Kolébka civilizace přední obětí špinavého světa. Bez vody, zahalená v písku

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Úrodné území, kde vznikly nejstarší a vysoce vyspělé civilizace, se dnes jen těžko vyrovnává s následky změny klimatu. Podle Organizace spojených národů je Irák v tomto ohledu dokonce pátou nejzranitelnější zemí, a to aniž by to svět příliš zajímalo.

„Bohužel, svět se dívá jinam. Jistě, ostatní země mají také problémy, ale nejsou jediné,“ komentuje nezájem světa o potíže Iráku z posledních let humanitární pracovník Kadry Furany z neziskové humanitární organizace CARE.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy zdůrazňuje, že právě ty nejvíce postižené státy zůstávají v globální diskuzi o změnách klimatu stranou a bez peněz, byť k nim přispívají nejméně.

Rostoucí teploty, nedostatečné a stále vzácnější srážky, sílící sucho, snižující se hladina vodních zdrojů, častější písečné a prachové bouře a silné bleskové záplavy. To jsou konkrétní podoby klimatické krize, kterým 41milionový Irák čelí stále častěji, uvádí ve své srpnové zprávě Organizace spojených národů.

Klima v Iráku se tak rapidně horší každým rokem. Letos zažívá rekordní sucho, a to již druhý rok v řadě. Pozitivní nejsou ani vyhlídky do budoucna. Do roku 2050 průměrné teploty v zemi vzrostou o dva stupně Celsia a dnů s extrémním horkem nad 50 stupňů Celsia bude přibývat. Na jihu země, kde je sucho kritické, pak mohou tyto extrémy trvat až 21 dnů v řadě. Dešťů bude naopak v následujících letech nadále ubývat.

Jen v roce 2021 tyto teplotní výkyvy ovlivnily sedm milionů Iráčanů, uvádí v říjnu zveřejněná zpráva Norské rady pro uprchlíky (NRC).

Irácké ministerstvo pro vodní zdroje pak letos v dubnu oznámilo, že se vodní zásoby země kvůli suchu, slabým dešťům a klesající hladině řek Eufrat a Tigris snížily již o polovinu, uvádí dále NRC.

Ani srážky nicméně úlevu nepřináší. Pokud se objeví, jsou prudší, než byly dříve, a extrémně vyschlá půda je proto nestíhá vstřebat. To vyvolává bleskové povodně, které ničí životy i domy. Stojatá a špinavá voda se potom stává zdrojem nemocí, jako jsou průjmy nebo cholera.

„Když jsme si poprvé uvědomili, že je sucho, mysleli jsme si, že bude dočasné. Brzy jsme však zjistili, že naše studny vyschly a že je velmi těžké dostat vodu na naši půdu. Většina z nás zemědělců tak přišla o úrodu,“ vypráví 54letý farmář Alil Khalil původem z Havídžy, okresního města v guvernorátu Kirkúk.

Příběh Khalila a jeho rodiny není ojedinělý. „Kvůli nedostatku vody a elektřiny jsem nemohl osázet celou naši půdu. Na svých pozemcích mám také krávy a jednu z nich jsem musel prodat, abych si mohl dovolit vykopat novou studnu. Kvůli problémům s vodou jsem osázel téměř o polovinu méně své půdy… Budu ji (svou půdu) muset opustit. Když ji nemohu osázet já, kdo to udělá?“ popisuje svůj příběh 42letý farmář Tayseer zHur Al-Sufun, také z guvernorátu Kirkúk.

Rodinu Jassimma z jižního Iráku živil chov buvolů domácích a donedávna také pěstování ovoce a zeleniny. Ani on si obživu bez přístupu k vodě nedokáže představit.

„Není tu dostatek pitné vody pro naše buvoly. Snadno onemocní a kvůli bahnu a nedostatku vody uváznou v bažinách. Stále se přesouvají hlouběji do bažin, aby našli méně slanou vodu… Život už si nemůžeme dovolit. Hladina vody se oproti loňsku snížila o více než metr,“ říká Jassimm pro NRC.

Zkušenost jednotlivých zemědělců potvrzuje i Furany. Jeho prací je pomáhat v Iráku uprchlíkům a vnitřně vysídleným osobám v rámci projektů zaměřených na potravinovou bezpečnost, hygienická opatření, zdraví nebo vzdělání.

