Je to rozhodně mimořádné, říká k útoku na ruském území analytik

V ruské Bělgorodské oblasti na hranicích s Ukrajinou se odehrávají podle ukrajinských i ruských zdrojů boje. Oblast od pondělního rána hlásí, že je terčem ostřelování, a její gubernátor Vjačeslav Gladkov mluví o vstupu „sabotážní a průzkumné skupiny“ ukrajinské armády na území regionu.

K operacím se přihlásila Legie svobodného Ruska, dobrovolnická skupina bojující po boku ukrajinské armády, která se vymezuje proti ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi.

Svou přítomnost v Bělgorodské oblasti oznámila i další podobná ruská partyzánská skupina Ruský dobrovolnický sbor. Kyjev potvrdil přítomnost obou skupin na ruském území, od incidentu se ovšem distancoval.

Jak zásadní úder na ruském území je a jaká reakce ze strany Moskvy se dá očekávat, vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy analytik z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Pavel Havlíček.

Co tento incident na ruském území znamená pro vývoj konfliktu?

Myslím, že jde určitě o další eskalaci ve vzájemných vztazích mezi Ruskem a Ukrajinou. Tohle je citlivý moment, protože celá řada západních politiků Ukrajinu varovala, aby neeskalovala konflikt na ruské území. Jestli se to stalo, nebo ne, to si musí každý ten stát vyhodnotit sám.

Ale druhá věc potom je, jaký závěr si z toho udělá každá země. A v případě Ruska to bude pravděpodobně závěr, který bude tu situaci dále eskalovat a možná povede k nějakému dalšímu mobilizování vnitřních kapacit pro potřeby vedení války.

Jak moc nevšední takový úder je?

Já bych řekl, že poměrně hodně. Dosud jsme viděli zatím spíše některé údery, třeba ze strany ukrajinských sil, které mířily dovnitř Ruské federace, ale spočívaly spíše třeba v raketových útocích, sabotážích, vyhození do povětří některých strategických cílů - typu letišť nebo palivových stanic.

Neviděli jsme ale zatím, že by skutečně došlo k přeshraničním bojům, které by nějakým způsobem šly fyzicky na ruské území. A teď samozřejmě nemluvím o situaci, ve které Rusko považuje teoreticky podle svého vlastního právního výkladu některá ta anektovaná území uvnitř samotné Ukrajiny anebo Krym za svá území. Současná situace, si myslím, že stojí hodně jinak, takže to rozhodně je mimořádné.

Proč k němu mohlo dojít zrovna nyní?

Myslím si, že nasnadě je více výkladů. V tuhle chvíli nevíme, co za tím skutečně stálo. A také se to odvíjí od toho, jestli za těmi útoky opravdu stojí Ukrajina, nebo ne.

Pokud za tím Ukrajina stojí, tak může jít například o snahu o odvedení ruské pozornosti, protože Ukrajina v současnosti připravuje protiofenzivu a nějakým způsobem si tedy chystá terén, aby mohla Rusko skutečně zasáhnout na těch nejcitlivějších místech. V tuto chvíli se může jevit jako jedno z těch citlivých míst vlastně i samotné území Ruské federace.

Ukrajina byla celou řadou západních států varována, aby tímhletím směrem nešla. Ale Kyjev uplatňuje samozřejmě primárně vojenskou logiku, takže to mohlo být vyhodnocené jako nejslabší místo, a volí tak směr, na který musí Rusko nějakým způsobem reagovat a musí tam alokovat síly, jejichž pozornost odvedou z jiných úseků fronty.

Druhý výklad téhle situace může být samozřejmě úplně opačný. A tady v tom případě se může samozřejmě jednat o nějakou nahodilou shodu okolností. Ukrajina, která má do menší nebo větší míry pod kontrolou tyto skupiny, jim může dávat nějakým způsobem průchod, aby outsourcovaly konflikt.

To připomíná situaci po roce 2014, kdy Rusové dělali něco podobného na Krymu. Tam operovaly jednotky, které jednoznačně prosazovaly zájmy Moskvy, ale nebyly oficiálně vedeny jejími institucemi - takzvaní zelení mužíčci. Takže v případě těchto úderů může jít o scénář, který vlastně kopíruje tu ruskou taktiku, ale na druhou stranu.

