Článek
Medvědi, vlci, rysi a spousta unikátních druhů. Bosenská Neretva je považovaná za jednu z evropských řek s největší biodiverzitou. Zvlášť na horním toku se divoké přírodě velmi daří, i když v některých oblastech zůstávají nebezpečné miny coby dědictví krvavého konfliktu z 90. let minulého století.
Přírodní bohatství v údolí Neretvy je ale v ohrožení. Na řece dlouhé 225 kilometrů je v plánu stavba více než 50 přehrad, jedna už se budovat začala. Ekologové varují, že to povede k naprosté likvidaci tamního ekosystému. Přehrady totiž komplikují migraci ryb a na to se pak nabalují další překážky.
Bosna a Hercegovina sice představila první celostátní environmentální strategii, která by kromě změny klimatu měla postihnout právě i znečištění a destrukci řek. K reálným krokům zatím ale příliš nedochází.
„Kdybyste se teď podívali na mapu bosenských řek, zjistili byste, že na 215 řekách máme přes 700 energetických projektů,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy bosenský ekologický aktivista Vladimir Topić. Podle něj jsou lidé v zemi většinou proti stavbám, které ohrožují i jejich obživu, ale politická scéna jednotně prosazuje další a další projekty.
Mohl byste přiblížit, jak řeky v Bosně a Hercegovině negativně ovlivňuje stavba nových energetických projektů?
V posledních deseti letech přišla do Bosny obrovská vlna investic do energetické infrastruktury, zejména pak na našich řekách vyrostlo obrovské množství vodních elektráren a přehrad.
Kdybyste se teď podívali na mapu bosenských řek, zjistili byste, že na 215 řekách máme přes 700 energetických projektů. Ty velmi násilně ničí řeky a jejich okolí. Kdybychom si toho nezačali všímat a bojovat proti další stavbě, za chvíli bychom měli obrovské problémy s čerstvou vodou a znečištěním řek. Spousta už dokončených projektů zásadně snižuje hladinu řek, anebo je celé schovají do potrubí, čímž je úplně odstraní z krajiny.
Soukromé společnosti, které sídlí mimo Bosnu a Hercegovinu, u nás sice investují, ironií ale je, že lidé v Bosně z toho vůbec nic nemají. Naše vláda vybere na daních dotace, které dají firmám, které plánují projektovat energetickou infrastrukturu z obnovitelných zdrojů, za což je voda považována. Zahraniční společnosti nám pak zlikvidují řeky a životní prostředí a místní potom musí ještě platit za energii, která se u nás vyrábí. Je to absolutní nesmysl.
Vladimir Topić
Vladimir Topić je environmentalista a aktivista z organizace Centrum pro životní prostředí se sídlem v Banja Luce, který se hlavně věnuje ochraně řek.
Jeho organizaci se daří propojovat místní obyvatele, aktivisty a odborníky, kteří poté společnými silami brání stavbě hydro projektů. Tahle koalice stále roste a v roce 2017 se do ní aktivně zapojovalo až 40 organizací. Jeden z jejich úspěchů je například i přerušení stavby na řece Vrbas, která protéká i Banja Lukou, což je metropole Republiky srbské, jednoho z federálních subjektů Bosny a Hercegoviny.
Místní zaplatí na daních, zaplatí za elektřinu a ještě přijdou o kus přírody, která jim dávala obživu, říká Topić.
Některé komunity kvůli stavbě přijdou o přístup k řece, kterou do té doby využívaly k zemědělství, k rybaření nebo prostě k pití. Některé části Bosny jsou na příjmu z řeky naprosto závislé.
Krom toho, že lidé musí změnit svůj způsob života, vodní elektrárny naprosto zničí tamní faunu. Kvůli stavbě vymírají endemitní druhy, které nežijí nikde jinde. Tyhle elektrárny bývají také vysoko v nepřístupném terénu, takže se musí vykácet část lesa a udělat se tam cesta. Někde to došlo tak daleko, že na 15 kilometrech řeky je hned pět hydro projektů. Taková řeka je nenávratně ztracená.
Do jaké míry je bosenská veřejnost informována o otázkách životního prostředí v zemi? Existují nějaké občanské snahy nebo iniciativy, které se prosadily?
Běžní lidé jsou na straně aktivistů, kteří se snaží chránit řeky. Vědí, že voda je pro ně zdrojem života a potřebují ji na všechno. Neplatí to jen pro pár osamělých komunit na vesnicích, i velká města potřebují čistou vodu z našich řek. Lidé v Bosně a Hercegovině jen tak nekupují vodu, protože jsou zvyklí, že ji mají ve studních nebo kohoutcích. Zatím bych řekl, že lidé jsou s námi, ale vláda, to je úplně něco jiného.
Bosna a Hercegovina je poměrně matoucí státní uskupení. Jedná se o federaci s více dílčími vládami. Existuje ale nějaká právní ochrana přírody a řek na území celého státu?
