Kdybyste nás přijali do EU, neviděl by Putin slabost, říká turecký diplomat

„Turecko se mohlo chopit role zprostředkovatele jednání mezi Ruskem a Ukrajinou díky dobrým vztahům s oběma zeměmi, které si udržuje i po invazi,“ řekl Seznam Zprávám turecký diplomat Faruk Kaymakci. Kdyby Turecko bylo už 10 nebo 15 let členem Evropské unie, bylo by podle něj pro Putina těžší zahájit útok na Ukrajinu.

Kaymakci je i přes eskalaci války přesvědčen, že jednání může skončit mírovou dohodou. Turecko podle něj také v současné situaci vidí příležitost pro revitalizaci vztahů s EU.

Co je hlavním důvodem, proč se Turecko stalo hostitelem rozhovorů mezi Ruskem a Ukrajinou?

S Ruskem máme důležité vztahy, společně jsme se potýkali s krizí v Sýrii i Libyi. Kromě toho je pro nás Rusko významným ekonomickým partnerem, vzájemný obchod má teď objem kolem 40 miliard dolarů a do Turecka cestují miliony ruských turistů každý rok. Hezkým způsobem se nám také daří spolupracovat v Černém moři.

Velmi dobré vztahy ale máme i s Ukrajinou. To opět platí o obchodu i turismu, z Ukrajiny importujeme například obilniny a potravinářský olej, nedávno jsme s Ukrajinou také podepsali dohodu o volném obchodu, takže s ní máme opravdu dobré vztahy.

Změnilo se pro vás vůbec po invazi něco ve vztazích s Ruskem?

Turecko nemůže schvalovat invazi suverénního státu, kterým Ukrajina je. To je důvod, proč jsme invazi odsoudili. Stejně tak jsme podle článku devět konvence z Montreux v podstatě nepovolili vstup vojenských plavidel do Černého moře úžinami.

Obecně bych ale řekl, že naše vztahy s oběma zeměmi jsou dobré i po ruské invazi, oba státy věří Turecku a jeho úloze jakožto hostitele rozhovorů.

Děláme vše, co můžeme, abychom přiblížili postoje obou zemí a dovedli je k vyhlášení příměří a doufejme i k mírové dohodě. Jen díky důvěře obou států se mohlo uskutečnit setkání ministrů zahraničí, kteří se poslední dva roky nebyli schopní na sjednání schůzky domluvit. V Istanbulu došlo také k technickému jednání a můžu říct, že to přineslo významný pokrok ve vyjednávání v klíčových bodech.

Teď očekáváme, že shodu na těchto bodech potvrdí i ministři zahraničí a doufejme, že i prezidenti. A pak by mohla začít vyjednávání o statusu Krymu a Donbasu.

Před několika dny ukrajinská strana avizovala, že jednání pokročila dost na to, aby se setkali i prezidenti. Pokud by se setkali, mělo by se to odehrát opět v Turecku. Jak je takové setkání podle vás pravděpodobné?

Prezident Erdogan mluvil s oběma hlavami států po telefonu opakovaně, my jsme jim asistenci při zařizování jednání nabídli a projevili jsme ochotu schůzku hostit. Je to jeden z možných scénářů. Důležité je ale dostatečně přiblížit jejich pozice. Na tom, kde se potkají, až tak nezáleží, ale myslím si, že už teď pro mír v Evropě Turecko dělá hodně. Mírotvůrcem v Evropě by přitom měla být hlavně EU, ale v tuto chvíli je Turecko v tomto směru v Evropě nejaktivnější zemí.

Myslíte si, že by vaše současná situace mohla vést ke zlepšení vztahů Turecka s EU?

Ano. Do popředí se nám teď dostává několik velmi důležitých elementů. My jsme s vypuknutím války pochopili roli Turecka v zajištění míru a stability v Evropě, ale nejen to, týká se to i celkové bezpečnosti a obrany.

Myslím si, že kdyby se Turecko stalo členem EU už před 10 nebo 15 lety, bylo by pro Rusko těžší vůbec zahájit takový útok na Ukrajinu. Jedním z důvodů, proč Putin zaútočil, je totiž slabost EU a rozdělení NATO a transatlantické rodiny.

