Článek
K lovu narvala potřebují lovci absolutní ticho. A to až takové, že domorodá komunita ze Scoresbyho zálivu ve východním Grónsku zakazuje svým dětem házet oblázky do vody.
Snímek ze 17. srpna ukazuje tělo mrtvého tuleně, zabitého lovcem. Vyfoceno v studených vodách ve Scoresbyho zálivu.
Petera Arqe-Hammekenu naučil lovu narvalů jeho dědeček. Narvalové, středně velcí kytovci, kterým si kvůli extrémně protaženému levému špičáku horní čelisti nesprávně říká „mořský jednorožec“, bývali v těchto vodách hojní. Ale teď je jejich výskyt čím dál vzácnější. (Na snímku čištění zabitého tuleně, foceno 20. srpna u vesnice Ittoqqortoormiit.)
V tomto fjordu plném ledovců je ticho nezbytné pro lov opakovaně narušováno novými příchozími – turisty na výletních lodích, kteří spěchají spatřit inuitskou kulturu, než zmizí.
Na snímku opouštějí turisté vesnici Ittoqqortoormiit, jediné lidské sídlo v okruhu 500 kilometrů s přibližně 300 obyvateli. Turisté pokračují člunem dále na svou výletní loď „Ocean Adventurer“, která se plaví Scoresbyho zálivem. Vyfoceno 20. srpna.
Letos v létě dorazilo do vesnice Ittoqqortoormiit kolem 60 plavidel - od plachetnic po velké výletní lodě. Stalo se tak v jediném měsíci, kdy je lokalita bez ledu. (Na snímku arktičtí králíci poblíž grónské vesnice Ittoqqortoormiit, 17. srpna.)
Zatímco někteří považují arktický cestovní ruch za prostředek oživení této vzdálené komunity, jiní se obávají, že naopak zásadně přispěje ke zkáze poslední přežívající inuitské lovecké společnosti.
„Před týdnem byli v místě lovci, kteří se pokoušeli chytit narvaly. Ale bylo tam pár lodí, které do míst vplouvaly,“ popsal pro AFP Arqe-Hammeken, podle kterého výletní lodě plaší divokou zvěř.
„Když přijdou do vesnice, je to v pořádku. Ale když přejíždí na loviště, není to dobré,“ dodal. Inuité loví ozubené kytovce harpunami a puškami podle přísných kvót, přičemž kdysi lukrativní vývoz klů narvalů je od roku 2004 zakázán.
V rychle se oteplujících vodách Arktidy, kde teploty rostou až čtyřikrát rychleji, než je celosvětový průměr, jsou Inuité ohroženi na každém kroku.
Oteplování způsobuje slábnutí ledu. A na slabém ledu je pro lovce nemožné pronásledovat tuleně, jejichž maso je základní složkou místního jídelníčku. Oproti svým dědům se dnešní lovci musí vydávat hluboko do fjordu, aby tuleně našli.
Na pusté tundře nic neroste a nákladní lodě proplouvají ledovým fjordem jen jednou za rok. „Je proto důležité, abychom živiny získávali ze zvířat, která zde lovíme,“ řekla AFP Mette Pike Barselajsen.
„Turismus rozhodně představuje hrozbu pro tradiční způsob lovu a rybolovu v Ittoqqortoormiit,“ řekla pro AFP geografka Marianna Leoni z finské univerzity v Oulu, která vesnici dobře zná.
Turisté platí za plavby až 500 tisíc korun, přičemž téměř všechny peníze jdou zahraničním společnostem. Grónská vláda proto zavedla speciální daň, aby místní obyvatelé alespoň něco získali.
„S poplatkem nižším než sedm eur za turistu toho Inuité nedostávají na oplátku právě moc,“ domnívá se geografka Leoni.
Odkud fotografie pocházejí:
