Kolik zbývá času Kadyrovovi? Kreml už chystá plán pro nástupce

Ramzan Kadyrov drží pevnou ruku nad Čečenskem už 17 let. Za tu dobu prorostl do struktur ruské elity a stal se jedním ze skalních podporovatelů války, kam hrdě posílá i své muže.

Simultánně s tím se v éteru stále častěji objevují zprávy o jeho křehkém zdraví a o tom, co by jeho případná smrt znamenala pro osud autonomní republiky.

Sám čečenský diktátor odmítá, že by jeho stav byl jakkoliv chatrný. „Lékaři říkají, že mám tělo mladého muže,“ poznamenal naposledy v srpnu a navázal videem z tělocvičny, na kterém předvádí tři desítky kliků a provozuje i další cviky. Řadu pozorovatelů ale podobné záběry neuklidnily.

Nezávislý zpravodajský portál Novaja gazeta Europe jen krátce před tím přišel se zjištěním, že 48letý Kadyrov žije s potenciálně smrtelnou rakovinou slinivky již více než pět let. A právě to mělo přimět Kreml, aby začal pracovat na plánu řízeného předání moci. Také pro Putina by totiž šlo o ztrátu významného spojence, který mu pomáhá udržet stabilitu v oblasti.

Spekulace o zdraví diktátorů nejsou ničím novým, opakovaně se ostatně objevují i v případě ruského lídra. Stav čečenského vůdce je v opakujících se periodách zjevně podlomený. Nasvědčují tomu výkyvy v jeho vzhledu i politické kroky, ke kterým se uchyluje.

Diagnózu nekrózy slinivky mu lékaři sdělili už v roce 2019. Od minulého roku se ovšem jeho zdravotní stav prudce zhoršuje, několikrát pobýval v nemocnici dokonce v umělém spánku, jak píše Novaja gazeta.

Na videu zveřejněném začátkem roku má diktátor očividně oteklý obličej a při mluvení se zadýchával. Podobné fyzické příznaky měl i rok dřív a krátce poté měl být hospitalizován na centrální moskevské klinice. V té době také hůře mluvil, pomaleji chodil a měl problémy s termoregulací.

Přesto si Kadyrov nadále snaží držet pozici pevného lídra, a tak se nestáhl z veřejného prostoru, což komplikovalo jeho léčbu.

Loni v září se objevila informace, že je v kómatu na jednotce intenzivní péče. Podle deníku Novaja gazeta ho lékaři museli ve skutečnosti uvést do umělého spánku, protože se mu snažili pomoci vyrovnat se s předávkováním léky.

Dohadům o chatrném zdraví čečenského lídra nahrály i personální změny, ke kterým se uchýlil. Podle pozorovatelů tím začal připravovat půdu pro hladké převzetí moci další generací.

Kadyrov by nejraději kontrolu nad republikou předal svým synům. Nejstaršímu Achmatovi je nicméně teprve 18 let, a přestože ho Kadyrov jmenoval ministrem sportu a mládeže, zákony mu nedovolují stát se případným čečenským prezidentem - tím může být až od 30 let. V podobné situaci byl kdysi i nynější diktátor, který musel po smrti otce čekat na uvedení do funkce tři roky.

Letos Kadyrov postoupil vysoké politické funkce i dalším příslušníkům své rodiny. Svého teprve dvacetiletého zetě Ramzana Vismuradova jmenoval místopředsedou vlády. V květnu poměrně nečekaně dosadil na post regionálního premiéra svého příbuzného Isu Tumchadžijeva a šlo o první změnu na této pozici za posledních šest let.

V posledních měsících se v souvislosti s předáním moci skloňuje ještě jedno jméno: Apti Alaudinov. Velitel čečenských sil si měl získat popularitu zejména v Putinově úzkém okruhu, konkrétně u tzv. siloviků, tedy zástupců vojenských a bezpečnostních složek.

