Kdo teď skutečně vyhrává na Ukrajině? Válka je chaos, ale signály máme

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Válka na Ukrajině trvá už téměř tři roky a zjevně vstupuje do nové, zatím naprosto nevyzpytatelné fáze. V jakém stavu jsou tedy obě přímé strany konfliktu? Která je blíže vítězství?

Na jednoduchou otázku neexistuje jednoduchá odpověď. Nejde jen o to, že nikdo nemáme dostatek objektivních informací, válka je také prostě složitá. Skládá se z mnoha různých úrovní a částí, které spolu někdy úzce souvisí, někdy jen velmi volně.

V tuto chvíli je tak možné určit, kdo si vede lépe, či hůře v dané oblasti. Byť ani to nakonec nemusí rozhodnout o tom, kdo bude (či se bude cítit) vítězem, pokusme se o krátkou inventuru.

Pokud jste nevyvinuli naprosto nadlidské úsilí, těžko jste se mohli vyhnout jednomu z tisíců různých videí neúspěšných ruských útoků a jejich hrůzných konců viděných obvykle z pohledu útočících „kamikadze“ dronů nebo jejich dronů zavěšených nad bojištěm.

Ať už šlo o záběry poměrně sterilní a očištěné, nebo šokující tím, jak blízko vás přivedou k nelidským podmínkám na frontě, na tom nezáleží: důležitá je v případě tohoto argumentu kvantita. Každý den se jich jen z ukrajinské strany objevují desítky – a téměř všechny přitom ukazují ruské ztráty, nejen techniky, ale také desítek a někdy i více než stovky vojáků (17. února jich bylo 128, alespoň podle jedné analýzy).

Někdo se pak může ptát, jak je možné, že Rusko při takovém tempu ztrát dávno neprohrálo? A jiný zase, jak může ukrajinská strana tvrdit, že tato videa odráží situaci na bojišti, když její vojáci v posledním roce až na výjimky jen ustupují?

Záběry jsou přitom prakticky ve všech případech autentické a přesné. Přímo v boji, tedy na frontě, je celkem jednoznačně vítězem totiž ukrajinská armáda. Z taktického hlediska je obvykle vítězem: ztrácí méně mužů i méně techniky. O přesných poměrech je možné se nepochybně přít a ukrajinští představitelé si statistiky nejspíše nejrůzněji ohýbají. Například prezident Volodymyr Zelenskyj v nedávném prohlášení pravděpodobně vynechal ze statistiky o ztrátách ukrajinské armády pohřešované, kteří ve skutečnosti jsou s největší pravděpodobností po smrti. Přesný poměr těžko určit, snad by mohl být kolem 2:1, možná 3:1 (a určitě se bude ještě hodně lišit místo od místa). Výrazně vyšší v posledním roce nejspíše nebyl.

Ukrajinská armáda je také obecně řečeno inovativnější, pružnější a má obecně výhodu v kvalitě svých zbraní. I na Ukrajině se ukázalo, že západní zbraně obecně mají v celé řadě vlastností velké výhody. Ať už je to například v tom, jak dobře vozidla Bradley chrání svou posádku, nebo jak účinně dokážou Patrioty a jiné systémy zasahovat proti většině cílů.

I když Ukrajina tedy vyhrává většinu střetů, zároveň zcela zjevně prohrává boj o území. Rusko v posledním roce obsadilo kolem 4000 km2 ukrajinského území. Ruský postup přitom v průběhu roku zrychloval a největší úspěch Rusové zaznamenali v listopadu (přibližně 750 km2). I když tedy ukrajinská armáda stále většinu střetů vyhrává, zjevně se jí tedy protivníka nepodařilo vyčerpat. Ba naopak, tempo obsazování území naznačuje, že v průběhu roku 2024 Ukrajinci ztráceli síly rychleji než jejich protivník.

Vysvětlení je poměrně jednoduché: ruský systém pro náhradu ztrát funguje výrazně lépe než ukrajinský. I když se jejich armáda „opotřebovává“ rychleji než ukrajinská, Rusové našli způsob, jak ji průběžně opravovat a zvládli to zavést v dostatečně velkém měřítku.

Řešení je několikeré: tím prvním je plné využití dědictví po SSSR a jeho obřích zásob vojenského materiálu. Sovětská technika někdy dojde, ale tento okamžik zatím nenastal. Na frontě sice ubývá v poslední době ruské techniky, ale to neznamená, že by Rusové nemohli bojovat dále. I když se problém bude nejspíše nadále zhoršovat. Problém v některých ohledech navíc řeší dohody se Severní Koreou či Íránem.

