Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
O rusko-severokorejské spolupráci se v poslední době mluví hlavně v souvislosti s nasazením severokorejských vojáků v ruské Kurské oblasti. Pchjongjang je taky dlouhodobě obviňován z dodávek balistických raket, dělostřeleckých granátů a zbraní ruské vládě, která je využívá v bojích na Ukrajině.
Na železnici v ruské Krasnojarské oblasti ale nyní byly spatřeny i houfnice M1989 Koksan, které používají unikátní ráži nábojů, jež vyrábí jen Severní Korea, píše například americký deník Forbes nebo odborný server The War Zone.
Fotky největšího severokorejského samohybného děla se objevily na sociálních sítích X nebo Telegram.
Severokorejská houfnice M1989 Koksan v ruském Krasnojarsku.
Podle Forbesu existují dvě pravděpodobné možnosti, proč se houfnice objevily na ruském území.
První je, že se severokorejská dělostřelecká jednotka rozmístí na frontovou linii v západním Rusku nebo na Ukrajině. Druhá a pravděpodobnější, že Pchjongjang dodá zbraň, ale obsluhovat ji budou Rusové. Kreml zatím severokorejské vojáky umisťuje do stávajících ruských jednotek.
Ruští dělostřelci by jistě několik sérií severokorejských M1989 uvítali. Jsou podobné největší ruské pásové houfnici 2S7, kterých měli Rusové k roku 2022 ve službě nebo ve skladech asi 300. Desetina z nich byla vyřazena nebo zajata v bitvě. Mnohé z uskladněných exemplářů jsou po desetiletích strávených pod širým nebem neopravitelné.
Samohybné dělo Koksan bylo poprvé nasazeno na konci 70. let. Západní označení zbraně naznačuje, že zpravodajské služby ji poprvé zaznamenaly v roce 1978 ve městě Koksan.
Původní M1978 je založena na upraveném tanku 59 a vybavena 170mm dělem. Verze M1989, která je vidět na fotografii z Krasnojarska, používá stejné dělo, ale je umístěna na modernějším podvozku, který připomíná již zmiňované ruské dělo 2S7 Pion s ráží 203mm. Verze M1989 také disponuje palubním úložným prostorem pro 12 kusů munice.
Zprávy z bojiště
Bojiště zažívá jednu z „nejžhavějších“ fází bojů, jak ukazují data o ztrátách. Přispívá k tomu stav ukrajinské armády, které se nedaří překonat zásadní problémy, líčí polský analytik Konrad Muzyka.
Hlavní výhodou M1978/M1989 je jeho dlouhý dosah, přičemž velké 170mm dělo je schopno vystřelit standardní granát na vzdálenost přibližně 40 kilometrů, nebo raketově asistovaný granát na vzdálenost 60 kilometrů.
Nevýhodou je, že posádka se musí přepravovat odděleně. Houfnice také posádku jakkoli nechrání ve chvíli, kdy je dělo nastaveno a v provozu. Také rychlost palby je podle moderních standardů velmi pomalá, pouhé dvě rány každých pět minut.
Pro Rusko je také problém, že M1989 používá 170mm munici, kterou nemá ve svých vlastních zásobách a která je i na globální úrovni relativně vzácná. Na druhou stranu, Severní Korea má této munice dostatek.
Severokorejská houfnice je velmi dobře známá západním expertům. KLDR zbraň exportovala do Íránu, který ji intenzivně používal v íránsko-irácké válce, přičemž některé kusy pak zachytil a využíval Irák. Invaze do Iráku v roce 2003 poskytla americké armádě možnost prozkoumat některé z těchto zbraní zblízka.