Co jsou Legie svobodného Ruska a Ruský dobrovolnický sbor za skupiny? Jaké mají napojení na Kyjev?

Jde o tzv. skupiny ruských partyzánů, tedy hnutí, které se do určité míry inspirovalo v běloruském partyzánském hnutí. Podílelo se v minulosti na explozích budov nebo likvidaci částí ruské železnice s cílem zamezení zásobování a posílání sil na frontovou linii na Ukrajinu.

Ruské partyzánské hnutí ale nikdy nedosahovalo takových rozměrů jako to běloruské. Navíc bylo do velké míry od počátku infiltrováno zejména ukrajinskými silami a třeba i tajnými službami. To propojení je tedy poměrně úzké, a to například i personálně přes jednu z těch klíčových osob Ilju Ponomarjova, což je bývalý ruský poslanec, který má však hodně blízko k Ukrajině a ukrajinským tajným službám.

Nedokážu říct, jak úzké toto napojení mezi Ukrajinou a těmito partyzánskými skupinami je - nakolik například může Ukrajina outsourcovat vedení toho konfliktu na území Ruské federace. Ale mluví se o tom, že tyto skupiny mohou disponovat některými sofistikovanějšími zbraněmi a Ukrajina by za nimi tak mohla minimálně stát třeba z hlediska zbrojení. Nicméně je to velmi citlivé a v tuhle chvíli to nedokážeme úplně říct.

Jací lidé v těch skupinách působí, jaké jsou jejich cíle?

Jejich hlavním cílem je definitivní svržení Putinova režimu. Dále se snaží podlomit válečné úsilí, vůči kterému se vymezují.

Někteří lidé, kteří přišli do těchto skupin, se otevřeně věnovali budování a podpoře takovýchto uskupení. Další lidé jsou prostě ochotni vzít do rukou zbraň. Obě dvě ty skupiny se vyznačují tím, že jsou otevřené nejen té neozbrojené formě odporu, ale i té ozbrojené formě. Tyhle skupiny jsou přístupné všem způsobům boje proti ruskému agresorovi, který je z jejich pohledu ruský stát, Kreml, Putin.

Navíc paleta jejich nástrojů je poměrně široká, ať už jde o sabotáže na železnicích nebo další incidenty. Nakonec ale nevíme, kolik dalších akcí bylo pořádáno pod jejich vlajkou. Někdy se k tomu hlásí, ale ve velké části případů také ne.

Jaká by mohla přijít odveta ze strany Ruska, které z útoků obviňuje Kyjev?

Rusko má široké spektrum nástrojů na základě svých vojenských doktrín. Ty bezpečnostní dokumenty předpokládají třeba i použití jaderné zbraně, pokud by bylo narušeno federální území. To je ale spíše extrémní scénář. Ačkoliv možná dojde na strašení jadernými zbraněmi, to Moskva dělá moc ráda.

Více pravděpodobné ale je, že dojde k nějaké rétorické eskalaci, snaze o mobilizaci, pokusům o získání dodatečných zdrojů v ruské společnosti i třeba v těch personálních kapacitách. Dá se tedy očekávat spíše další vlna mobilizace zdrojů, které Ruská federace zoufale potřebuje, aby byla schopna vést válku.

Není ale úplně zřejmé, jakým způsobem to bude vypadat v praxi a jak daleko skutečně Ruská federace zajde. Je to vlastně takové popichování medvěda, kdy úplně přesně nevíme, kde se zastaví.

Na druhou stranu je samozřejmě potřeba říct, že Ruská federace velkou část těch sil, kterými disponovala, ať už profesionální jednotky, nebo i ty nově mobilizované, okamžitě vrhá na bojiště, protože jich jednoduše nemá dostatek.

Podobně tak nemá dostatek vojenského materiálu a vybavení. To bylo dobře vidět během přehlídek 9. května (oslavy Dne vítězství, pozn. red.), kdy z nich z velké míry zmizela jakákoliv sofistikovanější vojenská technika, protože všechno už je vrženo na ukrajinské bojiště a Rusko už opravdu nemá příliš co ukázat.