Kreml si také dokázal zajistit dostatek vojáků. Pomohl k tomu v první řadě velmi přímočarý recept: peníze. Ruští muži jsou ochotni odejít do války, pokud za to dostanou dostatečně zaplaceno. Nedávný průzkum – provedený ruskými „opozičníky“, dodejme – naznačuje, že v zemi je ještě milion mužů (v PDF), kteří by byli ochotni nastoupit do „speciální vojenské operace“, pokud bude odměna dostatečná. Pohled na dostupné ruské údaje o platbách skutečně naznačuje, že totéž je vidět i v realitě – s růstem odměn v posledních měsících narostl zřejmě i počet odvedených mužů.

Moskva tímto řešením mimochodem vyřešila i další obtíž: odpor veřejnosti. Čím vyšší jsou odměny, tím spíše Rusové vnímají dobrovolníky jako žoldnéře. A ztráty mezi takovými bojovníky nejsou zdaleka tak citlivé, jako například mezi muži na povinné vojenské službě nebo odvedených do armády v rámci povinné mobilizace. I když jsou tedy ruské ztráty vysoké, v dohledné době ruskému velení nedostatek „potravy pro děla“ nehrozí.

Ukrajina narazila v průběhu letošního roku naopak velmi bolestivě na neschopnost přivést do služby další zájemce. Problém se týká především jednotek s horší pověstí a velením; elitní ukrajinské brigády s náborem dalších mužů takové potíže nemají. Jde tedy do značné míry o řešitelný problém a je otevřenou otázkou, jak se s ním Kyjev vyrovná. Některá opatření už se zavádí, ale jestli, a do jaké míry zaberou, je otevřená otázka.

Kyjev má při řešení tohoto a dalších problémů na své straně alespoň jednu výhodu: nezdá se, že by se musel bát rychlé prohry. Rusku se zatím nepodařilo napadený stát oslabit natolik, aby v dohledné době hrozil jeho kolaps. Pokud pochopitelně nedojde k nějaké nepředvídatelné události.

Na jedné straně je to dáno ruským způsobem boje: invazní armáda postupuje v podstatě tempem pěšáka. Podniká denně stovky (obvykle) malých útoků, které mohou postoupit o několik set metrů nebo několik kilometrů – a obvykle nevedou k ničemu, jak jsme už uváděli. Desítky kilometrů dlouhé kolony na Kyjev Rusové už nevysílají.

Především se pak Kremlu nepodařilo oslabit Ukrajinu jako celek, na strategické úrovni. Údery na ukrajinskou infrastrukturu nepochybně obyvatele země a její hospodářství velmi bolí.

Ale vojenský průmysl stále funguje a v některých důležitých ohledech jeho výkony stále rostou. Země vyrábí řádově miliony malých bojových dronů ročně a v této důležité zbrani se její armáda ruské vyrovnává, či ji spíše předčí. Země vyrábí více vlastní bezpilotní kamikadze drony s dlouhým doletem, které pronikají nad ruské území stále častěji a hlouběji než v letech předchozích.

Právě tento poslední faktor by mohl být v příštích měsících velmi důležitý (pokud válka neskončí, o tom si povíme dále). Ukrajina totiž může díky rozvoji vlastních kapacit ve výrobě těchto „dálkových bombardérů“ 21. století výrazněji než kdy dříve zasahovat právě ten typ cílů, které Rusové ničí téměř od začátku války: tedy továrny, elektrárny a další infrastrukturu.

Ruská protivzdušná obrana si zatím v obraně nepočíná zcela rozhodně a Kreml by tak pokračování války mohl v tomto ohledu „bolet“ stále více. Ukrajina tedy na této úrovni náskok protivníka srovnává – a neprohrává tedy zdaleka tak jednoznačně jako po únorové invazi.

Rusku se naopak ovšem v posledních týdnech velmi dobře daří na frontě diplomatické. Výměna americké administrativy zatím Moskvě více přinesla než naopak. Bílý dům poskytl Moskvě možnost jednání, které ruské vedení může snadno prezentovat jako setkání „supervelmocí“.

Kremlu to dodá prestiž, která je důležitá nejen pro jeho domácí publikum. A byť je zatím předčasné dělat definitivní závěry, je možné, že koalice států podporujících Ukrajinu se již v podstatě rozpadla. Přitom její členové se nemohou jednoduše zcela zastoupit. Byť je totiž objem evropské podpory Ukrajině celkově větší než objem americké pomoci, Spojené státy „umí“ věci, které evropské státy nikoliv. Týká se to pochopitelně především vojenské oblasti.

Na rozdíl od samotné fronty ovšem na diplomatické úrovni konfliktu probíhají změny v posledních dnech tak rychle a nečekaně, že je další vývoj těžké předvídat. Ale ani jedna strana není v tak veliké nevýhodě, neprohrává natolik, aby musela okamžitě složit zbraně a smířit se trpně se situací.

Rychlý konec války tedy navzdory diplomatickému čardáši posledních desítek hodin rozhodně není zaručen.