„Jídlo není dostupné, protože je drahé, pitná voda není. Zemědělci nemohou pěstovat, protože nemají čím zalévat. Následně pak přichází o dobytek, musí ho prodat, protože by jinak umřel. Nemají vodu nezbytnou k tomu, aby ho mohli živit. Chudí lidé se tak propadají do chudoby ještě více,“ vysvětluje.

Změna klimatu se v Iráku projevuje i stále častějšími písečnými a prašnými bouřemi.

„Představte si, že v čemkoliv, co jíte, je písek. A to třeba tři týdny v kuse. Nezáleží na tom, co uděláte. Mezi zuby vám zkrátka bude chroupat písek a nikam nezmizí. Ten jemný písek nebo prach se dostane všude – do auta, domu, polštářů,“ popisuje z vlastní zkušenosti irácké písečné bouře Furany.

„(Když jsou bouře), zůstáváme především doma. Snažíme se utěsnit okna, dveře, a když už musíme ven, tak jen s rouškami,“ vysvětluje dále.

Jen na jaře 2022 zažil Irák těchto písečných bouří za méně než dva měsíce devět. Při té poslední bylo podle dat tamního ministerstva zdravotnictví hospitalizováno s dýchacími potížemi přes tisíc lidí. Situace byla natolik závažná, že tehdejší premiér Mustafa Al-Kadhimi nařídil zastavit veškerou práci ve státních institucích s výjimkou zdravotních a bezpečnostních služeb. Přerušený byl také provoz na mezinárodním letišti.

Ani v tomto případě nejsou vyhlídky do budoucna pozitivní. Ministerstvo životního prostředí varuje, že v příštích dvou desetiletích by mohlo být dnů zahalených v oranžovém smogu v průměru 272 ročně. Do roku 2050 by jejich počet mohl vzrůst až na 300, informuje britský server The Guardian.

Příčinou stále častějšího jevu je vyschlá a prašná zem. Kromě zdravotních potíží bouře poškozují i zemědělskou produkci, dokážou na několik dnů ochromit dodavatelský řetězec (silniční, letecký) a vedou k další dezertifikaci, suchu a zasolování země.

Za vodní krizí v zemi nicméně stojí kromě změny klimatu a jejích důsledků i další faktor – schopnost iráckých úřadů s vodními zdroji hospodařit. Organizace Human Rights Watch ve zprávě z roku 2018 upozornila, že kvalita toků v zemi se zhoršuje kvůli nedostatečné regulaci znečištěných a odpadních vod a chronickému zanedbávání a špatné správě vodohospodářské infrastruktury.

Například vyschlé mokřady v jihovýchodním Iráku, které jsou považovány za biblickou rajskou zahradu, nastoupily cestu k zániku za vlády Saddáma Husajna v 90. letech 20. století, jak uvádí agentura Reuters.

Diktátor se totiž rozhodl oblast dnes zařazenou na seznam světového dědictví UNESCO odstřihnout od vodních zdrojů. Husajn tak chtěl potrestat tamní obyvatelstvo, které obvinil ze zrady během války s Íránem v letech 1980 až 1988.

Irácké úřady nicméně z nedostatku vody viní i své sousedy – Írán a Turecko. Obě země podle nich staví vodní projekty, kvůli kterým do Iráku přitéká méně vody.

Jen Írán za uplynulých 30 let vystavěl 600 přehrad, což přerušilo a odklonilo říční toky směrem na jeho území, uvedl kurdský server Rudaw. Z blokování vodních toků viní Bagdád i Ankaru. Turecko se nicméně letos v červenci zavázalo po stížnostech Iráku tok navýšit.

Naděje na to, že by mohl Irák získat větší pozornost světa i finanční kompenzace kvůli tomu, jak moc na něj dopadají důsledky klimatické krize, zatím příliš velká není. „Slibů bylo hodně, ale nemám pocit, že by se za posledních deset let něco změnilo… Chudé země platí cenu za naše pohodlí. A pohodlím myslím, že spotřebujeme více vody a pálíme fosilní paliva, zatímco Irák vypouští méně než jedno procento světových emisí,“ dodává Furany z organizace CARE.

Nejzranitelnější země světa, včetně Iráku, by na základě dohody z nedávno skončené klimatické konference COP27 mohly v budoucnu čerpat finance z nově vzniklého fondu. Ten má právě kompenzovat škody způsobené změnami klimatu. Jak bude ale fungovat v praxi, zatím jasné není (podrobněji jsme o tom psali zde).