Bosna a Hercegovina se skládá ze dvou subjektů. Bosna a Hercegovina a Republika srbská. Ty vyjednávají nezávisle na sobě se soukromým sektorem a rozhodují o něm.
Ústřední vláda v tom ale nemá moc a navíc vlády obou entit podporují energetické projekty. Velké přehrady, malé přehrady, hydroelektrárny, které zničí všechno kolem, to jim je úplně jedno. Jde jim jenom o peníze a o přírodu se vůbec nezajímají. To dokazuje i to, že jen minimum oblastí v Bosně a Hercegovině je chráněných jako národní parky.
Ukrajina jako Bosna?
Poté, co ukrajinská armáda získala zpět některé oblasti kontrolované i měsíc ruskou armádou, odkryla se zvěrstva, která páchala. „Cítím zmar z toho, že se tyto věci dějí znovu,“ říká o válce na Ukrajině balkanista František Šístek v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Velký problém je také korupce. Členové vlád jsou často namočení ještě do dalších projektíků a institucí. Nemůžeme ani věřit vládním studiím, podle kterých se o povolení projektů rozhoduje. Jsou jednoduše zfalšované a chybné. Tahle situace je tak špatná, že není ani překvapením, že řidič ministra energetiky je „čirou náhodou“ šéf soukromé firmy, která plánuje začít další projekty.
Máte pocit, že právě i toto propojení s korupcí může z environmentálních témat vytvořit mobilizační prvek, podle kterého by lidé volili? Třeba nějakou ze stran, která akcentuje zelenou a šetrnou energetiku.
Každá se stran má za sebou historii prosazování likvidace řek. Mají to v programech a plánují v tom pokračovat. Ale mám pocit, že díky naší činnosti se situace mění a projekty neprocházejí.
Povedlo se nám třeba spojit aktivisty s obyvateli, které by zasáhl jeden z velkých hydro projektů. Téhle koalici se poté podařilo zastavit plánovanou stavbu na řece Vrbas u města Banja Luka. Ten samý projekt už se málem prosadil před 15 lety, takže už máme dva zářezy na pažbě. Tahle koalice stále roste a v roce 2017 se do ní aktivně zapojovalo až 40 organizací.
Největší úspěch je ale pro nás to, že se nám minulý rok podařilo prosadit snížení dotací pro menší projekty v celé Republice srbské. Na federativní úrovni se pak dokonce malé hydroelektrárny úplně zakázaly.
Úspěchy ale střídají i prohry. Před deseti lety stejná koalice bojovala i za řeku Sana. Ta se ale nepodařila uchránit a rakouská firma tam postavila velkou hydroelektrárnu.
Jaká je podle vás ideální rovnováha mezi hospodářským rozvojem a ochranou životního prostředí v kontextu Bosny a Hercegoviny? Protože Bosna potřebuje energii a potřebuje i příjmy.
Tohle slýchám často. Ve skutečnosti je ale Bosna a Hercegovina jedinou zemí západního Balkánu, která vyváží energii. Máme jí tak už víc než dost. Nejsem hloupí a víme, že zelenější energii potřebujeme, protože se musíme zbavit uhlí. To ale neznamená, že kvůli tomu máme ničit řeky. Jsou tu i jiná řešení.
O dalších problémech, které sužují Bosnu a Hercegovinu:
Bosna je třeba snad jednou zemí, která neumožňuje svým občanům, aby si na domy umístili solární panely. Neexistuje žádný systém, jak je vlastnit. Kdybychom v Bosně využívali jen třetinu solárního potenciálu, měli bychom dostatek energie na pokrytí všech našich potřeb.
Krom toho jsou tu i větrné elektrárny. Víte kolik jich je teď ve celé Bosně? Jen tři. Takže vážně nepotřebujeme více hydroelektráren. Nehledě na to, že produkují pouze dvě procenta veškeré energie. Přesto jejich majitelé vydělávají miliony. To není elektřina, to je prostě byznys.
Jaké další významné problémy v oblasti životního prostředí kromě ničení řek Bosna a Hercegovina v současnosti řeší?
Těžba lithia a dalších surovin, jako je kobalt nebo zinek. Na nich většinou pracují zahraniční firmy. Jsme opravu malá země a nemůžeme si dovolit více dolů. Máme obrovské přírodní bohatství a musíme ho chránit. Pokud to neuděláme, dopadneme jako Kongo, kde zahraniční společnosti vykrádají suroviny a tamním lidem nic nenechávají.
Jeden z těchto těžařských projektů má být v blízkosti pralesa. Přestože se jedná o světový unikát, nemá žádnou právní ochranu. To se také musí změnit. Těžba by ho zásadně narušila. Navíc jsou tam potoky, které využívají lidé v nejbližším městě. Takže v jednom projektu máme problém s lesem, vodou, půdou a pravděpodobně i s ovzduším.
