Koho proti Macronovi? Muže, který by otevřel trajekty migrantům

Článek si také můžete pustit v audioverzi.

Stoupenci krajní pravice si mohou vybrat mezi Marine Le Penovou a Erikem Zemmourem. Příznivci levice mají možných kandidátů hned několik. Ale na zástupce umírněné konzervativní pravice Francouzi dosud napjatě čekali. O tom, kdo se z řad opozičních Republikánů utká o Elysejský palác, rozhodne až ve středu startující stranický kongres. A právě vítěz republikánského souboje by mohl být pro středového Macrona tím nejsilnějším soupeřem.

Pro českého čtenáře je nejznámějším jménem bezpochyby bývalý eurokomisař a hlavní brexitový vyjednavač za EU Michel Barnier.

Jednasedmdesátiletý doyen je ale navzdory svému postavení v evropské politice v primárkách spíše outsiderem. Prezentuje se jako klidná síla, hned na začátku kampaně ale vyvolal údiv a kritiku za svá slova o národní suverenitě, která byla přesným opakem toho, co prosazoval celou dobu v roli brexitového vyjednavače.

Mužem, kterému průzkumy naopak věří nejvíce, je 56letý šéf regionu Haut-de-France a bývalý ministr zdravotnictví a práce v pravicových vládách – Xavier Bertrand.

Šestapadesátiletý umírněný konzervativec je tím, kdo by měl v případném druhém kole prezidentských voleb proti Macronovi vůbec největší šanci. Podle průzkumu agentury YouGov pro server Huffington Post Bertrand mezi ostatními kandidáty dominuje v ekonomických otázkách (dotaz byl konkrétně na kupní sílu), jako nejdůvěryhodnější se Francouzům jeví i v otázce bezpečnosti, druhé místo mezi kandidáty zaujal u dotazu na migraci.

Právě v otázce migrace na sebe v posledních dnech Bertrand výrazně upozornil. Čtyři dny poté, co se v Lamanšském průlivu utopilo 27 lidí snažících se dostat do Anglie (psali jsme o tom zde), přišel s radikálním řešením francouzsko-britského sporu o to, kdo je za tragédii zodpovědný. Bertrand navrhl, aby vláda nechala migranty volně nastoupit na trajekt v Calais a plout do Británie.

„Postoj Borise Johnsona je skandální. Zaútočíme na příčinu problémů, a tou jsou Britové,“ prohlásil s tím, že problém si má řešit britský premiér ve své zemi. „Přestaneme vídat migranty vydávající se na riskantní plavby, necháme je nastoupit na trajekt. Stojí 15 eur, vyhnou se tak vydírání a výkupnému pašerákům,“ řekl serveru Franceinfo. Brity pak označil za pokrytce, kteří zneužívají levnou práci migrantů, nechávají je pracovat ve špatných podmínkách a za mizernou mzdu.

Bertrandův nápad ale úspěch nesklidil, a to ani v jinak k Británii silně kritické Francii. Spojenec prezidentova hnutí a šéf centristické strany MoDem François Bayrou ho označil za nezodpovědný. „Když jim (migrantům) řeknete, že mohou volně procházet naším územím, aby se dostali do sousední země, představte si tu anarchii, kdyby to mezi sebou dělaly evropské země,“ argumentoval.

S podobným krokem nepočítá ani vláda Jeana Castexe, která Brity spíše vyzývá, aby zájemcům o azyl nabídli legální možnost, jak se na Ostrovy dostat.

V otázce migrace se ostře profiluje i Éric Ciotti, šéf départementu Alpes-Maritimes.

Jeho názory se v mnohém blíží těm, které zastává Zemmour – i Ciotti vidí národ založený na etnicitě a identitě, chtěl by zrušit takzvané právo půdy zajišťující občanství dětem narozeným ve Francii a omezit slučování rodin. Horuje také za výrazné posílení policie a ve Francii by rád viděl vězení ve stylu Guantánama, kam by umístil nebezpečné islamisty. Zdá se, že podobně jako Zemmour věří v komplotistickou teorii velkého přesídlení.

Politik z Nice byl také jediný, kdo z pětice republikánských uchazečů o kandidaturu při poslední debatě Zemmoura nekritizoval. Už dříve se přitom nechal slyšet, že kdyby si měl ve druhém kole voleb vybrat mezi Macronem a Zemmourem, volil by toho druhého.

Vedle Bertranda má solidní šance i jediná žena v tomto klání, předsedkyně regionu Ile-de-France Valérie Pécresseová.

Čtyřiapadesátiletá politička prosazující ekonomický liberalismus o sobě řekla, že je „ze dvou třetin Merkelová a z jedné třetiny Thatcherová“. Francouzům nabízí klasické pravicové recepty, jako je zrušení 150 tisíc úřednických míst, odchod do důchodu v 65 letech nebo seškrtání podpory v nezaměstnanosti. Stejně jako Bertrand má ale i Pécresseová u mnohých straníků špatné jméno – oba totiž v roce 2017 opustili Republikány poté, co se jejich šéfem stal Laurent Wauquiez táhnoucí stranu výrazně doprava. Právě jeho by si v případě svého zvolení vybral za premiéra Éric Ciotti.

Posledním uchazečem o prezidentskou kandidaturu je málo známý lékař a starosta města La Garenne-Colombes Philippe Juvin. Mezi pravicovými politiky působí dost neobvykle, prezentuje se totiž jako „kandidát veřejných služeb“ a prosazuje například posílání vakcín proti koronaviru do chudých afrických států. Juvin už oznámil, že pokud nepostoupí do druhého kola primárek, podpoří Xaviera Bertranda.