Kolaboranti v okupačních úřadech. Mají důvod bát se Ukrajinců, ale i Rusů

Ukrajina vyšetřuje asi 480 lidí, kteří měli spolupracovat s Ruskem. Kolaboranti se vzdávají měst, obcí a čtvrtí, sdělují ruským vojskům polohu ukrajinských sil, zbrojních skladů a minových polí. Dokonce koordinují i ruskou dělostřeleckou palbu, uvedli minulý měsíc ukrajinští žalobci.

Jedním z takových přeběhlíků je Volodymyr Saldo. Stavební magnát a bývalý starosta Chersonu už dříve čelil obviněním, že s Ruskem spolupracuje. V roce 2016 tvrdil, že ho jeho bývalý obchodní partner Igor Paščenko unesl do Dominikánské republiky a pod vlivem elektrického proudu ho donutil se přiznat k napojení na Rusko.

Po návratu na Ukrajinu Saldo trval na tom, že pro Rusko nikdy nepracoval. V roce 2018 byl Paščenko zastřelen, podle jeho příbuzných na objednávku Salda. Letos v březnu, když ruská vojska obsadila Cherson, dosadili okupanti Salda na místo gubernátora Chersonské oblasti.

Drtivá většina kolaborantů, včetně Salda, byla podle Al-Džazíry příslušníky proruských stran. Největší podíl pak pochází ze Strany regionů, která měla dlouhodobě podporu ruského prezidenta Vladimira Putina a v jejímž čele stál bývalý ukrajinský prezident Viktor Janukovyč, který v roce 2014 po protestech v Kyjevě uprchl do Ruska.

„Kolaborant většinou má: funkci v minulosti, místní kontakty, zájmy u místních podniků, neshody s centrální vládou,“ popsal pro katarskou Al-Džazíru analytik z Kyjeva Oleksij Kušč. Podle něj dále musí zastávat proruské postoje, být napojený na kriminální živly a cítit lásku k penězům a k moci, jež nemohla být naplněna v předchozím systému.

Na ruskou stranu ale přecházejí také lidé, kteří stáli za ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Například Alexej Kovaljev byl členem Zelenského politické strany Sluha lidu. V současnosti pracuje v Ruskem okupovaném Chersonu jako nejvyšší představitel zemědělství.

Není to poprvé, kdy ukrajinská strana řeší přebíhání svých lidí. V roce 2014 se řada úředníků a příslušníků bezpečnostních složek postavila na stranu jak ruských úřadů na anektovaném Krymu, tak Ruskem podporovaných separatistů v Doněcké a Luhanské oblasti.

Někteří z nich si po letošní invazi svůj přechod na ruskou stranu rozmysleli. Úředníci opouští svá místa a na vedoucí pozice se pak dostávají lidé, kteří nemají dostatečnou kvalifikaci.

Saldo je mezi nimi se svými zkušenostmi výjimkou, ale už třeba jeho zástupce Kirill Stremousov je komunistický bloger s náklonností k ezoterickým konspiračním teoriím.

„Proto byla pro Rusko anexe bezbolestná z hlediska vytváření místních správ,“ řekl pro katarskou Al-Džazíru analytik Ihar Tyškevič z Kyjeva. „Rusko má teď problém, protože nemůže vytvořit plnohodnotnou civilní správu na okupovaných územích,“ řekl Tyškevič.

Ti, kteří odmítnou kolaborovat, mnohdy čelí ruské pomstě, jako někdejší zástupce šéfa krymské pobřežní stráže Ihor Vorončenko, kterého po anexi krátce drželi v Moskvě. A ani ti, kdo přeběhnou, nemají ruskou přízeň jistou.

Například starosta Kupjansku u Charkova Hennadij Macehora předal kontrolu svého města okupantům. Nedávno ho stejně zadrželi. Už v roce 2016 „spáchal ve vazbě sebevraždu“ Gennadij Cyplakov, separatistický premiér Luhanské lidové republiky, když ho obvinili z puče. A takových příběhů je vícero.

Kdo kolaboruje, musí se také bát odvety ze strany Ukrajiny.

Nejméně pět spolupracovníků s ruským režimem bylo zabito, uvádí ukrajinská média a představitelé. Zemřeli po explozi v jejich autech nebo bytech či byli zastřeleni. Další tři byli zraněni. Právě v pondělí zemřel po explozi Rusy dosazený starosta městečka Velykyj Burluk u Charkova Jevhen Junakov.

Při jednom z těchto výbuchů zemřel i Saldův kolega a vedoucí oddělení pro rodiny, mládež a sport v Chersonu Dmitrij Savlučenko. Saldo výbuch přežil, přestože se šířily zprávy o jeho smrti. Přímo u jeho domu pak dva neidentifikovaní muži zastřelili jeho asistenta Vladimira Slobodčikova.