude snazší před domácí veřejností vykreslovat Chameneího a spol. jako nepostradatelné pro lepší budoucnost země. A nakonec v Teheránu asi také tuší, že Trumpova slova, vyslovená rovněž při tiskové konferenci s Netanjahuem, že pokud dohoda nebude, Írán se se zlou potáže, asi nikdo nemusí brát teď moc vážně. Americký útok na Írán by vedl k celosvětovému zdražení ropy, což tváří v tvář nynějšímu celnímu chaosu snad ani Trump, má-li ještě aspoň špetku soudnosti, nemůže chtít.
Pro Izraelce z toho vyplývá podobná věc, jakou si už dříve uvědomila Evropu. Na USA není v současné době spolehnutí. A ještě tři roky nebude, ne-li déle, pokud by se Trumpův přičinlivý útočný pes J. D. Vance pak stal prezidentem a pokračoval v nastavené linii.