Kromě toho je to navíc i marginalizace a izolace Turecka ze strany Evropské unie, která svým odtažitým přijímacím procesem vytvořila v Evropě vakuum. K tomu ostatně přispěl i brexit a Evropa tak zkrátka neukázala, že by byla silná. To je podle mě jeden z důležitých důvodů, proč Putin s takovou lehkostí zahájil tuto agresi. Role Turecka v bezpečnosti a obraně Evropy je teď tedy podle mě mnohem jasnější, než byla dřív, řekněme ještě před pár měsíci.

Jaké jsou ty další důležité elementy?

Druhým důležitým problémem je energetická bezpečnost. My máme jižní plynový koridor, který je jedním ze čtyř hlavních zdrojů energetických zásob pro Evropu. Tento koridor by se dal posílit o větší množství plynu ze střední Asie nebo východního Středomoří.

Kvůli postoji Řecka se východní Středomoří sice stalo oblastí pnutí, to se ale v poslední době uklidňuje a nyní máme dobrou příležitost začít pracovat na energetické bezpečnosti. Možná bychom mohli mít plyn z Izraele, Egypta, Jordánska, Libanonu či Kypru a spojit ho s jižním koridorem, který už tady je a který částečně financuje EU.

Třetí dimenzí je migrace. Turecko nyní hostí přes 4,2 milionu lidí, z nichž asi 3,7 milionu tvoří Syřané, teď se do Evropy rozuteklo dalších 4,1 milionu Ukrajinců, což podle mě dělá Evropu z hlediska řešení migrace ještě křehčí. Toto je další oblast, kde by Turecko a EU měly blízce spolupracovat. Další oblastí je dodavatelský řetězec, protože ten je teď kvůli válce a ještě i kvůli pandemii do značné míry oslabený.

Turecký prezident minulý týden přivítal izraelskou hlavu státu a bavili se právě o energetice. Je tohle součástí turecké silnější snahy zbavit se závislosti na Rusku?

Bývali jsme na ruském plynu závislí až ze 60 %, teď už jsme ale na úrovni 40 % a vedeme politiku diverzifikace našich energetických zdrojů. Dobře se nám to daří s ropou, které bereme z Ruska jen 10 %. Tohle je tedy naše strategie.

K tomu, abychom diverzifikovali evropské energetické zdroje, bude potřeba víc plynu ze střední Asie a Ázerbájdžánu, musíme přemýšlet i nad Íránem, velký potenciál má samozřejmě i Irák, zejména jeho jižní část okolo Basry.

Kromě toho by ale mohlo být jednoduché i čerpání zdrojů z východního Středomoří, které by se daly napojit na jižní plynový koridor. To by se mohlo týkat právě zmiňovaného Izraele, Egypta a ostrova Kypru a tohle by nemuselo být přínosné jen pro Turecko, ale i pro zbytek Evropy.

Jak by podle vás ta spolupráce s EU měla vypadat, co od ní Turecko očekává?

Myslím si, že bychom měli revitalizovat vztahy. My už víme, že umíme spolupracovat, ukázalo se to třeba v roce 1999, když Turecko a Řecko postihlo silné zemětřesení. Ukázalo se to i na summitu v Helsinkách, kde se Turecko oficiálně stalo kandidátskou zemí.

Vztahy se pak následně posílily v roce 2016 při migrační krizi, kdy jsme dosáhli dohody z 18. března. Ta ale nebyla jen o migraci. Zahrnuje i revitalizaci procesu přijetí do EU, zprostředkování jednání vysokých představitelů o energetice, ekonomice, liberalizaci vízového systému, v čemž jsme i následně dosáhli nějakého pokroku, ale také na spolupráci v boji proti terorismu.

Tohle je všechno důležité a já věřím, že po této krizi nastane skvělá příležitost revitalizovat vztahy. Pro nás je samozřejmě klíčem přijetí do EU, naším záměrem je být plnohodnotným členem, který do EU bude přispívat a zároveň těžit z benefitů členství.

