Když sanitky, tak pořádné. „Lanďáky“ z Česka dorazily na Ukrajinu

/Od zvláštního zpravodaje na Ukrajině/

Vlakové nádraží v polské Přemyšli. Půl osmé ráno. Tady je sraz. Devítičlenný tým organizace Paměti národa dorazil vlakem. Opancéřované sanitky Land Rover naplněné zdravotnickým materiálem na podvalu kamionu nikoliv.

Na jeden kamion byly sanitky těžké, takže z Prahy nakonec musely vyjet kamiony dva. A ještě smůla po cestě. „Ve čtyři ráno volal řidič, že mu někde v Polsku praskly dvě pneumatiky. Přijela asistenční služba, ale přivezla blbé pneumatiky, takže museli přijet znova,“ popisuje s tak trochu trpkým úsměvem technik Jan Siekel.

Pět hodin čekání, ale kamiony nakonec dorazí. „Hlavní je, že lanďáky jsou v pohodě,“ míní hlavní koordinátor sbírky Paměti národa, z níž jsou sanitky financované, Martin Ocknecht. „Vše zlé jsme si snad vybrali už v Polsku. Na Ukrajině už bude snad všechno v pohodě,“ doufá.

S nápadem na pořízení sanitek přišli Ukrajinci sami. „Požádali nás o to, protože sanitky jsou dost nedostatkové a žádané zboží. Zvlášť na frontě. Zachraňují životy a jejich životnost je omezená,“ vysvětluje Mikuláš Kroupa, zakladatel neziskové organizace Post Bellum, která sbírku Paměť národa dva dny před invazí ruských vojsk na Ukrajinu vyhlásila. Sbírka byla nevídaně úspěšná – shromáždila přes půl miliardy korun od asi 50 tisíc lidí.

„Když sanitky, tak pořádné. Musí to být lanďáky. Land Rovery Defendery stodesítky.“ řekli si v týmu Paměti národa. Funkční, bezpečné, jednoduché a musí vydržet i v těch nejtěžších podmínkách. Obrátili se tedy na autoservis, který se na džípy specializuje a který už pro ně dával do kupy požární vůz do ukrajinského města Chmelnyckyj.

„Ptali se, jestli to vůbec jde, jestli to zvládneme udělat a v jakém čase,“ popsal mi před odjezdem v autodílně na okraji Prahy majitel autoservisu Svatoslav Páv. Říká si Sláva. „Vzali jsme to jako výzvu a řekli, že jo. Kluci nám dali šibeniční termín: najít, opravit, upravit a připravit čtyři auta za šest týdnů. Takže jsme ihned sedli k počítačům a začala pořádná makačka,“ říká Svatoslav Páv.

Lánďáky sehnali v Nizozemsku, v Belgii a dva v Čechách. „Jsou spolehlivé, není na tom moc elektroniky, jen mechanické věci. Opravit ho dokáže každý. Do války ideální,“ poklepává na kapotu majitel autoservisu Páv.

Začali kontrolou brzd, motorů, filtrů, čerpadel. Potom vyřezali pláty šestkového plechu, jímž lanďáky opancéřovali. „Záplaty jsou po celém autě. I ze spodu. Když se na něco najede, aby to chránilo chladiče, diferenciál a hlavně aby jim to neurvalo nohy,“ ukazuje Sláva spodek aut. „Plech je kostičkovaný a skosený, takže se po něm střela nebo šrapnel sveze pryč,“ dodává.

V kostře dveří je třináct vrstev kevlaru, na oknech speciální fólie, aby zabránila vysypání skla. Prý se jen vyboulí. Uvnitř je měnič na 220 voltů napájený samostatnou baterkou. Osvětlení může být bílé nebo červené (má delší vlnovou délku, spotřebuje méně energie a nešíří se daleko).

Na palubní desce a kufru jsou červená tlačítka. „Kdyby se cokoliv stalo, stačí zmáčknout a celé auto včetně světel, brzdovek a všeho zdechne,“ popisuje Sláva Páv. Na střechu mechanici navařili zahrádku a po obvodu rozmístili silné halogeny. V noci osvítí okolí a zdravotníci mohou ošetřovat raněné i kolem auta.

„Není to standardní přestavba. Musí se tu spousta věcí vymýšlet, vytvářet. Máme 3D tiskárnu, takže jsme si tiskli vlastní konektory, průchodky. To normálně v krámu nekoupíš,“ popisuje Sláva práci na speciální zakázce.

Ještě to nemají přesně spočítané, ale každá sanitka vyjde zhruba na milion korun včetně pořízení vozu.