„Alaudinov je pro mnohé v Moskvě vstřícnější, ale je méně integrován do formálních i neformálních řídicích struktur v Čečensku,“ popsal Seznam Zprávám analytik Harold Chambers, který se zaměřuje na nacionalismus, konflikty a bezpečnost na severním Kavkaze.

Nahradit Kadyrova v čele republiky nicméně nebude snadný úkol téměř pro nikoho. Čečenský diktátor během let vybudoval hierarchický a represivní politický systém, který má základy v kultu osobnosti vztahujícím se i na postavu jeho otce Achmata. Nezdráhá se rovněž brutálně potírat jakýkoliv veřejný projev nespokojenosti.

Kadyrov také udržuje přísnou kontrolu nad svými silami, které jsou obávané i za hranicemi Čečenska. Takzvaní kadyrovci operují zjevně bez větších zásahů z Kremlu i na ruském území a podílí se na pronásledování například LGBT lidí, které Kadyrov označoval za „nelidské“ i „ďábly“. Skupina byla také spojovaná s vraždami řady disidentů, například opozičního politika Borise Němcova nebo novinářky Anny Politkovské.

Jak hladký přesun moci v podprahově rozbouřeném Čečensku bude a kdo získá záruky z Kremlu, velmi úzce závisí na tom, kdy by k tomu došlo. Jak upozorňuje Chambers, zájem o kontinuitu Kadyrovovy vlády má hlavně Vladimir Putin, který sehrává velkou roli v udržování stability. 

„Pokud Putin zůstane v Kremlu, zřejmě se rozhodne, koho dosadí a zda to bude zástupce Kadyrovových synů, nebo ne. Putin bude pravděpodobně upřednostňovat co největší kontinuitu, aby udržel režim,“ popsal analytik.

„Pokud Putin již vládnout nebude, možnost otřesů se stane mnohem reálnější. V takovém případě budou kremelské elity, zejména silovici, usilovat o dosazení někoho, kdo bude více vyhovovat jejich loajalitě - nikoli někoho, kdo se bude chovat jako Kadyrov.“

Osobní vztah hrál oběma diktátorům v posledních letech do karet. Úzká vazba podle pozorovatelů vznikla už při jejich prvních setkáních v Kremlu, kam Kadyrov přišel v modré teplákové soupravě a s Putinem řešil stav Čečenska po smrti jeho otce.

Moskva si nadále potřebuje udržet v regionu stabilitu, což Kadyrovova brutální vláda svými represemi a potlačováním vzdoru uhlazovala. Za to se na oplátku mohl od Kremlu těšit nejen loajalitě, ale i zisku nevídaného bohatství.

Kadyrov se netají sbírkou aut ani tím, že má soukromou zoo. Rád sám sebe spojuje s čímkoliv, co ukazuje na jeho mužnost, ať už jde o pózování s boxery i bojovníky MMA nebo právě zálibu v luxusních vozech.

V neposlední řadě mu Kreml poskytuje stabilní moc. Na rozdíl od jiných dosazených lídrů vystupuje velmi autonomně, a když například Moskva chtěla snížit Čečensku federální dotace, které tvoří 80 procent jeho rozpočtu, Kadyrov hrozil, že odstoupí.

Občasně také vyhrožuje tím, že by bez jeho přítomnosti v čele republiky hrozila třetí čečenská válka. A to je scénář, kterému se Putin snaží vyhnout za každou cenu.

Stejně tak ale Kadyrov napomohl ruskému lídrovi i v turbulentním období, které započala jím rozpoutaná válka na Ukrajině.

„Kadyrovova pozice se ve výsledku stala silnější a bezpečnější. Jistě, v průběhu války se dopustil několika přehmatů, jako bylo například jeho několikaměsíční partnerství s Prigožinem při napadání ministerstva obrany, přesto získal ekonomické výhody,“ popsal Chambers.

„Zůstal věrným podporovatelem válečného úsilí a významně přispěl k lidské síle v klíčových rolích a na klíčových místech,“ dodal s tím, že se Kadyrovova stabilní pozice odráží i v tom, že se jeho úředníci dostávají na federální úroveň.