Článek
„Agresivních vyjádření na adresu naší země se dopouštějí i vysocí představitelé předních zemí NATO, a proto přikazuji ministru obrany a náčelníkovi generálního štábu, aby uvedli síly odstrašování ruské armády do zvláštního režimu bojové pohotovosti,“ sdělil Putin podle agentury TASS během nedělní porady v Kremlu.
Celý svět po slovech ruského prezidenta zpozorněl a začaly se šířit obavy o to, co se může dít dál. Přiblížit, jak se situace s ruskými jadernými zbraněmi vlastně má, se Seznam Zprávy pokusily v rozhovoru s výzkumným pracovníkem a pedagogem Institutu politologických studií FSV UK Michalem Smetanou.
„Pokud by se Rusko rozhodlo jaderné zbraně použít v zásadním rozsahu, budou schopni je použít efektivně a nemůžeme mluvit o tom, že proti tomu existuje nějaká účinná obrana,“ upozornil odborník.
Putinovo nejnovější rozhodnutí přichází během války na Ukrajině, kterou na jeho rozkaz ve čtvrtek zahájily ruské ozbrojené síly.
Co vlastně znamená, když se řekne, že ruské jaderné síly budou uvedeny do vysokého stupně bojové pohotovosti?
Jakkoliv to je samozřejmě důvod pro znepokojení, není to důvod pro paniku. Jaderný charakter téhle krize je zde svým způsobem od začátku a je třeba říci, že Rusko, stejně jako Spojené státy, permanentně disponuje částí svého jaderného arzenálu v bojové pohotovosti, která umožňuje použít jaderné zbraně ve velmi krátkém čase.
Po té operační stránce tam mohou být nějaké menší změny. Dá se například předpokládat, že se na moře vypustí více jaderných ponorek, než je standardní počet. Do vyšší pohotovosti se mohou dostat i strategické bombardéry. Je to ale především signalizační záležitost než dramatická operační změna. Zvlášť balistické rakety jsou z větší části ve vysoké bojové pohotovosti opravdu pořád.
Signalizačně je to samozřejmě zpráva směrem k Západu, směrem k NATO, směrem ke Spojeným státům, která říká, že pokud by konflikt eskaloval, Rusko nebude váhat s možností eskalovat ho ještě výš. V podstatě to ukazuje vůli k takovému kroku opravdu přistoupit.
Zároveň je to i určitá zpráva k jednáním, která nyní budou probíhat. Rusko dává najevo, že kdyby mělo v budoucnu dojít ať už k politické porážce, nebo k přímému vojenskému střetu s vojsky NATO, je to jedna z variant, která je z ruské strany na stole. To mu pak dává i určitou vyjednávací pozici.
Jak vypadají ruské jaderné síly?
Rusko má společně se Spojenými státy zdaleka největší jaderný arzenál na světě, a to oproti všem dalším zemím dost výrazně. Ten arzenál je také v mnoha ohledech podobný. Je tam jiný mix nosičů, které se používají pro dopravování jaderných zbraní na cíl, ale v zásadě je to v kvantitativních měřítcích vybavení srovnatelné.
Stejně jako Spojené státy má i Rusko hlavní strategickou kombinaci založenou na třech typech systémů. Jedním jsou mezikontinentální balistické střely odpalované ze země, dále strategické bombardéry, které mohou nést jaderné zbraně, a třetí jsou strategické rakety rozmístěné na jaderných ponorkách, které mohou být odpalovány z moře.
Do toho má Rusko výrazně více takzvaných nestrategických systémů, které mají kratší dolet. Ty jsou také jaderné, ale standardně nejsou ve stavu bojové pohotovosti. Jsou uskladněny v centrálním skladu a nejsou připraveny k rychlému použití.
Čili Rusko si je se Spojenými státy na poli jaderných sil rovno?
V zásadě ano. Obě dvě strany jsou v nějakých aspektech svého arzenálu silnější, ale v zásadě jsou na tom po kvantitativní stránce srovnatelně. Vychází to i z toho, že od 70. let spolu Spojené státy a tehdy ještě Sovětský svaz vedly hovory o kontrole zbrojení. Ty pak vedly k několika zásadním kontrolně-zbrojním smlouvám, které arzenály obou zemí omezily.
Několik těch důležitých smluv, jako je smlouva INF (Smlouva o likvidaci raket středního a krátkého doletu, pozn. red.), bylo vypovězeno. Poslední INF dokonce Trumpovou administrativou, takže to není zas tak dávno. V tuto chvíli je ale stále platná smlouva New START, která přinejmenším ty strategické systémy, které jsou připraveny k rychlému použití, stále omezuje. A obě dvě strany ji stále dodržují.
