Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Slavnost svatého Fermína ve španělské Pamploně je známá kvůli nebezpečnému běhání s býky.
Vzrušivému polechtání blízkostí smrti ale na začátku slavnosti předchází tisícihlavé shromáždění na hlavním náměstí - Plaza Consistorial. Protože prostor není největší, je tam doslova hlava na hlavě.
Deniso Bartol, fyzik z École Normale Supérieure v Lyonu, pro The New York Times řekl, že sám by se do shluku lidí bál: „Hustota lidí je taková, že to není jen nepříjemné. Přímo to bolí, cítíte tlak do hrudi.“
Bartol nechtěl zážitek tak citelně sdílet s ostatními, přesto ho událost fascinovala. Několik let dav v Pamploně natáčel a studoval, aby zjistil, co se o něm dá říct z fyzikálního hlediska – zda lze jeho chování popsat matematicky a jak.
Povedlo se mu to možná lépe, než doufal. S výsledky pozorování se dostal do jednoho z nejslavnějších vědeckých časopisů světa.
Devět na metr
Bartolo se svými kolegy v článku publikovaném odborným časopisem Nature uvádí, že jakmile hustota lidí překročí určitou mez, je možné pohyb davu v daném prostoru poměrně dobře matematicky předpovědět.
Výzkumníci ukázali, že husté skupiny vytvářejí pravidelné „víry“, kterých si zřejmě dosud v davech nikdo nevšiml. Nejde sice o příliš pečlivě studovanou otázku, ale minimálně některé starší modely došly k závěru, že davy se pohybují spíše chaoticky, tedy nepředvídatelně.
Studovat cíleně davy vyžaduje vyrazit za nimi do terénu. „Laboratorní“ experimenty si lze těžko představit nejen kvůli logistice a nákladnosti, ale také možnému riziku zranění. Právě proto byl festival San Fermín pro výzkumníky atraktivní – každoročně se zde shromáždí tisíce lidí, jež se na těsném prostoru pohybují předvídatelně a relativně klidně.
Tým umístil několik kamer na balkóny s výhledem na náměstí a záběry posléze analyzoval s pomocí specializovaného softwaru, který umožní sledovat konkrétní body na obrazovce. Bez něj to nebylo ono. „Když se na video podíváte sám, pohyb se zdá být nepravidelný, chaotický,“ řekl Bartolo novinářům.
Ovšem při analýze to tak už nebylo. Když se prostor ráno začal plnit a hustota davu dosáhla asi čtyř lidí na čtvereční metr, začaly se v něm vytvářet pravidelné a opakující se vzorce: rotující víry, jež se navzájem ovlivňovaly. Stovky či dokonce tisíce lidí se pohybovaly po velmi podobné dráze a podobnou rychlostí.
Perioda vírů se zrychlila a dosáhla 18 sekund, když byla hustota na náměstí maximální, tedy přibližně devět lidí na čtvereční metr. Pohyb je natolik pomalý, že účastníci si pravděpodobně neuvědomují, že se pohybují víceméně v kruzích, uvádějí autoři. Načasování však bylo tak spolehlivé, že dle Bartoleho je možné si dle pohybu davu „seřizovat hodinky“.
Výsledek zaskočil i samotný tým. „Ptal jsem se sám sebe, o co jde. Proč 18 sekund?“ nastínil pro Nature jeden ze spoluautorů François Gu, také z lyonské École Normale Supérieure. Výsledek počítačové analýzy videozáznamů byl tak nečekaný, že Gu údajně strávil více než měsíc kontrolou a prověrkou použitých analytických metod.
Uvědomil si při tom, že pohyb vidí na vlastní oči, když si záznam pustí dostatečně rychle. Při běžné rychlosti přehrávání je pohyb příliš pomalý a náš mozek ho nezaznamená.
Autorům se ale nakonec v článku podařilo vytvořit popis a matematické vysvětlení, jež dobře odpovídá jejich pozorováním. Dav přitom nepovažují autoři za skupinu složenou z jednotlivců, ale tzv. kontinuum – tedy v podstatě za jednolitou hmotu, jejíž jednotlivé částečky nejsou důležité. V podstatě by se dalo říct, že k němu přistupovali jako ke kapalině.
Varovný signál?
I když se výzkumu autoři nevěnovali s jasným praktickým záměrem, možná by se mohl nějaký najít. Příklady, kdy na velkých shromážděních dojde k nebezpečným tlačenicím, někdy s desítkami mrtvých (jako letos v lednu v Indii), nejsou úplně vzácné. Objev by snad mohl pořadatelům v některých případech takovým případům předejít.
Velmi podobné vzory pohybu davu nalezli autoři při analýze videí z tragédie na Love Parade v německém Duisburgu v roce 2010, při níž zemřelo 21 lidí. Neštěstí se odehrálo v okamžiku, kdy se několik desítek tisíc lidí snažilo dostat do areálu bývalého nákladového nádraží, kde se hudební akce konala. Na místo však vedla pouze jedna přístupová cesta, na kterou bylo možné se dostat jen dvěma podzemními tunely. Vznikla tlačenice a v davu vypukla panika.
Bartolo s kolegy nyní navrhují ke zvážení možnost sledovat výskyt podobných „vířivých pohybů“ na rizikových místech či během velkých společenských událostí (tedy s pomocí nějakého speciálního softwaru). Pokud se v davu objeví, může to posloužit jako jakési „včasné varování“ před vznikem nebezpečné tlačenice s rizikem zranění nebo úmrtí. Když se podobné riziko včas objeví, mohou pořadatelé podniknout nějaké protiopatření.
Ale k tomu je nejspíše ještě daleko. V praxi by mohlo být poměrně těžké pořídit tak kvalitní záběry, aby se na nich podobné pohyby daly včas poznat.
