Článek
/Od zvláštních zpravodajů v Sýrii/
Vraky rozpadlé vojenské techniky, o nichž nedávno informovala BBC, už nový režim vedený hnutím Haját Tahrír aš-Šám (HTS) stihl ze silnice z Damašku do Homsu odklidit.
Právě město ležící asi dvě hodiny cesty severně od metropole se stalo jedním ze symbolů syrské občanské války: zažilo během ní řadu masakrů, dva roky trvající obléhání a ztratilo jen v prvních dvou letech války asi 300 tisíc obyvatel. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy v roce 2012 obvinil Bašára Asada, že chce Homs vymazat z mapy světa. Dnes se město znovu probouzí k životu, i když jsou jeho velké části prakticky neobyvatelné.
Původní reportáže ze Sýrie
Na webu Seznam Zprávy už jsme vám nabídli reportáž Milana Rokose a Radka Vebra z porevolučního Damašku i příběh čtyřiadevadesátiletého bojovníka za právní stát, kterého věznil Asadův režim a teď se pokouší ovlivnit podobu toho nového.
Při příjezdu přitom vítá návštěvníka zdánlivě normální život - po levé straně stojí nové sídliště, silnici lemují stromy a v ulicích je vidět víc žen s odhalenými vlasy než v metropoli Damašku. I tady je vidět mnoho nových syrských vlajek, na hlavním náměstí se lidé fotí u věže s hodinami.
Úplně první člověk, kterého v centru potkáváme, nás doslova ohromí: „Ahoj, jak se máte?“ ptá se roztomilou češtinou 65letý Adnan Halal, který v sedmdesátých letech studoval mechaniku na pražské Univerzitě Karlově.
„Vítejte ve svobodné Sýrii,“ směje se a vyptává se, co v Homsu děláme. On sám pracoval dlouhá léta jako turistický průvodce, dnes se živí pouličním prodejem textilu, který si veze na nosiči kola.
Adnan Halal studoval v Praze, česky s námi mluvil poprvé po 10 letech.
Pan Adnan doufá, že se čeští turisté do jeho vlasti zase vrátí a zdůrazňuje, co všechno jim Sýrie může nabídnout. Z pádu Asadova režimu je nadšený a žije se mu prý dobře. Česky mluví poprvé po deseti letech: „Pozdravujte Hanu Matouškovou z Prahy 10,“ klade nám na srdce, když se loučíme.
Po půlroce začalo násilí
Tvář na první pohled běžného města se rychle mění po příjezdu k mešitě Chálida ibn al-Valída, stavbě v tureckém stylu z počátku dvacátého století. Mešita je jediným zachovalým místem široko daleko - kamkoli se člověk podívá kolem ní, všude vidí jen neobydlené a bombardováním poničené ruiny.
„Tohle není všechno, jsou tu i čtvrti, které byly doslova srovnané se zemí, nezachovala se v nich ani jediná budova,“ říká 38letý Motaz Azajdí, který žil ve městě i během dvouletého obléhání Asadovými vojáky.
Mešita Chálida ibn al-Valída se stala klíčovým místem zdejších protestů. Když se v ní v roce 2011 shromáždili věřící k modlitbě za jednu z obětí vládních represí, vyšli pak lidé ven a začali volat po svobodě. Několik prvních měsíců byly demonstrace poklidné a vláda lidi jen zatýkala a vyslýchala, po půl roce začalo z její strany brutální násilí a střelba ostrými náboji do davu.
Dva roky trvalo obléhání čtvrti Chaldíja - všichni civilisté z ní odešli, zůstali jen ozbrojení revolucionáři, které Asadovo vojsko bombardovalo a snažilo se je i vyhladovět.
„V nouzi jsme jedli i trávu, támhle na střeše stáli odstřelovači,“ líčí Motaz Azajdí, jenž se před válkou živil jako obchodník s autodíly. Dvakrát byl ve válce postřelen do nohy, naštěstí ale šlo jen o lehčí zranění. V té době byl členem Brigád Farúk, které tvořily součást Svobodné syrské armády.
Po mezinárodním tlakem vynucené dohodě o příměří v roce 2013 přistavila vláda pro zbylé povstalce zelené autobusy a odvezla je do provincie Idlib, v níž Azajdí prožil další léta. Když se letos v prosinci vydali povstalci na překvapivou ofenzivu do Aleppa, nemohl u toho chybět.
Pád Homsu zpečetil osud režimu
„Na venkově u města Hamá kladly Asadovy síly odpor, strávili jsme tam tři dny. Když jsme pak ale vstoupili do města, už to bylo poklidné,“ líčí s tím, že před dobytím Homsu to bylo obdobné. Jakmile koalice vedená HTS ovládla Homs, bylo jasné, že diktátorský režim padne.
„Když jsme vstoupili do Damašku, byl už osvobozený povstalci z jihu,“ vypráví Motaz Azajdí při procházce zničenou čtvrtí Chaldíja. Ve velké většině domů tu nikdo není, návštěvník chvílemi potkává jen žebrající děti. U několika málo zachovalejších domů už ale panuje ruch a majitelé se je snaží opravovat.
Motaz Azajdí se zúčastnil vítězné ofenzivy vedené hnutím Haját Tahrír aš-Šám.
Část města byla za války i silně zaminovaná, nyní je tu už ale bezpečno, starý režim nechal smrtící miny odstranit poté, co odvezl z města zbylé povstalce. „Bylo důležité, že jsme se ocitli v Idlibu a získali tam zkušenosti s pouličním bojem, to Asadovi vojáci neuměli,“ říká bývalý bojovník, který dnes dělá, cokoli je potřeba.
Práce, za niž by mu někdo zaplatil, je v rozbitém Idlibu zatím málo, i tak se ale město probouzí k životu a otevírají se další a další podniky. Kdy nebo zda se vůbec lidé ještě někdy nastěhují do budov okolo výše zmíněné mešity, není zatím vůbec jasné.
Článek vznikl s laskavým přispěním pana Alaadina Iba, za což mu děkujeme.