Co by se mohlo stát, kdyby Rusko chtělo své zbraně opravdu použít?
Je strašně důležité říct, že my vlastně v tuhle chvíli z pochopitelných důvodů nemáme moc precedentů a nevíme, jakým způsobem by Rusko své zbraně chtělo strategicky použít.
Minimálně od roku 2014 se v západní expertní komunitě a v rámci NATO často diskutovala varianta, podle které by Rusko mohlo zvolit limitovaný jaderný útok v podobě omezeného použití pouze jedné nebo několika málo jaderných zbraní. K tomu by mohlo dojít v momentě, kdy by se dostalo do přímého vojenského střetu s NATO a Putin by věřil, že v konfliktu nezvítězí. Tím by konflikt eskaloval na další úroveň s očekáváním, že NATO nebude ochotno v eskalaci pokračovat dále, zasedne s Ruskem k jednacímu stolu, a Kreml tak odvrátí porážku.
Je ale nutné říct, že tohle není součástí oficiální ruské doktríny. To, že takové uvažování existuje, odmítalo mnoho ruských i západních expertů. Je to každopádně myšlenka, která mezi západními odborníky i některými představiteli NATO stále existuje a výrazně ovlivnila například poslední formulace americké jaderné doktríny.
Jsou pak samozřejmě i divočejší představy o masivnějších jaderných úderech, ale tam by eskalace nutně vedla k otevřené vzájemné jaderné válce, která by byla zničující i pro Rusko.
Může chod věcí odstartovat sám Vladimir Putin?
To úplně jistě nevíme. Na americké straně je celý proces poměrně dobře zmapován a dlouhodobě se mluvilo o tom, že v Rusku je lehce více rozptýlen než u Spojených států, kde pravomoc rozhodnout o nasazení jaderných zbraní leží v rukou prezidenta a brzd, za které jde zatáhnout, tam příliš není. Podle ruské ústavy rozhoduje o použití jaderných zbraní ruský prezident, v rámci daného procesu ale použití schvalují i ministr obrany a šéf ruského generálního štábu.
Myslím, že minimálně v této fázi musí NATO předpokládat, že pokud by se Putin rozhodl použít jaderné zbraně, stopka tam nutně být nemusí. Ano, samozřejmě se mohou vzbouřit například generálové, ale není úplně dobré na něco takového spoléhat.
Jak Spojené státy, tak Rusko mají celý proces nastavený tak, že rozhodnutí použít jaderné zbraně je možné udělat v řádu minut. Je to kvůli tomu, že pokud by se jedna z velmocí rozhodla preventivně zaútočit na druhou, ta druhá musí být připravena ještě v tu chvíli, kdy jsou v střely letu, velmi rychle zareagovat a provést odvetný úder.
Dá se proti jaderným zbraním nějak bránit?
Účinná obrana v zásadě neexistuje. Samozřejmě víme, že Spojené státy od roku 2002, kdy se rozhodly vypovědět americko-ruskou smlouvu o omezování protiraketové obrany, budují strategickou protiraketovou obranu. Ta ale není navržena proti tak velkým arzenálům, jako je ten ruský. Navržena je spíše proti nějakému velmi omezenému útoku ze strany například Severní Koreje.
V tuto chvíli mají Spojené státy jednu část této protiraketové obrany i v Evropě, jde o takzvané systémy Aegis. Nic z toho ale není schopné zastavit větší úder Ruska. To navíc od roku 2002 dělá všechno proto, aby jeho systémy byly proti dané protiraketové obraně imunní.
Samotná americká protiraketová obrana navíc není moc funkční. Všechny testy, které Spojené státy prováděly, i za nejlepší podmínek nevycházely úplně dobře. Schopnost zachytit střelu byla u řady testů zhruba kolem 50 procent. To není něco, na co by si člověk rád vsadil. A to se bavíme o testech v ideálních podmínkách, v reálu by ta schopnost byla ještě nižší.
Rusko už má v řadě svých strategických systémů také schopnost se protiraketové obraně vyhýbat. Mají nové hypersonické zbraně nebo jaderné zbraně rozmístěné na mezikontinentálních balistických střelách, které jsou schopné určité manévrovatelnosti. S tím umí protiraketová obrana, stejně jako s návnadami, velmi špatně pracovat.
Je to tedy něco, na co se rozhodně nedá spoléhat, a pokud by se Rusko rozhodlo jaderné zbraně použít, budou schopni je použít efektivně a nemůžeme mluvit o tom, že proti tomu reálně existuje nějaká obrana.
