Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Šestadvacetiletý Kaan chodí s přáteli z univerzity každý den protestovat proti uvěznění tureckého opozičního vůdce Ekrema Imamoğlua.
Student filmové vědy, který už v oboru i pracuje, vnímá nespravedlnost a mluví o policejním násilí.
„Hledáme i jiné způsoby protestů, nechceme jen střety s policií, kdy po nich lidé něco házejí,“ říká a jako příklad uvádí nedělní demonstraci, když před ozbrojenými policisty s obušky tančil muž tradiční tanec dervišů.
Kaan připomíná i naštvání lidí, kteří už zažili podobné policejní násilí při protestech proti zbourání parku Gezi.
I tehdy čelil režim současného prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana podobnému odporu jako v těchto dnech.
Jak probíhal dnešní protest? Co se během něj přihodilo?
Demonstrace stále pokračuje. Sleduji, co se děje (rozhovor probíhal v pondělí kolem 22. hodiny tureckého času, pozn. red.). V tuto chvíli jsou lidé na Galatském mostě, který na protest obsadili, a právě tam zasahuje policie. Velký mítink pak probíhá v Saraçane, což je hlavní místo, kde se teď lidé scházejí. Já a moji přátelé jsme tam byli od prvního dne.
Je to trochu složité, lidé tam přicházejí z různých důvodů, ale i když jsou z jiných prostředí, vrstev a mají různé politické názory, scházejí se tam. Hlavním pojítkem je zatčení Ekrema Imamoğlua. Takovéto protesty jsme neviděli už dlouho, dá se říci od protestů proti zbourání parku Gezi.
Lidé nevědí, co se stane, nemají ani žádný plán, ale pokračují v protestech a chtějí, aby byl jejich hlas slyšet. Sdílejí mezi sebou informace, což je důležité, protože se všude objevuje spousta lží a dezinformací.
Setkal jste se s násilím ze strany policie, případně s použitím slzného plynu?
Já sám jsem policií napaden nebyl, ale hodně mých přátel policie zmlátila. Slzný plyn používají opravdu masivně, zvláště v neděli na Saraçhane měli lidi popálené celé obličeje.
Jaké máte plány na úterý? Budete pokračovat v protestech každý den?
Protože jsem student, půjdu s kamarády na univerzitu a budeme bojkotovat výuku. Tím začneme. Dnes jsme absolvovali pochod ze čtvrti Beşiktaş do Galaty, tam se lidé rozešli, někteří zamířili na Saraçhane, někteří ne. Co se bude dělat, se rozhodne každý den ráno, nakonec se ale obvykle končí na Saraçhane.
Jak složité je teď protesty organizovat? Četl jsem, že vláda omezila používání sociálních sítí.
Většinu času používají VPN, kvůli čemuž jde internet pomalu. Vytvářejí se také skupiny na platformách WhatsApp a Telegram, většinu z nich tvoří univerzitní studenti. Neustále se snaží kontrolovat pravost informací, mají strach z infiltrace policejních agentů do davu.
Byl jste před začátkem protestů stoupencem nebo voličem Imamoğluovy Republikánské lidové strany?
Je opravdu těžké najít politickou stranu nebo lídra, kterého můžeme podporovat. Důvod, proč chodíme na tyto protesty, je prostě ten, že jde o hlavního vůdce opozice. Nezáleží na tom, jestli je z CHP nebo jiné strany. Ve výsledku se stoupenci CHP dají dohromady s těmi nevyhraněnými.
Znáte někoho, kdo by chodil na protesty a zároveň volil Erdoğanovu Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP)?
Společnost je tak polarizovaná, že my ani neznáme lidi, kteří by pro AKP hlasovali. Mluví se o tom, že takoví lidé na protestech také jsou, já osobně je ale neznám.
Věříte, že současné protesty mohou vést ke změně režimu, případně k propuštění Ekrema Imamoğlua?
Samozřejmě bych si změnu přál. Součástí protestů je ale i ekonomický bojkot ze strany studentů, kteří se dali dohromady.
Myslíme si, že se děje nespravedlnost a když nebudeme protestovat tentokrát, v budoucnosti už třeba tuto možnost mít nebudeme. V tom panuje shoda. Spousta lidí je hodně naštvaná už od protestů v parku Gezi, z nichž si mnozí nesou fyzické a psychické následky tehdejšího policejního násilí.