„Jsme totálně vyřízení, nestíháme, ale až bude všechno fungovat a odevzdáme to, tak to bude radost. Na dva tři dny se s kluky zašijeme někam na hory a pořádně to zapijeme,“ utírá si Sláva špinavé ruce do hadru.

Lanďáky dorazí na nákladové nádraží v polské Přemyšli s pětihodinovým skluzem. Poslední technické kontroly a dobrovolníci z Paměti národa sedají za volant. Sanitky odvezou do Kyjeva a na východ Ukrajiny. Osazenstvo je pestré: doktor Honza, režisérka Amálie, herec Šimon, influencer Mikuláš, ekonomka Natálie, stavař Cyril, pojistný matematik Jonáš a Mikuláš s Martinem z Post Bella. Vesměs všichni od vypuknutí války na Ukrajině poprvé.

Na polsko-ukrajinskou hranici je to zhruba kilometr a tam přicházejí další problémy. Polským celníkům se nelíbí papíry k autům. Mate je, že auta pocházejí z Nizozemska, Belgie a České republiky, jedno má registraci v Maďarsku a další v Německu. Hodiny prohlížejí a ověřují dokumenty, kontrolují vozy a nechce se jim je pustit dál.

„Každé auto má velkou složku dokumentů, je na nich hodně technických změn, každá musí mít nějaké povolení. Jenže narazili jsme na celníky, kteří jsou více než úředně pečliví, našli tam pár banálních chyb, takže probírají auto do posledního šroubku,“ vysvětluje Mikuláš Kroupa, proč se zasekli na hranicích a nikam se nejede.

Následují desítky telefonátů různým prominentům, přemlouvání, vysvětlování a omlouvání, až se kolem jedenácté hodiny večer otevře brána. Sanitky mohou projet na Ukrajinu. O dvě hodiny později, i během takzvané komandantské hodiny, kdy se nesmí civilisté pohybovat venku, dorazí konvoj do Lvova.

Tým čeká jen pár hodin spánku. V šest ráno přijdou montéři a vymění dočasné pneumatiky za speciální terénní. A ještě jedna návštěva se ráno zastaví, třiatřicetiletý Vladymyr. Před válkou pracoval jako IT developer, designoval různé aplikace, teď slouží u speciální vojenské jednotky, která pracuje s drony. A jeden dron od Paměti národa dostává.

„Tento je jeden z nejlepších, Mavic 3 s nočním viděním. Za pár dní poputuje na frontu, kde udělá spoustu dobré práce,“ pohladí Vladymyr krabici. Momentálně je s manželkou a sedmiletým synem doma ve Lvově. Po čtyřech měsících na frontové linii má tzv. rotaci doma, která potrvá měsíc až dva.

Cesta Lvov–Kyjev trvá sanitkám jedoucím v koloně zhruba osm hodin. Krátká zastávka v centru metropole na Majdanu nezávislosti, fotografie, rozhovory s médii a odjezd do ústředí speciální policejní jednotky rychlého nasazení KORD. Jednu ze sanitek si přebírá velitel Mykola Putii.

„Nesmírně si toho vážíme. Chlapi na frontě vozidla na odvoz raněných velmi potřebují. Tato vypadá skvěle. Až se dodělají papíry, sanitka bude za pár dní sloužit u Bachmutu a okolí,“ říká velitel jednotky, jejíž muži sehráli významnou roli v prvních dnech invaze v bitvě o mezinárodní letiště Hostomel u Kyjeva.

U přejímky je i český velvyslanec na Ukrajině Radek Matula.

„Každá taková pomoc je strašně důležitá. Je to také morální povzbuzení, protože Ukrajinci cítí, že v té válce nejsou sami. Konkrétně českou pomoc tu silně vnímá nejen politické vedení, ale i běžní občané. Setkávám se s tím dennodenně,“ říká velvyslanec Radek Matula.

Ač působí Kyjev běžným dojmem, kolem půlnoci se venku rozezní sirény, v hotelu alarmy, mnohým začnou řvát aplikace v mobilu. Raketový útok. Všichni z týmu Paměti národa se jdou schovat do krytu.

„Podle předběžného hodnocení nepřítel použil palnou munici z dronu Šahíd. Útok byl veden ve dvou vlnách. První ve výšce 100 metrů rychlostí 98 km/h, druhý ve výšce 400 metrů rychlostí 76 km/h. Protivzdušná obrana útok eliminovala,“ komunikuje armáda.

Po hodině si jdou všichni opět lehnout.