Filipínec, či Maďar? Sněm napoví, kdo by mohl být novým papežem

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

O víkendu se v Římě netradičně sejdou katoličtí kardinálové. Netradičně proto, že v srpnu je ve Vatikánu stejně jako v celé Itálii tradičně doba volna a dovolených. Konzistoř, jak se tomuto plenárnímu jednání kardinálů říká, se tento letní měsíc uskutečnila naposledy v roce 1807.

Na programu schůze bude ustanovení 20 nových kardinálů, jejichž jména jsou už pár měsíců známá, potvrzení nových svatých a následně dvoudenní diskuze o novém uspořádání římské kurie.

Mnohem více než programem však jednání přitahuje pozornost už jen tím, že spolu budou diskutovat kardinálové z celého světa. Je to jedinečná příležitost, aby se vyprofilovali hlavní kandidáti na papežský stolec, kteří by mohli nahradit nynějšího pontifika Františka.

Současný papež spekulace o svém nástupci sám přiživil svým netradičním letním programem a náznaky, že by se mohl kvůli pokročilejšímu věku a zdravotním problémům funkce hlavy církve vzdát. V červenci sice František popřel, že by se k odchodu chystal v brzké době, téma už nicméně zůstalo živé.

Je to ostatně pochopitelné i bez ohledu na papežova vyjádření. V prosinci bude Františkovi 86 let, a překoná tak věk, ve kterém rezignoval jeho předchůdce Benedikt XVI. v roce 2013. Dřívější papež Jan Pavel II. zemřel ve věku 84 let.

Původně se skloňovalo více jmen Františkových možných nástupců. Před nadcházející konzistoří se ale jejich počet zúžil a rýsují se dva hlavní finalisté.

Z okruhu kandidátů zřejmě vypadl kanadský kardinál Marc Ouellet, jehož jméno se objevilo v hromadné žalobě kanadských věřících za sexuální napadení. I když se za něj postavil Vatikán - papež František konstatoval, že neexistuje dost důkazů pro zahájení církevního vyšetřování - šance konzervativního kardinála tím ale patrně vzaly za své.

O to více může jeho odstavení povzbudit progresivnější část kardinálského sboru, která se hlásí k odkazu současného papeže. Jako kandidát této skupiny bývá nyní často zmiňován filipínský kardinál Luis Antonio Tagle, jemuž se přezdívá „asijský František“. Jako prefekt vatikánské kongregace pro evangelizaci národů dříve kritizoval tvrdé odsuzování LGBT katolíků.

Pověst umírněného liberála má boloňský arcibiskup kardinál Matteo Zuppi, který by nemusel vadit ani některým konzervativcům, a mohl by se tak stát kompromisním kandidátem. Jeho nevýhodou ovšem je, že pochází z Apeninského poloostrova. V církvi je nyní rozšířený názor, že Italů bylo na papežském stolci už opravdu dost.

Z druhé skupiny kardinálů by podle vatikánských analytiků mohl získat většinu hlasů oblíbený maďarský primas kardinál Péter Erdő. Jeho zvolení by nepochybně povzbudilo konzervativce ve střední a východní Evropě včetně Viktora Orbána.

Přestože se maďarský premiér hlásí k protestantismu a jeho vztah k Erdőovi nelze označit za vyložené spojenectví, mají k sobě názorově blízko. Už jen proto, že Orbán prosadil odvolávání se na Boha a křesťanství do ústavy nebo podporuje zakládání církevních škol.

Do konzervativního tábora se Erdő řadí mimo jiné tím, že respektuje sloužení tradiční neboli latinské mše, kterou se papež František snaží omezovat. Zároveň se ale maďarský kardinál nevyhraňuje ostře proti liberálům a podobně jako Zuppi by mohl působit jako sjednocující hlava církve.

Platí nicméně, že pokud by maďarský kandidát ve finále stanul proti soupeři z Asie, šlo by do značné míry o výběr různých přístupů k vnímání a identitě katolické církve.

„Soutěž mezi Erdőem a Taglem by ukázala církev na křižovatce. Nejen mezi konzervativci a liberály, ale mezi tradicionalistickými silami v Evropě – původním jádrem katolicismu – a měnící se tváří víry, zaměřené spíše na rozvojový svět, i když do značné míry stále konzervativní ve výhledu, a to nejen v otázkách LGBT,“ napsal britský magazín Catholic Herald.

Matematicky vzato by měl mít větší šance tábor progresivnější. Zasloužil se o to František, který během svého pontifikátu přeskupil síly v kardinálském sboru. Po ustanovení dvacítky nových kardinálů bude z jejich řad moci vybírat papeže celkem 132 volitelů (volby se mohou účastnit kardinálové mladší 80 let). Z nich většinu vybral František. Ke zvolení papežem na tzv. konkláve je třeba nashromáždit dvě třetiny volitelských hlasů.

Mezi dalšími možnými kandidáty bývá uváděn nizozemský kardinál Wim Eijk nebo Mario Grech z Malty. Hovořilo se také o dvou afrických kardinálech - Peteru Turksonovi z Ghany a Robertu Sarahovi z Guineje, kteří reprezentují konzervativnější proud. Zazněly ovšem pochybnosti, zda by většina volitelů byla ochotna zvolit papeže z černého kontinentu.

Z pomyslné skupiny finalistů vypadl vatikánský státní sekretář a Františkův blízký spojenec kardinál Pietro Parolin, a to kvůli stěžejní roli při sjednávání dohody s čínským komunistickým režimem, při níž Vatikán přistoupil na požadavky Pekingu na státní kontrolu čínské církve.