Turecko je členem NATO, přesto z nedávného průzkumu tamního veřejného mínění vyšlo, že 48 % lidí dává invazi za vinu právě NATO a USA a jen necelých 34 % z ní viní Rusko. Jak si to vysvětlujete?

S výsledky průzkumů bych byl velmi opatrný, vždycky záleží na tom, jak otázku položíte. Zároveň ale platí to, co už jsem vám řekl. Jedním z důvodů, proč Rusko, nebo Putin, začalo tuto agresi tak snadno, je selhání NATO a EU a praskliny v transatlantických vztazích. To povzbudilo Putina, aby začal invazi. A to samé platí o marginalizaci Turecka při přijímacím procesu do EU. Turecká vláda ale ruskou invazi odsuzuje, a nesouhlasí s ní ani turecká veřejnost.

Turecký ministr zahraničí řekl, že v zemi jsou vítáni všichni Rusové, kteří tam vstoupí legálně. Co tohle znamená, mohlo by se to týkat i oligarchů, kteří jsou na sankčních seznamech jiných zemí?

My samozřejmě budeme následovat sankce OSN, plně jsme podpořili i rozhodnutí NATO a jednáme v souladu s pravidly těchto organizací. Turecko má ale v tomto zvláštní postavení, protože se snaží pomáhat s mírovým jednáním mezi Ruskem a Ukrajinou.

Další věc je, že sankce, které uvalily státy EU, s Tureckem nikdo nekonzultoval. Turecko kvůli tomu bude jednou z nejpostiženějších zemí touto krizí, nemůžeme zavést všechny sankce všech stran, podporujeme sankce OSN a NATO, ale každá země má svůj vlastní způsob, jak se s tímto problémem vypořádat.

V Rusku máme ne méně než 40 tisíc našich občanů, takže my doufáme, že bude co nejdřív dosaženo příměří a míru a další sankce nebudou nutné. Krize, která by si je vyžádala by totiž neměla vítěze.

A proč ministr zahraničí říká, že jsou u nás Rusové vítáni? Samozřejmě, že jsou. Každý rok k nám přicestuje 7,5 milionu turistů z Ruska, ale zároveň i 2,5 milionu Ukrajinců, všichni jsou vítáni. Turecko ale nedovolí vyhýbání se sankcím, nemáme zájem ve vytváření podmínek, které by Rusku umožnily se sankcím vyhnout.

Jedním z velkých symbolů války na Ukrajině se hned od začátku staly turecké drony Bayraktar. Jak to vnímáte, že se na turecký vynález soustředila taková pozornost celého světa?

Turecký obranný průmysl udělal v poslední době velký pokrok, drony Bayraktar a další vojenské vybavení jsou na velmi vysoké úrovni. Některé země včetně Ukrajiny nebo třeba Polska si je zakoupily a já si myslím, že jsou efektivní a schopné dosáhnout určených cílů.

Dovedete si představit, že by Turecko Ukrajině poslalo nějaké další kusy? Ukrajina o to opakovaně žádala.

Ukrajinu a naše spojence už podporujeme nějaký čas. My jsme rádi za vojenskou spolupráci, ale zároveň musíme být ostražití kvůli naší roli v mírových jednáních mezi Ukrajinou a Ruskem.

Spekulovalo se i o tom, že by Turecko mohlo poslat ruské systémy protivzdušné obrany S-400, to by Rusko pravděpodobně hodně rozzuřilo, takže je to hádám vyloučené?

Ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoglu to řekl jasně, myslím si, že tohle je vyloučené. Turecko má s Ruskem určitou formu spolupráce a my jsme země, která respektuje podepsané dohody.

S rostoucí intenzitou války se mír zdá stále vzdálenější, jak to podle vás dopadne, zachováváte si optimismus?

Jako diplomat jsem v tomto ohledu vždy optimistický. Má země dělá všechno, co může, aby přispěla k míru v Evropě a jak už jsem říkal, k jistému pokroku už došlo.